5 idiots and me |✓|

36.

Poté co jsme to všechno pobrali, jsme šli rychle za ním. Jenom doufám, že ji ještě stihneme…

Když jsme všichni opouštěli hotel, ve dveřích jsme narazili na Paula.

"Někam se chystáte?" zastavil nás.

"Emma je na letišti, takže musíme rychle za ní!" oznámil jsme mu a snažil se ho obejít.

"Zrovna ty nikam nepůjdeš!" chytl mě.

"Jako proč?"

"Emma má na tebe vztek a žádné scény na veřejnosti si teď nemůžeme dovolit, takže semnou pojede akorát Liam a vy se hezky vraťte na pokoje."

"To mám jako jen tak sedět na pokoji?"

"Ne, klidně si můžeš lehnout," Počkat to byl jako vtip? Paulovi bylo úplně jedno co si myslím, takže sbalil Liama a jeli pro Emmu. Já a kluci jsme se vrátili na pokoj. Rychle jsem zapl notebook a sledoval, jestli se neobjeví nové fotky. Byl jsem tak strašně nervózní. Doufal jsem, že ji ještě stihnou. Letmo jsem kontroloval každý tweet a u toho poslouchal Niallovo mlaskání, Louiho chrápání a Harryho uklidňující řeči, že bude všechno v pohodě.

"Kluci, tímhle mi fakt nepomáháte!" řekl jsem trošku víc nahlas, takže jsem probudil Louise, který dospával včerejší noc.

"Zayne, uklidni se jo? Fakt všechno bude v pohodě," poplácal mě Harry po rameni.

"Kdyby si se včera nezachoval jako idiot, nemuselo by se to vůbec stát!"

"Nezkoušej tu vinu hodit na mě jo? Snažil jsem se Em pomoct, jak jsem asi mohl vědět, že je Perrie tak dotěrná?!" obhajoval se.

"Já vím… promiň, všichni na tom máme nějakou vinu," sklopil jsem oči.

"Já ne!" ozval se s plnou pusou Niall.

"Ty aby ses neozval!"

"Nemůžete se trošku ztišit? Rád bych se vyspal!" hodil po nás Louis polštář.

"Louisi! Řešíme tady něco důležitého a ty chceš spát?!"

"Tak hele, moje přítelkyně na mě není nasraná, takže-" ztichl a vykulil oči. "Ježiši Eleanor! Měl jsem jí včera zavolat!" rychle se zvedl a běžel si pro mobil.

"Pošuk," protočil očima Niall a dál si v klidu vychutnával jídlo.

"Počkat, kde je vlastně Dan?" napadlo mě, když se tak bavíme o přítelkyních.

"Musela ráno odletět do Londýn. Jo a potom, co se to o vás dvou dozvěděla, ti vzkazuje tohle." Ano… dostal jsem další pohlavek, tentokrát od Nialla.

"Všechno?" dodal jsem ironicky.

"Ne, ještě ti mám říct, že seš idiot," vklidu mi předal vzkaz a jedl dál.

"Jo… díky." Jak že se to říká? V nouzi poznáš přítele? Vlastně mám, co jsem si zasloužil…

"Už tam jsou nějak dlouho ne?" sledoval jsem hodinky.

"Měli by tady být každou chvíli, jestli ji teda ještě stihli."

"Vůbec nevím, co jí mám říct, aby mi věřila." S mojí dokonalou schopností něco někomu vysvětlovat dostanu facku hned po první větě a Emma mě už nebude nikdy chtít vidět!

"No tak samozřejmě pravdu, určitě to pochopí," povzbudivě se na mě kluci dívali.

"Jasně, něco jako: Perrie se na mě přisála, zrovna když jsi procházela kolem, to je ale náhoda co?"

"Nebo jí ještě můžeš pogratulovat, že vystihla správný okamžik ty vole," dostal jsem DALŠÍ pohlavek od Hazzy!

"Au! Já to tak nemyslel, bože! Prostě jí to vysvětlím!" Proč mě všichni pořád mlátí? Ještě k tomu do hlavy! Nenápadně jsem musel nakouknout do zrcadla, abych si spravil vlasy. Ano nehodí se to teď sem, ale musel jsem. Pak jsme uslyšeli zvuky z chodby, to budou určitě oni! Do dveří vstoupil Paul, za ním Liam a nakonec Emma! Díky bohu ji stihli.

"Emmo!" vystartoval jsem z postele.

"Tak my vás necháme osamotě," strkal Paul Liama zase zpátky ze dvěří a klukům naznačoval, aby sebou taky hnuli.

"Ale Paule! Chtěl jsem vidět jak to dopad-" Zavřeli se za nimi dveře a já tu zůstal stát naproti dívce, kterou miluju, ale která mě teď určitě nenávidí a moje nervy začaly opět pracovat.

Z pohledu Emmy

Stál tam naproti mně a vypadal tak zničeně, jako bych mu snad já ublížila.

"Emmo, všechno ti to vysvětlím," spustil, ale já ho hned přerušila.

"Ne Zayne, nemusíš se namáhat, já to všechno pochopila. Je mi jasný, že se s Perrie nemůžu srovnávat a taky nás vlastně dali dohromady jenom pro média, takže mě nemusíš dál lhát," usmála jsem se. Nechtěla jsem, aby viděl jak strašně mě to bolí.

"Emmo to přece vůbec není pravda! A ty to víš! Včera to bylo nedorozumění, miluju tě a tohle bych ti nikdy neudělal," šel ke mně a chtěl mě obejmout, já ale uhnula.

"Zayne nech toho! Všichni jste úplně stejní! Ty i Jacob. Vyprávěl jsi mi pohádky o tom, jak mi nikdy neublížíš a hned druhý den se líbáš se svojí bývalkou!" Teď už mi úsměv z tváře zmizel, vystřídal ho vztek a bolest. Křičela jsem na něj a k tomu i brečela. "Je prostě konec… " Díval se na mě se slzami v očích. Neměla jsem na to sílu, takže jsem se otočila a nechala ho tam jen tak stát. Jenom, co jsem otevřela dveře, kluci i s Paulem spadli na zem, byli totiž všichni nalepení na dveřích, takže nás poslouchali, jak jinak.

"Ehm, my jsme jenom…" Všichni se po sobě váleli a snažili se vymyslet dorbou výmluvu.

"Chtěli jsme vám vyvětrat," vykřikl Niall.

"Idiote!" šeptem po něm křikl Hazza a dal mu pohlavek. Beze slova jsem je "překročila" a šla do výtahu. Vůbec jsem nevěděla, kam mám jít. Teď jsem už mohla být dávno v letadle, kdyby mě můj bratříček a Paul nechali odejít. Bohužel přes ty fanynky a do toho ještě ti dva, kteří si to nenechali vymluvit, jsem teď tady. Nakonec jsem se rozhodla jít do parku. Do stejného parku, kde jsem se schovávala přede všemi nedávno. To bylo kvůli těm "milým" zprávám od fanynek. No jo, teď toho všeho zase bude všude plno. Včera si mě moc pěkně vyfotili. Rozmazané oči, hysterický pláč plus nadávky na ně, aby mě nechali jít. Zajímalo by mě, co si o tom všichni myslí, nebo to vlastně ani radši nechci vědět…