Japonské Legendy A Další

Krátké creepypasty

Lovec
Kdysi dávno, si jeden muž zašel do lesa na lov. Jak padla noc, zjistil, že je v neznámé části lesa. Šel a šel, ale nedokázal najít cestu domů. Po bezcílném toulání temnotou, nakonec dorazil k malé pasece, kde byla stará, polorozpadlá chata. Unavený a otrávený, se rozhodl, že zde zůstane přes noc.

Když přišel blíže k chatě, zjistil, že dveře jsou polootevřené. Nahlédl dovnitř, a viděl, že je chata prázdná, ale byla zde postel a oheň v krbu. Lovec ulehl na postel a rozhodl se, že přespí. Kdyby přišel majitel, zeptal by se o povolení až ráno.

Ležel na posteli, rozespalý, díval se okolo a překvapivě zjistil, že na zdech visí rodinné obrazy, všechny zarámované a v neuvěřitelných detailech. Vypadaly jako živé a bez výjimky, každý byl ošklivý. Podivné obličeje na portrétech v něm vzbuzovaly pocit neklidu. Byly namalované jako by se snad dívaly přímo na něj. Bylo to děsivé.

Rozhodl se, že jediný způsob bude otočit se směrem ke zdi, a vše ignorovat. Dal si kabát přes hlavu a pomalu usnul.

Ráno se lovec probudil v chatě prozářené ranním sluncem. Když vstal, neviděl žádné obrazy na zdech, pouze okna…

Řidič autobusu
Byla noc a řidič autobusu byl na cestě domů z práce. Myslel si, že je v autobuse sám, ale pak uslyšel dětské hlasy přicházející ze sedadla za ním.

Jejich rozhovor ho docela zaujal. Dva mladí chlapci zrovna probírali nějakou duchařskou historku.

„…no, a když se otočíš, duch se tě zmocní a odtáhne tě přímo do záhrobí!“ slyšel říkat jednoho.

Řidiči na tom nepřišlo nic neobvyklého. Často se stávalo, že s ním chlapci jezdili takhle pozdě domů.  Nedaleko byl totiž zábavní park.

Druhý chlapec odpověděl, „To je jednoduchý. Prostě se nebudeš otáčet a hotovo!“

„No jasně,“ řekl zase ten první. „Ale to není tak jednoduchý, stejně se otočíš. Duch na tebe bude zkoušet všechny možný věci, jen aby tě donutil.“

Muž si uvědomil, že se blíží k poslední zastávce, nicméně to vypadalo, že si toho chlapci v zápalu rozhovoru nevšimli. Když se autobus zastavil, chlapci stále seděli.

Muž si řekl, že by je měl upozornit, že jsou na poslední zastávce, a tak se k nim otočil.

Řidiče autobusu už potom nikdo nikdy neviděl.

Psycho
Jsem profesí psychiatr, a během své kariéry jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří měli podivné problémy. Nicméně tu byl jeden konkrétní případ, který mě opravdu zneklidnil. Případ, díky kterému jsem probděl několik nocí.

 Vedle mého domu žila tříčlenná rodina. Starší pár, už několik let v důchodu. Pár měl syna, kterému mohlo mu být kolem 30 let. Byl to velmi uzavřený mladý muž. Introvert, tichý a nenápadný. Úplně zpřetrhal veškeré sociální kontakty.

Za ty léta jsem syna viděl jenom několikrát, z domu prakticky vůbec nevycházel.  Co se s ním přesně dělo jsem nikdy nezjistil. Předpokládal jsem, že je to pro jeho rodiče velice nepříjemné téma, protože o svém synovi nikdy nemluvili.

Rok od roku se situace zhoršovala, a jejich syn nakonec přestal domova vycházet. Každou noc, z jeho okna, přicházel rozzuřený křik jeho matky. Pokaždé, když jsem nebohou ženu potkal, usmála se a pozdravila, ale z její bledé tváře plné vrásek bylo poznat, že se trápí.

Uplynulo zhruba 6 let, co její syn vyšel z doma naposled. Jednoho dne za mnou přišel jeho otec. Věděl, že jsem psychiatr, a proto mne požádal o pomoc. A protože jsem věděl, že tam není něco v pořádku, rozhodl jsem se jeho rodině pomoci.

Když jsme došli k domu, jeho žena už na nás čekala před vchodem. Odvedla mne ke dveřím jejího syna.

Začala tlouct do dveří a křičet, „Jdeme dovnitř!“

Rozrazila dveře a začala hystericky vřískat, „To pořád spíš? Koukej vstávat ty línej povaleči!“

Než jsem stačil cokoliv udělat, popadla golfovou hůl a udeřila několikrát syna, který ležel zakrytý pokrývkou. Popadl jsem ženu a vytlačil jsem jí zpět z pokoje.

Spěchal jsem zpátky do mladíkova pokoje, abych se přesvědčil, jestli je v pořádku. Když jsem zvedl pokrývku, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Na posteli leželo mumifikované tělo.

Stál jsem tam v neuvěření a díval se na hromadu kostí pokrytých vyschlou kůží.

Muž za mnou přistoupil, celý zdrcený.

„Byla to má žena, na koho jsem chtěl aby jste se podíval,“ řekl. „Takto to trvá roky. Já už to dále nevydržím…“