Kapitola 10

89 6 0
                                    

„Asi si spletla pokoj," pokrčil rameny a políbil mě. Já byla tak mimo, že jsem ani neodporovala. Ačkoliv jsem si nebyla jistá, jestli bych se mu snažila v tom polibku zabránit i kdybych mimo nebyla.

Ale za chvíli, no dobře tak za pět minut, jsem konečně dala dohromady zbytky mého rozumu a odtáhla se od něj.

„Tohle bychom neměli dělat." Jakmile jsem to vypustila z úst, připadala jsem si dost trapně. Už chyběl jen vztyčený ukazováček, kterým bych na něj udělala tytyty.

„Co konkrétně máš na mysli, polibek nebo včerejší noc."

„Oboje."

„Chápu, že si chtěla počkat na svatební noc. Bylo by to romantičtější a tradičnější, ale už se stalo. Takže nevidím důvod, proč teď něco odkládat." Sakra, sakra, sakra! Co mu mám říct? A proč musí mít tak modrý oči? Bože Eleno, vzpamatuj se.

„Přeci jen bych byla radši, kdybychom počkali na svatební noc. Vždyť bych si to v tom stresu z přípravy svatby ani neužila. A to by byla škoda, nemyslíš?" Sladce jsem se na něj usmála.

„Víš co, možná, že máš pravdu. Moje výkony by sis měla užívat na plno a ne ve stresu nebo pod parou." Bože ten chlap má tak velké ego. I když pro teď to je dobře.

„Dobře. Tak já si dám sprchu a pak najdu Caroline." Opatrně jsem se kolem něj protáhla zpátky do pokoje, ke kterému byla i koupelna, abych se o něj náhodou neotřela. Samozřejmě, že to stejně nemohlo.

„A co máte dneska v plánu?" Zeptal se mě, když už jsem měla bezpečí koupelny na dosah.

„Dneska jdeme vybírat květiny. Máš nějaké konkrétní přání?" zeptala jsem se. I když z toho byla asi trochu cítit ironie, buď si ničeho nevšiml, nebo to ignoroval.

„Nechám to na vás. Caroline určitě bude mít tuny nápadů. A víš co? Ty jdi do sprchy a já ji mezitím najdu a pak vás odvezu. Aspoň budu něčím užitečný."

„Dobře," odpověděla jsem a zmizela v koupelně.

Chvíli jsem čekala, než Damon odejde. Upíří sluch je fakt hrozná věc. A pak jsem se s povzdechem zhroutila na zem.

Nechápala jsem, jak jsem se s ním mohla vyspat. Ani to jak je sakra možné, že se mi to líbilo a že jsem si s Damonem včera rozuměla. Ale nejhorší bylo, že jsem sice zpanikařila, když mě začal líbat, ale jedna moje část si opravdu přála, abych si s ním včerejší večer zopakovala. Díky bohu naštěstí zvítězil zdravý rozum. Nebo aspoň jeho zbytek.

Pořád mám zaděláno na velký problém a ani si nechci představovat, jak tohle vysvětlím Caroline. Zvlášť, když s námi bude velkou část dne Damon, který bude špicovat uši, aby slyšel každé naše slovo. No...bude to zajímavé.

Pomalu jsem se vzchopila a konečně došla do té sprchy. Vážně jsem nestála o to, aby mě sem šel Damon zkontrolovat... i když zas tak úplně se mi ta myšlenka nepříčila. Bože, fakt jsem nechápala, co se to v té mé hlavě rodí za myšlenky. Radši jsem na sebe pustila proud studené vody.

O půl hodiny později jsem už byla hotová a šla hledat Caroline s Damonem. Nemusela jsem hledat dlouho. Jakmile jsem vyšla z koupelny, skoro jsem narazila na Damona.

„Caroline čeká dole. Můžeme jet?"

„Jo jasně. Akorát bych se ještě potřebovala stavit doma, převléct se. Anebo víš co? Já si skočím k Caroline do pokoje a něco si vezmu od ní."

„Dobře, počkám dole." Lehce mě políbil na rty a odešel. Díky bohu, ta sprcha stačila na to, abych si i přesto uchovala chladný rozum.

O dvacet minut později jsme stavěli u květinářství. Caroline se mnou celou cestu nepromluvila ani slovo, což je co říct. Vlastně si nepamatuji, že by někdy mlčela dýl než třicet vteřin. I Damonovi to přišlo divné a to je co říct.

Secrets of BloodlineWhere stories live. Discover now