Jen mi ubližuješ Lupine! [Pozastaveno]

Havraní vlasy

Dny od posledního útoku plynuly jako voda a žádný z ''těch tří'' se ještě neprobudil. Dnes je sobota a žáci od třetích ročníků výš se vydávají do Prasinek.
Avšak Sara zůstala ve společence.
Nechtělo se jí nikam chodit, Marlene ji sice zvala na máslový ležák, ale brunetka nechtěla riskovat, že zase někoho napadnou.
,,Opravdu se mnou nejdeš?"
Zeptala se s úšklebkem blondýnka.
,,ne opravdu, ne"
Zakroutila hlavou a začetla se do své učebnice.
,,Dobrá tedy, ale potkala jsem jednoho kluka a říkal ať tě za ním pošlu."
Zpoza knihy vyletělo její kamarádce obočí až někam k astronomické věži
,,čeká venku u jezera" zvolala zvonivě
,,Teple se obleč a hlavně ať se nevrátíš těhotná" zasmála se a vyběhla ze společenské místnosti.
Sara nad tím protočila očima a vydala se do ložnice.
Oblékla si červený kabát a na nohy si obula teplé zimní boty. Poprvé za celou dlouhou dobu se cítila naprosto bezstarostně. Zapomněla na napadení, na zvláštní zvuky i na Remuse.
S úsměvem se rozešla k jezeru.
Proběhla vstupní halou a mezi bránou se zastavila. Z venku ji ofoukl chladný lednový vzduch a rozevlál její momentálně tyrkysové vlasy.
S jiskřícíma očima se vydala rychlým tempem na místo setkání.
Zastavila se na břehu černého jezera a podívala se na chlapce vedle ní. Usmíval se a chvíli si ji zkoumavě prohlížel než mu dobrá nálada zase opadla.
,,Děje se něco?" Zeptala se ustaraně
Mladík se smutně usmál s vzal do ruky její přívěsek a druhou jí hladil po tváři.
Zavřela oči, vlasy se jí změnili na úhlově černou, pleť zbledla a když se na Robina znovu podívala upřela na něj oddaný pohled dvou šedomodrých očí.
,,víš Robine, díky tobě jsem šťastná."
Něžně ji prsty pročísl havraní vlasy a naklonil se k ní blíž. Pomalu se přibližoval než se jeho rty setkali s dívčiným chladným čelem.
Chtěl víc, ale musel si počkat.
,,Já vím... to je tím, že jsi tak krásná."
Zmateně se rozhlédl.
,, Ještě je čas, nechtěla by jsi se mnou do Prasinek?"
Sara se ani nerozmýšlela.
,,Ráda" usmála se a chytla se nabízené ruky.

Cestou spolu ti dva neprohodili ani slovo, jen si užívali vzájemné přítomnosti. Bylo to to jediné co je chránilo před mrazem.
Za zvuku vichřice vešli do obchodu se šperky. Robin si to tam se zájmem prohlížel, ale Sara tam neměla co dělat a jen postávala u dveří.
Po chvíli si toho její společník všiml
,, Co kdyby jsi šla napřed ke třem košťatům, já musím něco zařídit" Jen přikývla a vyšla ven.
Cítila se jinak, zapomněla na všechno špatné i na její úplňkový problém.
Necítila bolest ani strach, s Robinem se cítila chtěnná a více než ceněná.
Vešla do hospody a posadila se k prázdnému stolu pro dva.
Ani si nestihla sundat kabát, než k ní radostně... dalo by se říct, skoro dotančila mladá čarodějka a se širokým úsměvem se dívky zeptala.
,,Co to bude?"
,,d-dva máslové ležáky prosím" vykoktala zaskočeně Tmavovláska a madam Rosemerta radostně odskákala k pultu.
minutu na to už před Saru postavila dvě plnné sklenice s bohatou pěnou a hned byla zase pryč.

Ticho prořízl něčí hlas ,,Ahoj co ty tady?!" Skočila jí okolo krku Marlene.
,,čekám na Robina" usmála se nazpět.
,,Jooo na Robinaaa" uchechtla se blondýnka.
,,To on je důvod, proč se tak usmíváš."
Olízla si horní ret. Sara se začervenala jako velká řetkev.
,,Je to kamarád" zamumlala
,,ale, nedělej. Vždyť vidím jak rudneš a navíc se poslední dobou chováš divně... muhahaha jsem génius!" Zaradovala se, ale to už jí černovláska vyháněla.
,,no jo Pane Brumbále, večer ti všechno povím. Teď huš"
Marlene se otočila na podpatku a radostně odskákala pryč.

Trvalo to docela dlouho co dívka seděla u stolu sama. V hlavě se jí začaly přehrávat špatné vzpomínky.
Ten den, kdy zemřeli rodiče,kdy napadli Siriuse, Jamese, Lily, kdy zjistila, že ji Remus nikdy milovat nebude a kdy ho málem zabila... chtělo se jí znovu brečet. Modrá barva očí se začala měnit v tu skutečnou. Cítila se zase sama.
Právě v tu chvíli ji někdo chytil za ruku, vzhlédla do nádherných zelených očí. Mladík vypadal nejprve zaskočeně její změnou očí, ale moment na to se mile usmál a hřbetem ruky jí setřel jednu neposednou slzu.
,,Promiň, že jsem tě nechal tak dlouho čekat. " sklonil hlavu a vzal do ruky její přívěsek.
Takhle jsi dokonalá. Pročísl jí černé vlasy a zase jí věnoval hluboký pohled. Ty modrošedé oči, právě ty miloval.



_____________________________________

Ano já jsem neumřela a jsem tu s novou kapčou.
Ještě dneska vyjde jedna kratší.

Doufám že se líbí

Upřímně, budu radši za komenty než hvězdičky... to vaše vyjádření mě posouvá.

Takže pište, pište, hvědičkujte a hlavně čtěte

Vaše Remy se zase vrátila tak si toho važte 😂✌

Nahoře v médiích je Rowena z Havraspáru. DŮLEŽITÉ, PAMATOVAT!!!