Pomoz mi

397 23 1
                                    

Celou noc jsem se svíjel v bolestech. Rána z dýky už se pomalu začínala hojit. Pokusil jsem se vstát. Povedlo se mi to. Pomalu jsem šel k domu, kde jsem s ostatními z BTS bydlel. Dobelhal jsem se k domu. Otevřel jsem dveře. Všichni na mě zděšeně hleděli. Byl jsem celí od krve. "Bože, co se ti stalo," rozběhl se ke mě Jin. Podepřel mě abych nespadl. Z druhé strany mě podepřel Joon. Pomalu mě táhli do mého pokoje. Položili mě na postel. Jin my sundal tričko, co jsem měl od krve. Když mi ho sundával, tak jsem se snažil zadržet bolest. Slyšel jsem, jak Joona posílá pro nějaké věci. Za nedlouho se Joon vrátil s velkou taškou, kterou položil na zem k Jinovy. Joon potom šel na druhou stranu postele. Mokrým ubrouskem ze mě dostával krev. Jin mezitím vytáhl z tašky injekci. "Je to proti bolesti" řekl mi a dal mi jí. Joon my chytl ramena. Jin měl v ruce jehlu a niť. Já jsem se zděsil. Joon to poznal, "bude to dobré." Jin mi začal zašívat ránu. Cukal jsem se strašně to bolelo. "Drž ho pořádně," zařval po něm Jin. Joon mě silněji chytil. Po nekonečných pěti minutách to Jin dodělal. Jin se ještě zbavil poslední krve co na mě byla. "Je ti líp," zeptal se mě. Já jsem nemohl odpovědět. Bylo mi pořád strašně špatně, ale nemůžu mu říct, že mě otrávil démon. Jin my sáhl na čelo a odešel. Po chvíli se vrátil s mokrým ručníkem. Dal mi ho na čelo. Vytáhl z tašky teploměr a dal mi ho. Po chvíli zapípal, Jin si ho vzal. Joon se ho zeptal, "kolik." Jin mu odpověděl dost smutně " má přes čtyřicet." Joon odešel z pokoje. Jin zase začal něco hledat v tašce. Vytáhl z ní dva různé prášky. Já jsem se na něj znepokojeně podíval. "Tenhle je proti bolesti a tenhle na teplotu," mile se na mě usmál. Joon znovu vešel do místnosti se sklenicí vody. Já jsem se zděsil, pokud to vypiji budu mít ještě větší bolesti. "Díky Joone, můžeš jít." Jin se na mě ušklíbl "neboj." Vzal sklenici vody a zalil květinu co jsem tu měl. Nechápu ho. Zase začal něco hledat v tašce. "Lepší" ve sklenici byla krev. "Co... jak..." vyšlo ze mě. "Jsem vlkodlak cítím ghoula na kilometr daleko," prudce jsem se posadil a znovu sykl bolestí. Jin mě okamžitě strčil spátky. "Uklidni se, kdybych tě chtěl zabít tak to udělám už dávno" podíval se na mou ránu. "Přetrhal sis stehy," vzal zase jehlu a niť. Tentokrát si ně přidržel sám. Má velkou sílu. Po chvíli byl hotov. Znovu vzal sklenici s krví a prášky. Zvedl mi opatrně hlavu a dal mi prášky do pusy. Poté mi ke rtům přiložil sklenici a já jsem si jednou lokl. "Spi," usmál se na mě a odešel. Po chvilce prášky začali působit a já usnul.

Sorry friends I am ghoulWhere stories live. Discover now