Flashes of the night [Completed]

Flashes of the night 3/5

Přetáhla jsem si triko na spaní přes hlavu a zároveň jsem zhasla. Nechtělo se mi ulehnout po takové době samotné, ale neměla jsem na výběr. Charlie se poslední dobou dost hádal se svým otcem, takže jsem u něj už několik dní nespala. Za těch pět měsíců jsem si na to, že nespím sama, celkem zvykla, což se teď podepsalo na mé vizáži. Tmavé kruhy pod očima svítily snad i ve tmě. Nedokázala jsem být sama se svými myšlenkami, sama se svým kostlivcem ve skříni. Křečovitě jsem sebou škubla, když jsem uslyšela zvuk z ulice. Stále jsem jim moc nefandila, zvlášť když jsem v pokoji sama. Vedle sice spal bratr a rodiče, ale ti už měli dávno půlnoc, jak je znám. Navíc jsem jim o oné noci neříkala víc, než bylo nutné. O Charliem věděli, ale ne o tom, že jsem k němu každou noc chodila. Zvuk se ozval znova a mě to nedalo a vyhlédla jsem z okna. To co jsem uviděla, mě překvapilo.

Charlie stál před domem s krosnou na zádech. Kam jede? Jde se snad rozloučit? Nevěděla jsem, jestli si mě přes tu tmu všiml, a tak jsem jenom zmizela z okna a potichu seběhla schody do přízemí. Snažila jsem se nedělat hluk, abych neprobudila rodiče – snad se mi to povedlo. Otevřela jsem a bezhlesně zaklela, když dveře zavrzaly. Nehledě na to, že jsem na sobě měla pouze pyžamo a byl studený podzim, jsem vyběhla ze dveří.

„Zase bez bot?" ušklíbl se Charlie a já si uvědomila, proč mi je taková zima. Měla jsem na sobě triko s krátkým rukávem, kraťasy a opět žádné boty. Promnula jsem si paže, abych nezmrzla na místě a začala poskakovat, abych nepřimrzla k chodníku.

„Co tu děláš?" zeptala jsem se a Charlie si povzdychl. Normálně bych nebyla tak přímočará, ale byla tma a zima. Pokud za dostanu chřipku, bude to čistě jeho vina.

„Myslíš, že bych dneska mohl přespat u vás?" zdvihl mě a položil na jeho boty. Nebylo to sice o moc lepší, ale alespoň mě nebodaly ledové jehličky asfaltu pode mnou.

„Samozřejmě že můžeš, co se stalo?" charlie si skousl ret, ale neodpověděl. Nevím, co jsem čekala, ale on se rozešel k baráku. Se mnou na nohou. Zakymácela jsem se a chytla se jeho ramen, abych nespadla. Charlie mě chytil za boky, ale nevypadalo to, že by mu chůze s váhou navíc dělala nějaké velké potíže.

„Tady ne. Než bych ti to vysvětlil, zmrzla bys," řekl a já přikývla. Měl pravdu. Jakmile jsme se dostali do vytopeného domu, zamkla jsem a ukázala mu, aby byl potichu. Vyběhli jsme schody a zavřeli za sebou dveře. Rozsvítila jsem a rychle na sebe hodila mikinu. Charlie zůstal na prahu a studoval můj pokoj s tak uctivým výrazem, až mi připadalo, že to není dívčí pokoj, ale chrám. Byl vůbec někdy v dívčím pokoji?

„Za prvé bych ti chtěl poděkovat za to, že mě tu necháš přespat," začal a já kývla. „Za druhé, abych ti vysvětlil své chování v posledním týdnu," svěsil hlavu a já mu ukázala, ať si sedne. Zavrtěl hlavou, ale sundal si alespoň batoh.

„Otec dostal poslední upomínku o zaplacení účtů. Jelikož ale nemá práci, nemá to jak zaplatit. A tak si usmyslel, že to mám zaplatit ze svého. Ví, že si šetřím na vysokou, naštěstí ale neví, kam jsem ty peníze dal. Začali jsme se hádat. Hodně. Několikrát jsem mu vysvětlil, že pokud by celý den jenom nepil, mohl by začít pracovat, ale o tom nechtěl ani slyšet," začal přecházet po pokoji a rukama si poupravoval čepici, jako to dělal vždycky, když byl nervózní. Věděla jsem, že měli problémy, ale že až takové? „Dneska mi řekl, že jestli tam chci bydlet, budu muset platit nájem. A k tomu chtěl, abych zaplatil i celý jeho dluh," smutně se na mě podíval a já byla v šoku. Tohle po něm opravdu chtěl jeho vlastní otec? Vždyť teplou vodu neměli už kdoví jak dlouho a elektřinu jim před pár týdny taky vypojili. Musí dlužit hodně peněz. „Odmítl jsem – padly by na to všechny mé úspory. A tak mě vyhodil," pokrčil rameny, jako by o nic nešlo, ale já jsem viděla, že se mu oči zalily slzami. Já osobně jsem na tom nebyla o moc lépe, ty své jsem držela na místě jenom silou vůle. Nepotřeboval, abych se mu tu sesypala. Přesto jsem se neudržela a objala ho. Před půl rokem tu pro mě byl, když jsem ho potřebovala. Teď tu pro něj musím být já.

„Moc dobře víš, že tady můžeš zůstat, jak dlouho budeš chtít. Zítra promluvím s rodiči a jsem si jistá, že budou souhlasit s tím, že ti dočasně dáme pokoj pro hosty," zamumlala jsem mu do krku. Cítila jsem, jak trhaně kývl.

„Díky, moc si toho vážím," cítila jsem, jak mi stekla jedna slza po tváři – nesnáším empatii.

„Kromě toho, to k tobě budu mít alespoň blíž na noční návštěvy," zažertovala jsem, abych odlehčila situaci. Charlie se uchechtl. „No jo, vypadáš příšerně. To jsi ten týden vůbec nespala?" zeptal se starostlivě.

„Díky za kompliment," zasmála jsem se. „Ale nemůžu za to, že bez tebe nemůžu usnout," šťouchla jsem ho do prsou. Charlie nazdvihl obočí. „Ty beze mě nemůžeš usnout?" zeptal se potichu, jako by tomu nemohl věřit. No, já tomu taky vlastně nevěřím, ale rozhodně za to nemůžu! „Nějak mi to nejde," pokrčila jsem rameny s nevinným výrazem ve tváři. Vždyť mu říkám pravdu! Proč mi nevěří?

„Tak teď jsem celkem rád, že jsem šel sem a ne nikam jinam," vypadalo, že si opravdu oddechl. Zamračila jsem se. „A kam jinam bys šel? Do parku?" s nikým se nikdy moc nebavil, a pokud se nemýlím, neměl kamarády. Charlie vypadal trochu zaskočeně, ale zavrtěl hlavou.

„To teď neřeš, dobře?" hlavní je to, že už nebudeš mít pod očima tohle," dotkl se mých tváří, kde se vyjímaly černé kruhy z nedostatku spánku. Najednou jsem si všimla, že stojíme v těsné blízkosti. Srdce mi začalo bít jako divé, když jsem se dívala do těch oříškových očí. Pootevřela jsem rty a očima pohlédla na ty jeho. Instinktivně jsem se naklonila a cítila, že on udělal to samé.

Když jsme se políbili, věděla jsem, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého života.

Pokaždé, když si to znova a znova pročítám, abych našla chyby, zjišťuji, že mám Charlieho ráda víc a víc :-) 

Všem, co zítra píšou maturitu budu držet palce - já jí taky píšu, takže snad se všechno vydaří :-)

Milujte Charlieho a (s)mějte se,

LiSa