Uběhl týden a já byla plná energie a zcela zdravá. Neříkám, že bych tu nejradši skákala po budově, to mě ani nehne, ale mám takový dobrý pocit celkově ze všeho. Taky je super, že už mě nijak nikdo nemusí kontrolovat, abych náhodou nespadla a podobně a můžu se pohybovat sama bez jakékoliv bolesti.
***
Byla jsem zrovna na cestě do Společné místnosti, když jsem zahlédla nějakého nového celníka, či jak ho nazvat, kterého jsem tu doteď neviděla. Měl silně blonďaté vlasy, takové světlé, ale do tváře mu nebylo vidět. Bavil se ještě s ostatními, prohlížel si papíry, sem tam byl slyšet slabý smích. Byl asi nejmenší mezi nimi, pokud jsem dobře viděla.
Když se otočil, ihned zbystřil zrak na mě. Všimla jsem si, že je to Asiat. Další? Chápu, tohle jsou Státy, je tu mnoho národností, ale zrovna u policejní služby?
,,Dobrý den. Vy jste Elizabeth Jamie Campbell?" slušně se zeptal.
,,Ano," odpověděla jsem, ale znělo to spíše jako zpomalená otázka.
,,Jo, takže to vy jste v té místnosti vedle kanceláře," začal si prohlížet opět papíry.
Jen jsem kývla hlavou.
,,Pojďte se mnou do kanceláře, nechci tu mluvit na chodbě," řekl tiše a pomalu šel ke dveřím.
,,No, já momentálně umírám hlady. Asi bych byla pro to, se jít najíst," nechtěla jsem být nepříjemná, ale hlad dělá člověka o něco nervózního.
,,To je v pořádku. Šéf mi něco nechal, ale dám to Vám. Nemám nějak chuť jíst," řekl na pohodu a protahaně.
Trochu mi přišlo, že ho to tu nudí, ale někteří hold mají práci na pohodu.
Neodmítla jsem a šla jsem. Jídlo, na to mě naláká každý.
,,Takže... Asi jste si všimla, že tu není vedoucí pracovník Jeon," řekl během toho, co mi podával bílý plastový box. Hned jsem do něj nakoukla a bylo tam velmi šťavnaté maso. Chvílemi jsem ztratila sluch a soustředila se na tu delikatesu, co mám. Já se můžu ostatním akorát vysmívat.
,,Že?" zvýšil hlas a já rychle otočila oči na něj.
,,Ano, ano. V noci jsem slyšela nějaké zvuky, nějaký rámus," vyhrkla jsem ze sebe.
,,Jo, stala se celkem nepříjemná věc," říkal a stále stál místo toho, aby si sedl na měkkou židli vedle něj.
Přestala jsem kousat a hned jsem chtěla vědět, co.
,,Nebojte se, jemu se nic nestalo. Lidem v autě se něco stalo a skoro všichni tam jeli," zasmál se.
Upřímně, vydechla jsem ze sebe dost vzduchu. Nesnáším, když se stane něco někomu, koho znám, s kým jsem mluvila. Zkušenosti z rodiny už bohužel mám.
,,No a taky...Má volno, teď jsem tu já jako vedoucí, takže... Abych se představil, jmenuji se Min Yoongi. Asi Vám to jméno přijde neanglické," až teď si sedl a dal si ruce do sebe.
,,Dobře, nemám s tím žádný problém," řekla jsem divným tónem a oči mi jezdily do stran.
Zasmál se a hlavu dal na sekundu ke svým rukám na stole. Přišel mi jako důležitý puberťák, ale v obličeji takový nebyl.
,,Vy se nějak znáte nebo tak?" zeptala jsem se opatrně.
,,Jsme přátelé už od mala," usmál se.
