Jen mi ubližuješ Lupine! [Pozastaveno]

probuzení

Slyšela hlasy něco si zdělovaly, ale pro ní byly moc daleko, za tlustou zdí. Poznala písmena, která později začala tvořit slabiky a také slova.

,,Reme měl by si jí odnést na ošetřovnu"

,,co se vlastně stalo?"

,,Bude v pořádku?"Létaly otázky jedna přes druhou.načež to jiný hlas zastavil

,,dost! Jestli jste si toho ještě nevšimli tak spí a né, nevím co se stalo, ale na ošetřovnu s ní nepůjdu. Madam Popy by si jí tam nechala nejméně dva týdny, jak jí znám."mluvil rozčíleně.Musela to zkusit, otevřít oči, ale víčka se jí zdála jako z olova. Nadechla se a znovu zkusila své unavené oči otevřít........tentokrát se to povedlo. Párkrát zamrkala a u dveří uviděla své přátele jak se o něčem baví.....chvíli ještě vedli rozhovor, pak se rozloučili a rozešli se. Zpět do místnosti přišel akorát Remus. Nevšiml si že je Sara vzhůru a přešel ke svému stolu. Dívka se nepohodlím zavrtěla a profesor na ní upřel svůj pohled. Chvíli ji pozoroval, když si však všiml že se dívka probudila pohotově k ní přiskočil.

,,jak je ti?" Zeptal se tiše a měřil si jí starostlivým pohledem.

,,je mi fajn" odvětila a usmála se.Na Remusovi bylo vidět, že si oddechl.

,,a co se vlastně stalo"

,,já nevím.....prostě jsem slyšela strašně hlasitý křik a rozbolela mě hlava. ty jsi to neslyšel?"mladík zavrtěl hlavou......

Oba byli jako zmražení. Po pár sekundách se dívka začala zvedat.

,,odcházím?" odvětila jako, že je to snad jasné.Mladík se zvedl a silou jí dotáhl spět do postele.

,, ne, nikam nejdeš. Jsi nemocná, musíš ležet."řekl s klidem

,,né....nic mi není, jsem v pohodě" zaprotestovala

,, aha takže před dvě a půl hodinou ses tady svíjela bolestí, ale nic ti přece není.... tak aby jsi věděla jsem tvůj profesor a kamarád a bojím se o tebe ......zůstaň aspoň do zítřejšího oběda."

,,A kde ty chytráku budu spát?" Zeptala se pobaveně

,,tady" ukázal na postel ve které ležela. Dívka se na něj podívala

,, a ty?" Přišla další otázka. Ukázal na pohovku

,,na tom se nevyspíš" uchechtla se.

,,o co?"

,,o nic. Já se nevsázím. "Zakroutila hlavou na to se, ale zarazila

,,počkat! Zítra je škola!" Vyhrkla.

,,jo to je, ale ne pro tebe" sesadil jí

,,ale,-"začala

,, -, já se musím učit, to známe. Ty si nejdřív mladá dámo pořádně odpočineš"přerušil jí Remus. Sara se radši už ani nepokoušela protestovat a začala trucovat.

Po chvíli jí to, ale přestalo bavit a spokojeně usnula.
V místnosti bylo ticho, narušené jen spokojeným dívčiným oddechováním. Spokojeně se usmívala a nevšímala si 
PA: kdo by si také něčeho všímal když spí
Že ji profesor obrany proti černé magii opatrovnicky pozoruje

,, věřím ti když si řekla že se něco změní,....už ano, ale nedovolím aby se ti něco stalo." Šeptal a hladil jí po vlasech.

Při jeho slovech dívce spadl úsměv

Seděla v jakési místnosti. Měla zavázané oči, ale slyšela křik, lidský křik volající o pomoc. Nevěděla co má dělat a kde se tam vzala.

,,haló" zavolala, ale odpovědí jí byly jen další výkřiky. Začala se jí zmocňovat panika. Náhle jí někdo strhl pásku z očí a teprve v té chvíli dostala strach. Všude kolem byli lidé v černých kápích a u nohou jim leželi různí kouzelníci, studenti i starci. I před ní stála také zahalená postava se vstyčenou hůlkou. Dívce se začal chvít dech

,,proč jsem tady?!" Křikla. Zahalenec pozvedl levou paži a ukázal za dívku. Sara se zvedla a otočila se. Když však uviděla to co bylo za ní , jako by její srdce vynechalo několik úderů. Před dalšími postavami klečeli její přátelé. Vypadali, jako kdyby měli vypustit duši, ale také odhodlaně.

Otočila se na osobu

,,proč?"

Osoba nic neříkala a jen kývla. Na to ostatní kouzelníci naráz vykřikli

,,Avada kedavra!"

,,Né!!!" Prořízl vzduch dívčin výkřik

Na nic nečekala a vrhla se k jejich tělům.

,,proč?!,-"zlomil se jí hlas

,,proč oni?! Proč mě trestáš?!"vzlykla. Teď byla jedině ráda že mezi mrtvými nebyl aspoň Remus.

Postava naproti ní si pomalu sundala kápi
A dívce se naskytl pohled na bledého člověka s hadím obličejem a štěrbinovitým nosem. Před ní teď stál samotný lord Voldemort. Dívce tuhla krev v žilách když se začal smát. Byl to chladný a zlý smích.

,,Proč?!!!!"rozkřikla se na něj Sara

,,protože tě bránili.....postavili se mi.....museli vědět, že je potrestám" zasyčel

,,co?! Né!" vzlykla a vytáhla hůlku.

,,ale, ale......"

,,Expeliarmus" 

,,avada kedavra" křikli naráz. Mezi jejich hůlkami se utvořil zeleno rudý proud světla.

,,Nezvládla jsi to, byla si slabá, tu stvůru jsi podcenila" uchechtnul se

,,co!?" Vyjekla a zrušila kouzlo. Voldemort, však nic takového neudělal a zelený paprsek se blížil k dívce

,,NÉÉ!!!" Vyšvihla se do sedu a zhluboka se vydýchávala. Stále slyšela 'podcenila jsi tu stvůru' Co to znamenalo?

,,Saro?" Ozvalo se vedle ní. Když se za tím zvukem otočila, uviděla Remuse. Byla strašně ráda že mu nic není.

,,no?"mladík se nervózně usmál

,, já jenom, že si sebou tak házela, tak jestli ti něco není?..." teď se zase usmála brunetka

,, né, jsem v pohodě" Remus už si chtěl znovu lehnout, ale dívka ho zastavila

,,zůstaň tady se mnou prosím...."

Tak je tu nová kapitola a na nějakou dobu si s ní budete muset vystačit. Jsem totiž levá na angličtinu a musím se jí více věnovat
Vaše REMY