I desperately need you

9.

  Usmál jsem se, když mi povolil, že tam můžu dojít sám. Nějak to zvládnu a když ne.. mohl bych mu třeba zavolat, jestli mi nepomůže. Když jsem s ním.. nebo spíše, když vidím jej tak mám pocit, že se nemusím stydět. Že mu můžu věřit. „Jo. .můžeme." pousměji se. Je sice trošku trapné, že vlastně nebědvám. Tedy spíše nemám oběd. Ale myslím.. Že bych mohl něco zkusit. „Já.. víš.. přišel jsem tady s jinším plánem. Většinou totiž neobědvám." zašeptám a pomalu se k němu přiblížím. „Chtěl.. jsem jenom načerpat energii, kterou dostanu z tvého úsměvu a celkově z tebe." zašeptám a když už jsem úplně nalepen tak mu věnuji kratičkou pusu. Neodolal jsem jeho rtům. „Děkuji" cítil jsem se jako někdo. Někdo jiný. Co jej chce obšťastnit. Né někdo kdo se všude stydí. Když nikdo kolem nás není tak to dokážu.

Jsem si jist, že si poradí, přeci není hloupý. Sedli jsme si na lavičku u zábradlí vedle sebe. Vyndal jsem si z batohu krabičku s obědem. Měl jsem jen zeleninový salát s kuřecím a Tyler...nic? Zvedl jsem k němu pohled, on se ke mě přibližoval a mluvil ke mě. Poslouchal jsem ta nádherná opojná slova. Dodávala mi sebevědomí, pocit bezpečí a lásky, až se najednou na malý okamžik natiskl na mé rty. Překvapením jsem nevědomky pootevřel ústa. Netušil jsem, jak na to zareagovat, bylo to...jako droga. Chtěl bych pořádně zjistit, jak jeho rty chutnají.

Dál jsem nezasahoval. Popravdě, jak jsem to udělal tak jsem totálně znejistil. Co když se mu to hnusí. Přeci jen.. Je pravda, že jsme se neznali ale .. vybavilo se mi to jak jsme byli k tomu donuceni. Takže jsem se mírně odtáhl a podíval před sebe. „Já.. bylo to.. spontánně." zašeptám a snažím se zakrýt své rozpaky. Moc jsem si nevšiml jeho reakce tak jsem se docela bál jestli mi teď nebude nadávat. Rukou jsem si zakryl tvář a pomalu se sám hodně červenal. „D-doufám, že se ti to nehnusí." zašeptám a vzhlédnu k němu.

Chvilku jsem jen tak zaraženě seděl. Byl to můj úplně první polibek, sice ne pořádný, ale byl. Představoval jsem si to jinak....na nějakém romantickém místě, ne takhle, avšak, nebylo to zlé. "Ne to ne...bylo to fajn." Odvětil jsem. Raději jsem si vzal vidličku a pustil jsem se do jídla.

„Dobře" řekl jsem lehce.. smutně. Zdál se, že se mu to moc nelíbilo. Asi jsem to mírně pokazil. „Dobrou chuť" řeknu a sleduji jej jak jí. Když jsem se chtěl zeptat na další věci nebo prolomit to ticho tak mi zavrněl mobil. Podíval jsem se na něj. Matka. A jéje.. došla domů. „Já... promiň, musím jít.. Mamka" řeknu smutně a jdu si vzít hovor.

Pokračoval jsem v jídle. Rád bych ho navštívil, ale nejde to a...ten polibek, byl jako...jako opojná látka. Chtěl bych jeho rty okusit znovu, ale stydím se. Byl jsem zabraný do svých myšlenek, takže jsem ho začal vnímat, až když mu zazvonil mobil, zvedl se a odešel. "Ahoj..." Šeptl jsem tiše. Zaklapl jsem krabičku s obědem. Najednou jsem neměl na jídlo ani pomyšlení. Tak....takhle má tedy vypadat můj první vztah....no čekal jsem, že to bude větší romantika. Zvedl jsem se a pomalým krokem se sklopenou hlavou jsem se šoural do třídy.

Hned co jsem vzal hovor tak matka na mě křičela s tím, že mám jít okamžitě domů. Proto jsem vzal tašku a i když na nás čekali ještě 3 hodiny tak jsem utíkal domů. Cestou jsem napsal Arhurovi menší sms. Že jsem musel jít domů. Tak, že dojdu k nim. Doběhl jsem tedy domů a zjistil, že matka stojí před dveřmi. Shiro ale není s ní. Podívám se na ni. „Vysvětluj." uslyším. Když se na ni podívám blíže tak vidím jak má ruce mírně doškrábané. „Co.. přesně myslíš?" zeptám se. Ona jen otevře dveře a jde se mnou do kuchyně. Čekal jsem všechno spustošené, ale bylo docela uklizeno. „Něco máme ve skříni." řekne naštvaně a když otevře dvířka tak uslyším Shiro jak syčí. Začnu se smát. „Tak tohlel myslíš." vytáhnu Shiro a ukážu ji. „Myslím, že se tě bojí. Kdyby jsi se pořád tak nemračila tak by tě třeba nehryzla."

Dorazil jsem na další hodinu. Zbytek dne jsem byl bez nálady. Chtěl jsem být s Tylerem a nebo aspoň doma. Když konečně skončilo to mučení, vydal jsem se domů. Zkontroloval jsem si mobil. Byla tam zpráva od Tylera. Přijde. Zvedlo mi to náladu, avšak ne příliš. Došel jsem domů, batoh jsem hodil na podlahu v chodbě a šel jsem do kuchyně pro něco k jídlu. Byl tam lístek, že naši na víkend odjeli do Kanady na umělecký festival. Vzal jsem si z ledničky jogurt a plácl jsem se k televizi.

Po dlouhém vysvětlování jsem matce konečně vymluvil to, že chce tu kočku vyhodit. Možná i od začátku vypadala, že si jí necháme. Byl jsem šťastný. Nebo spíše ještě více. Matka se také divila co to se mnou je. „Jdu ven.. uvidím kdy se vrátím" řeknu a než ještě odejdu tak slyším od matky: „Nechápu co se ti stalo, ale najednou vypadáš.. jinak" zašeptala. Jen jsem jí zamával a utíkal k Arthurovi. Cestu jsem si pamatoval. Jak bych jí mohl zapomenout. Když už jsem stál u domu tak jsem zazvonil na zvonek a čekal až otevře. Mé překvápko spočívalo v tom, že jsem měl v bundě schovanou Shiro.

Díval jsem se na nějaký sitcom. Najednou jsem uslyšel zvonek. To bude určitě Tyler. Zvedl jsem se z gauče a okamžitě jsem běžel otevřít. Otevřel jsem dveře a hned jak jsem ho uviděl, Nalepil jsem se na jeho rty a obejmul jsem ho okolo krku. Konečně byl zase u mě.

Docela jsem se podivil, že se až takto na mě vrhnul. Pak jsem si ale vzpomněl na Shiro. Proto jsem jej odstrčil i když jsem nechtěl opouštět jeho rty. Pak jsem se ale mírně zaculil. „Podívej co mám za překvapení~" řeknu a rozepnu mírně zips a najednou se objeví hlavička Shiro. „Meaow~" Usmál jsem se.

Odstrčil mě. Zacouval jsem a nechápavě se na něj podíval. To mu vadí, že jsem ho políbil? Vždyť on po mě vyjel ve škole. Mírně jsem se zlobil, ale všiml jsem si té malé huňaté kuličky v jeho bundě. Nadšeně jsem vypískl a vzal si ji do náručí. "Kde jsi to vzal? To je dokonale sladký"

Viděl jsem na něm tu nejistotu. Budu mu to muset oplatit. Proto když si jej vzal, tak jsem šel dovnitř a zavřel za námi. „Včera.. jak jsem ti neodepisoval.. Objevil se u dveří. Proto mám taky tolik škrábanců" mírně hloupě se zasměji. Pomalu začínám mít o něm takové ty perverzní myšlenky. Ale nesmím to zatím dávat najevo. Co když nechce?

Začal jsem se s tou kuličkou mazlit. Ona vrněla a měla se ke mě. "Tak to je ti vše odpuštěno." Dodal jsem se smíchem. Nemůžu se na něj zlobit, ne když zachránil tohohle miláčka. Mám sice raději psy, ale kočičky jsou taky skvělé. Odvedl jsem Tylera do obýváku a společně jsme si sedli na gauč. "Nechceš u nás přespat? Naši jsou na víkend pryč." Nabídl jsem mu. Byla by to skvělá příležitost, jak se ještě více poznat.

Mírně se pousměji, když řekne, že je mi vše odpuštěno. Jsem rád, že jsem Shiro vzal. Pak se ale zeptá na otázku. Ve kterou jsem sice doufal, ale docela jsem se jí i bál. Co když se neudržím. Toužil jsem po něm tak dlouho, že nevím jestli má kontrola nepovolí, když tady zůstanu. „Napíšu matce" řeknu a hned tak udělám. Doufám, že mi to povolí, přeci jen. Viděla jak jsem šťastný. „Jinak.. jmenuje se Shiro" dodám a přejdu k nim a začnu jí hladit. Pak se ale moje oči upnou na něj. Mírně jsem jej políbil. „Ještě jsem ti neřekl ahoj" zavrním spokojeně

Nejdříve se mi zdál mou otázkou nadšený, ale poté, jakoby začal pochybovat nebo se snad bál.Chápu, neznáme se až tak dlouho a možná...jsem mu to neměl nabízet. Já jsem si jistý, že bychom si to užili. Záleží však, jestli mu to matka dovolí. "Moc pěkné jméno." Podotkl jsem s úsměvem. Hladil jsem to chlupaté stvoření a usmíval se. Když jsem zvedl hlavu, natiskl se Tyler na mé rty. Zrudl jsem. Ano, chtěl jsem, abychom se znovu políbili, ale stále jsem si nezvykl na tak blízký kontakt našich rtů. Nezkušeně jsem se pokusil mu polibek oplatit.