Vzala jsem si na sebe lehce modrou letní košili v černých kalhotách a pohodlné tenisky na denní nošení. Byla jsem dost zvědavá, jak se oblékne on. To, co měl v hotelu, vypadalo celkem pěkně. Bylo to takové jednoduché a dělalo ho to o něco mladšího. Přeci jen já, kdybych si vzala policejní uniformu, tak vypadám tak na 54. No, on vypadal velice mužně.
Po schodech jsem málem letěla na podlahu dole. Byla jsem nadšená, protože bylo velice pěkné počasí a to vám rozzáří náladu až až.
,,Jsi v pořádku?" mamka se zasmála, zatímco stála u linky v kuchyni.
,,Jasně, jen jdu ven a moc se těším," mrkla jsem na ni a pořád sebou šila sem a tam.
Prohlédla si mě doslova a dost viditelně od hlavy až k patě s příjemným úsměvem.
,,S kým jdeš, že ses tak vymódila? Většinou, když jsi chodila s kámoškami, jsi byla lehce oblečená. No a teď jsi samý řetízek,". To s tím řetízkem neberte vážně, měla jsem na sobě pouze jeden.
,,S policistou," nechtěla jsem nic tajit, ale očividně jsem tenhle výraz použít nemusela.
,,Co? Policista?" vyhrkl bratr, který seděl u svého laptopu a skládal si věci.
,,Prostě je to člověk, žádný zombie, nemusíte se strachovat,ano? Ok. Papa," zamávala jsem a lehkými kroky docupitala do chodby.
Před domem jsem si vzpomněla, že mi psal, že mě vyzvedne kolem druhé. Plácla jsem se o čelo. To jsem vážně tak pitomá? pomyslela jsem si. Bylo asi kolem desáté ráno. Stála jsem tam jako idiot, ale nakonec jsem se rozhodla, proč mu nenapsat a můžeme vyrazit dřív.
Ahoj! Prosím tě, šli bysme už teď? Z mého náhlého nadšení se vyrojilo to, že jsem se převlékla a vypadla z domu o pár hodin dřív.
Asi 5 minut mi nic nepřicházelo.
Dalších asi 5 minut nic.
Už mi to začalo lézt celkem na hlavu a přemýšlela jsem, jestli nejít zpět domů nebo se někam projít sama.
Když jsem se asi po 10 dalších minutách rozhodla jít domů, přijelo k našemu domu o něco větší auto než to naše. Lesklý a černý Hyundai. Při pohledu na to auto se mi stále svíral žaludek. Je totiž pravda, že za mých mladých malých let jsem si hrála s autíčky, tudíž jsem si k autům nějakou lásku udělala.
Z auta vylezl Jungkook. Ano, přesně ten člověk, kterého jsem čekala. Měl na sobě nebesky modrou košili v kalhotách a naprosto dokonalý účes, který mi teď spíš připomínal modré odlesky.
,,To ses tak těšila,jo?" zasmál se a pomalu šel ke mně s prohrábnutím vlasů. Vlastně jsem si říkala, jak mu ty vlasy takhle můžou držet, jakmile se jich dotkne. Konečně jsem viděla jeho obličej blíže a pěkně na světle. Měl velice pěkně viditelné oči i obočí, což je u mě dost slabost. A taky lišácký výraz.
,,Řekněme, že jo," úsměv jsem opětovala.
,,To jsme si dneska padli do oblečení," prohlédl si mě a je pravda, že jsme na sobě měli vlastně skoro to samé.
,,Aspoň nebudeme vypadat jak vodovky,". Tak u tohohle jsem vážně přemýšlela, jak mě to napadlo.
,,Měla bys to nosit častěji," pořád si prohlížel moje oblečení, ale pak se mi už konečně podíval do obličeje.
,,Proč?" koukala jsem hluboko do jeho oční galaxie.
,,Hrozně ti tohle oblečení sluší," přiblížil se a pošeptal mi to do ucha. Vlastně se mi začala podlamovat kolena. Jeho dech mě polechtal na uchu jako jemné peříčko a ještě k tomu jeho tón hlasu, ze kterého jsem viděla akorát tak barevné stromy.
