Dítě času

7: Zásah

Janus popadal dech. Seděl venku, na schodech a pevně si svíral ránu na pravé ruce. Byla hluboká, lehce se z ní kouřilo, ale pomalu se zahojovala. Hojení ale bolelo jako čert. Janus bolestně sykl a přivřel oči. Sol měla přesnou mušku. Severská bohyně slunce uměla mířit a její žhavé ohnivé koule způsobovaly bolestivé rány.

„Janusi?" uslyšel Chronův hlas.

Ohlédl se po něm a spatřil po jeho boku Hope.

„Papá," dívka šokovaně zamrkala a vyběhla k němu.

Žuchla vedle něj a opatrně natáhla ruku k jeho ráně. Prsty se dotkla těch jeho a on slyšel, jak se jí třásl hlas.

„Co se stalo?" zajíkla se. „Kdo ti to udělal?"

„Tohle?" Janus se na ní podíval. „Sol, severská bohyně."

Hope působila ustaraně. Viděl v ní tolik strachu a starostí. Vracela mu péči, kterou jí on předtím dával.

„O, papá," objala ho a přitiskla se k němu, „to bude dobré."

„Jo, bude," bolestně sykl, když kolem něj ovinula svoje paže a stiskla jeho ránu na boku, „už je to skoro zahojené."

„Kdo ti udělal tohle?" dívka se od něj odtáhla a podívala se na tři dlouhé škrábance na jeho boku.

„Arachné," musel se pousmát.

„Neměla jsem tě tu nechávat samotného," povzdychla si, „nedáváš na sebe pozor."

„Jaký byl tvůj první studijní den?" zeptal se jí a pohledem střelil na Chrona.

Mlčky se ho ptal, jestli je všechno v pořádku. Aniž by cokoli řekl, ptal se, jestli neví o někom, kdo by jí ublížil. Chronos se usmál a potřásl hlavou. Zřejmě bylo vše tak, jak mělo být.

„Athéna mě nesnáší," špitla Hope a uhnula mu pohledem.

„Athéna?" podivili se oba bohové zároveň.

„Ano," Hope svraštěla obočí, „je ředitelkou univerzity, copak to nevíte? Učí válečnou taktiku. No tak, to byste měli vědět. Vy jste mě na tu školu dostali."

„Jistě, že to víme," ozval se bůh času.

„Ale nepředpokládali jsme, že tě bude učit," namítl Janus.

„Je na tom něco špatně?" dívka zněla znepokojeně.

„Ne!" vyhrkli znovu oba bohové navzájem.

„Tak jo, takže co je špatně?" Hope vstala a založila si ruce v bok. „Co mi tajíte?"

„Nic ti netajíme, má milá," zavrtěl hlavou Chronos, „jen bysme tě třeba něco naučili, kdybychom věděli, že tě bude učit sama velkolepá Athéna."

Hope si je nedůvěřivě prohlédla a pak si povzdychla.

„Snad mi pomůže Nick," zahuhlala.

„Nick? Kdo je Nick?" zajímal se Janus.

„Kamarád," Hope se lehce začervenala.

Janusovi to neušlo. Neušlo to ani Chronovi. Oba dva najednou se nadechli, ale Chronos dal Janusovi přednost v mluvení.

„Takže?" odkašlal si bůh portálů.

„Je to syn Area," Hope se mu podívala zpříma do očí, „ale je hodný, vážně. Snaží se mě bránit a pomáhá mi."

„Celý Ares," zamručel Chronos, „do té doby, kdy jde všechno podle jeho, je v pořádku. Jen aby mu něco nepřelétlo přes nos."

„Není takový," bránila ho Hope.