Flashes of the night [Completed]

Flashes of the night 5/5

„Pamatuješ si na ten den, kdy jsme se spolu začali bavit?" zeptala jsem se svého přítele a ten se akorát zamračil. Leželi jsme v objetí v korbě jeho starého Fordu a koukali na hvězdy.

„Jistěže si to pamatuji. Na to nejde zapomenout. Nejhorší den v mém životě," upevnil sevření a věnoval mi pusu na čelo.

„Já nikdy nepřemýšlela, jestli byl nejhorší nebo nejlepší, ale asi obojí," usmála jsem se na bruneta a láskyplně mu prohrábla vlasy. Výjimečně je neměl schované pod čepicí a já toho hodlala plně využít. Milovala jsem tu jeho nepoddajnou čupřinu, ale chápala jsem, že se bez čepice cítí nepříjemně. Stala se jeho součástí, tak jako se ta noc stala mou. Nešlo před tím utéct, musela jsem to přijmout a naučit se s tím žít. Přesto jsem nikdy neodolala, abych mu jí sem tam prohrábla, promnula její konečky nebo si jej za ní přitáhla k polibku.

„Víš, že jsme se tehdy ani jeden nepozastavili nad tím, že tě oslovil jako mého přítele?" pohlédla jsem mu do očí a Charlie se zakřenil.

„Já jo. Celou dobu jsem se klepal strachy, protože jsem vlastně lhal policii. Nemyslel jsem si, že jim budu naprosto ukradený. I když mě to mělo napadnout, všichni mě přehlížejí, tak proč ne oni?" zakroutila jsem hlavou.

„Ty víš, že to není pravda. Já tě nikdy nepřehlížela," „Ale ani ses se mnou nebavila. Alespoň ne do té doby," „Nebavila jsem se s tebou, protože jsi nevypadal, že bys o to stál. Nechtěla jsem tě obtěžovat," usmála jsem se nad tím, jak jsem byla naivní. Šedá myška a oblíbenkyně učitelů – to jsme my.

„Ty bys mě neobtěžovala," cvrnkl mi do nosu a hned poté pohladil po tváři. „Ale tehdy jsem měl opravdu nahnáno. Kdyby zjistili, že nejsem tvůj přítel, vyhodili by mě tak rychle, že bys ani nevěděla moje jméno," skousl si ret, což mě donutilo udělat to samé. Byl sexy, když to dělal a on si toho byl vědom. Byl to další jeho trik, jak odvést pozornost od tématu, které mu nebylo příjemné. „Tak to jsme měli štěstí, protože jinak bychom tu takhle neleželi," usmála jsem se.

„A hlavně jsem měl štěstí, že jsi potom nedokázala usnout sama v pokoji, takže ses ke mně pokaždé v noci vkradla. Poprvé jsem měl málem infarkt," pousmál se a já vyprskla smíchy. „Já za to nemůžu! Byl jsi jediný, kdo mě napadl!" „Ale existují dveře, miláčku," připomněl mi a já se zasmála. „To určitě, a vysvětlovala bych tvému tátovi, proč se o půlnoci kradu do vašeho bytu. Už to vidím. Navíc jsi mě ani neslyšel přicházet, musela jsem na tebe šáhnout. To bylo to, co ti málem způsobilo infarkt," zavrtěla jsem hlavou. Najednou jsem dostala zvláštní pocit.

„Neslyšíš něco?" zeptala jsem se, protože jsem si byla téměř jistá, že jsem slyšela praskání větviček. Přestože se to stalo už před třemi lety, stále jsem se bála být v noci venku. S Charliem to naštěstí nebývalo tak hrozné, už jenom jeho přítomnost mě uklidňovala.

„To nic nebylo zlato, slibuji" líbnul mě do vlasů a zadíval se na hvězdy. Když si z toho nedělá nic on, tak proč bych měla já? A protože jsem nechtěla celou noc přemýšlet nad tím děsivým zvukem, rozhodla jsem se raději prozkoumat jeho rysy, tak jako mnohokrát předtím.

Hnědé oči s dlouhými řasami, nevýrazný nos, tenké rty. Jediné co bylo na jeho obličeji výrazné, byly delší tmavé vlasy, které mu padaly do čela. A po onom incidentu před třemi lety mu zůstala menší jizva, která se táhla přes obočí.

„Zase mě sleduješ? Jsi horší než naši sousedi," zasmál se, ale nepodíval se na mě.

„Je to uklidňující. Dívat se na tebe. Navíc mám tak dojem, že se to všechno opravdu děje," políbila jsem ho na tvář.

„To říkáš pokaždé. Ale stejně si myslím, že by ti bylo lépe s nějakým hercem nebo alespoň sportovcem. Někým, kdo zapadá do společnosti a ví, jak se chovat. Někým, kdo s tebou půjde na večírek nebo si s tebou alespoň připije na Nový rok," zahuhlal, ale já ho slyšela zřetelně. Dobře věděl, že nemám ráda, když takhle mluví. Jenomže Charlie nikdy nechtěl pochopit, že by se holce jako já mohl líbit někdo, jako on. Já to měla zase naopak. Nechápala jsem, jak to, že si někdo jako on vybral zrovna mě.

„Zlato, kdybych chtěla být s někým takovým, nebyla bych s tebou," povzdechla jsem si. „A znáš mou filozofii. Ti, kteří jsou na výsluní, mají mnohem menší charakter než ti, co se celý život schovávají ve stínech. A já mám raději charakter než svaly místo mozku," překulila jsem se tak, abych byla nad ním. Ve výhledu mi mírně překážely mé vlasy, které jsem měla rozpuštěné. Podívala jsem se mu do očí a on věděl, že nemá, kam by utekl. To byla totiž jeho specialita, když jsme mluvili o něčem, co mu nebylo zrovna příjemné.

„Miluji tě," zašeptal, jako by si myslel, že si to tímto vyžehlí. A, dámy a pánové, měl pravdu. Když mi to řekl poprvé, hádali jsme se – překvapivě to bylo taky kvůli tomuhle – a on mě překvapil. Dobrou minutu jsem na něj zírala s otevřenou pusou neschopná slova. Ale když se sebral a odešel, došlo mi to. To že on je jediný, kdo mě dokáže rozesmát. To že on bude vždycky stát při mně, ať už se děje cokoliv. To že bez něj nedokážu přežít tenhle šílený svět. To že ho miluji.

„Já tebe víc," pošeptala jsem mu a políbila ho.

Tadá! Opravdu musím přiznat, že jsem se za tu dobu do Charlieho zamilovala :/ Já vím, že je smutný už fakt, že se mi obvykle líbí fiktivní charaktery, ale svoje vlastní... To už hraničí s bláznovstvím :D

Včera jsem byla navštívit Veletrh Knih v Praze a poznala jsem tam velice milou dámu ze stránek mamtalent.cz, která byla tak hodná a napsala mi věnování na svou knížku :-) (Plus jsem se převlékla za známou a šla tam se vstupenkou účinkujícího :D )

Užijte si - konečně - slunečného počasí, nevíme, jak dlouho nám vydrží :-)

(S)mějte se,

LiSa