Secrets of Bloodline

Kapitola 15

„Elenoooo, Damoneee, otevřete ty zatracené dveře," ozývalo se už dobrých pět minut z pokoje pro hosty. Damon stál u dveří a vyloženě se bavil nad bratrovým utrpením.

„Copak, copak snad není koupelna obsazená," škádlil ho Damon.

„Damone, přísahám, že jestli ty dveře neotevřeš, tak si budeš muset kupovat nový koberec," vyhrožoval Jeremy skrze dveře.

„Damone," odstrčila jsem ho od dveří a pustila "zajatce" ven.

Jeremy vystřelil z pokoje rovnou do koupelny. Z pokoje pro hosty se ozývaly nepříjemné, avšak pro mě velmi známé zvuky. Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem se pousmát. Konečně, bylo špatně taky někomu jinému a než mě.

Nakoukla jsem do pokoje, ve kterém byl Jeremy od včerejšího večera uvězněný. Na pohovce se krčila hnědovlasá dívka, kterou jsem ještě nikdy neviděla a smutně koukala do prázdna. Vešla jsem dovnitř a posadila se vedle ní. Chtěla jsem na ni promluvit, ale předběhla mě.

„Asi jsem to včera s tou trávou přehnala," otočila se na mě. „Mám totální okno!"

„Nejsi sama," ozval se chlapecký hlas přímo za námi.

„Poslední, co si pamatuju, je to, jak jsi odpadla, když tě Jeremy políbil na krku,"

Vysoký modrooký blonďák zrovna vylezl z koupelny, ještě mírně nazelenalý. Dvakrát jsem si ho přejela pohledem, to musel být on, ten Jeremyho spolužák, o kterém mluvila Rebekah. Pozorovala jsem ho s ironickým úsměvem, když se klopýtavě přesunul k nejbližšímu křeslu. Zapadl do něj a upřel na mě svoje pronikavé modré oči.

„Ty musíš být Elena, Jeremyho druhá sestra," ozval se.

„Už to tak vypadá," usmála jsem se.

„Já jsem Matt a tohle je Malia," ukázal na dívku, která stále vypadala jako by byla v transu.

„Tak už jste se seznámili," ozval se Jeremy ode dveří.

„Malio, měla by sis dát sprchu, vypadáš, že ji potřebuješ," pousmál se. „A Elena ti určitě půjčí něco na sebe, takhle tě rozhodně nemůžu přivést domů," dokončil větu a zasednul do křesla.

Měl pravdu, Malia vypadala, jako by prošla pralesem. Kalhoty měla potrhané a tričko měla celé od krve. Stíny měla rozmazané a ve vlasech měla zamotané jehličí a nějakou tu větvičku. Vypadala opravdu hrozně. Hodila jsem na bratra zlostný pohled a odvedla Maliu pryč.

O hodinu později...

„Tak je to pravda," ozvala se Malia, když jsem se vrátila z kuchyně s dvěma obřími sendviči. Jedním pro ni a druhým pro mě. Nechápavě jsem na ni hleděla, nato ona pokynula hlavou směrem ke skříni. Ještě pořád, tam vysel Damonův svatební oblek.

„Aha, tohle, ano, je to pravda" odpověděla jsem.

„A kde vůbec je?" zeptala se.

„Kdo?"

„No, přece tvůj nastávající," usmála se Malia.

„Domlouvá mému bratrovi do duše, zřejmě si myslí, že to pomůže," odpověděla jsem. „Pokud jsi hotová, měla bys už jít, Jeremy říkal, že vás tlačí čas," dodala jsem.

Když jsme sešly dolů, naskytl se nám naprosto dokonalý pohled. Jeremy a Matt seděli v obýváku na sedačce a tvářili se jako dva školáčci, kterým někdo ukradl svačinu a Damon stál nad nimi s velmi přísným otcovským pohledem. Když jsem to tak sledovala, představila jsem si Damona, jak bude možná za pár let kárat naše vlastní dítě. Damon zrovna kladl klukům na srdce, že v 17 letech mají ještě dost času na trávové dýchánky, když se ozval zvonek.

„Vy někoho čekáte?" zeptal se Jeremy směrem ke mně.

Zavrtěla jsem hlavou a vydala se ke dveřím. Už když jsem otevírala dveře, byly z obýváku slyšet zvuky zběsilého úprku Jeremyho a jeho kamarádů, jako kdyby věděli, co bude následovat.

„Překvapení!" poskočila jsem úlekem.

„Tati? Mami?" dostala jsem ze sebe

„Co tady děláte?" vykulila jsem oči směrem k velkému trsu modrých balónků, které táta držel v ruce.

„No, co tak koukáš, Elenko, to se nemůžeme stavit k dceři na návštěvu," řekl otec, když se vecpal i s balónky dovnitř.

„Danieli, tomu říkám překvapení," řekl radostně Damon a objal ho.

Nechápavě jsem mrkla na matku, ta se jen usmála, pohladila mě po tváři a odešla do obýváku. Jakmile jsme se sešli v obýváku všichni, včetně Caroline, která dorazila společně s Enzem chvilku po rodičích, Damon rozlil všem přítomným, tedy kromě mě, alkohol. Táta si s radostí vzal sklenku burbonu, hned potom, co mi vrazil do ruky ty balonky, se kterými přišel.

„Může mi někdo, laskavě vysvětlit co se tu děje?" zvýšila jsem hlas.

„Ale Elenko, není důvod proč se rozčilovat, tohle je koneckonců tvoje oslava," řekl táta a přihnul si ze sklenky.

„Moje oslava?" zvedla jsem obočí. „Pokud vím, tak nic neslavím," dokončila jsem.

„A na co mi proboha budou ty pitomé balonky!" rozčilovala jsem se.

„No tak, holčičko, nerozčiluj se, ty balonky nejsou pro tebe, ale pro mého vnuka," pohladil mě po tváři.

„Cože? Pro tvého vnuka?" vyvalila jsem na něj oči. Teď už jsem byla opravdu rozčílená. To ty moje výkyvy nálad.

„Proboha, vy jste se snad všichni zbláznili," rozkřikla jsem na celý pokoj.

„Vždyť nejsem těhotná ani měsíc, a vy už děláte, jako bych měla jít rodit. Jako by vám nestačilo, že se za čtyři dny vdávám, ještě začnete vyšilovat kvůli mému dítěti," nemohla jsem popadnout dech, tak jsem pustila balónky a chytla jsem se zábradlí.

„Eleno, vždyť je to skvělá zpráva. Proto jsme sem přijeli, oslavit tu dobrou zprávu a nabídnout ti pomoc," vysvětlovat otec s jiskřičkami v očích.

„Ale já žádnou vaši pomoc nechci. Dítě je moje a Damona, takže je to jen naše věc. A jestli s tím máte problém, tak máte bohužel smůlu," Byla jsem vážně rozčílená.

„Kdyby si Caroline nepustila pusu na špacír, jak má vždycky ve zvyku, tak byste se to ani nedozvěděli, alespoň ne dřív než po svatbě," zařvala jsem na všechny a zmizela nahoru do pokoje.

„Ale já to nebyla," pípla Caroline tiše.