Kapitola 3

161 7 0
                                    

Při pomyšlení na Damona, jako mého manžela, se mi udělalo špatně a znovu jsem propukla v pláč. Ještě hodnou chvíli jsem tam jen seděla a brečela, neschopna ničeho. Když jsem se konečně uklidnila a přestala jsem plakat, ještě jednou jsem si začala probírat všechny možnosti. Věděla jsem, co musím udělat. Ze všeho nejdřív musím získat čas. Nemůžu si vzít Damona, a už vůbec ne za týden.

Kdyby tak šlo, nějakým způsobem obejít zákony. Jenže můj otec je zásadový, nemám sebemenší naději. Zoufale jsem se snažila přijít na způsob, jak vyřešit moji situaci, když v tom mě to napadlo.

„Matka," řekla jsem nahlas.

Najednou mi svitla malinká jiskřička naděje. Matka byla a je jediný člověk, na kterého otec dá. Jestli ho někdo může přemluvit, je to právě ona.

A tak jsem s nově nabitou energií a plná nových nadějí naskočila do auta a namířila jsem si to domů.

Sotva jsem dorazila k domu, odchytla mě Caroline, moje nejlepší kamarádka. Vlastně jsme téměř jako sestry, ikdyž ve skutečnosti je Caroline sestrou právě Damona. I přesto jsme od malička byly nerozlučné kamarádky. Obě jsme přišly na svět ve stejný den, jako dcery z významných rodin.

„Eleno, slyšela jsem tu novinu," vyhrkla na mě.

„Jakou?" zeptala jsem se otráveně, ikdyž jsem přesně věděla, co má na mysli.

„No, přece tu, že si budeš brát Damona" dořekla.

„Aha, tohle," zabručela jsem.

„Ano, tohle. Proč jsi mi nic neřekla?" zeptala se.

Začala mi pokládat množství otázek, tak jak měla vždycky ve zvyku. Muselo to být úžasné, když ještě neuměla mluvit. Caroline dokázala svojí upovídaností mnoha „lidem" hrát pěkně na nervy. Ale za tu spoustu let už jsem si nějak zvykla. Takže jsem si cestou ke dveřím vyslechla spoustu otázek, které jsem pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven.

Ale poslední otázka mě dorazila. Tak já to prý táhnu s Damonem. Copak mě nezná?? Jako kdyby nevěděla, že bych si s jejím bratrem nikdy nic nezačala. Moc dobře ví, že ho ze srdce nenávidím a není to tak dlouho, kdy jsem jí to říkala. Už jsem to prostě nevydržela, musela jsem jí něco říct.

„Caroline!" okřikla jsem ji.

„Už konečně sklapni a dobře mě poslouchej,"

„Nevím, jak jinak ti to už mám říct, ale já nechci mít s Damonem nic společného. Do této prekérní situace mě dostaly ty naše zatracené zákony."

„O jaké situaci to mluvíš?" Zeptala se.

„Mluvím tu o tom, že si mám příští týden vzít člověka, kterého nesnáším a nemiluju. A ještě k tomu s ním mám strávit zbytek věčnosti, jen proto, aby se udrželo spojenectví mezi klany!"

„Ale vždyť to tak funguje už celá staletí, tak co ti vadí?"

„Bože Caroline, ty si snad úplně hluchá! Právě jsem ti to řekla. Damona prostě nechci!"

„Však si časem zvykneš, stejně jako všichni ostatní,"

„Awwr, bože, ty si snad úplně natvrdlá! Damona si prostě nevezmu, i kdybych musela otce a celou radu starších probodnout kůlem, prostě si ho nevezmu. To se raději nechám zavřít do kobky a umřu vyhladověním a v neskutečných bolestech, než abych si vzala toho otravného, arogantního, sobeckého a neovladatelného idiota.! Jediný muž, kterého si chci vzít, je Isaac! Chápeš to??"


„Ele... Eleno," chroptěla Caroline.

V tom jsem si uvědomila, že držím Caroline pod krkem, přitisknutou ke dveřím. Okamžitě jsem ji pustila, sesunula jsem se k zemi a propukla jsem v pláč. Caroline se posadila naproti mně.

„Když mi Damon ráno oznámil, že jede za tvým otcem, myslela jsem si, že to víš,"

„Taky jsem si myslela, že ty a Isaac je minulost...když sis s ním začala, musela si přece vědět, že tohle nikdy nevydrží...nehledě na to, že jsem tě varovala, věděla jsi, jak jsem dopadla já a jak dopadl Tyler!"

Ano, je to tak. Caroline ví o mě a Isaacovi. Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona, se svojí ukecaností, bude schopná udržet toto moje malé tajemství, ale věřila jsem jí. Ona jediná mě chápe. Ona jediná ví, jaké to je milovat vlkodlaka. Caroline měla románek s jedním vlkodlakem, bohužel se všechno prozradilo a Caroline strávila 6 měsíců zavřená v kobce, bez jediné kapky krve a její vlkodlačí přítel, přišel o svoje tesáky, což je pro vlkodlaky, ten nejhorší trest.

„Eleno...?"

„Hmm...?"

„Co budeš dělat?"

„Nevím, teď hlavně potřebuju čas...svatba má být už v sobotu, ale jestli mám přijít na to, jak obejít zákony, potřebu čas...jenže jediný způsob, jak ho získat, je přesvědčit mého otce, aby to přesunul. Což nebude jednoduché," chvíli jsem se odmlčela.

„ Myslím, že jediný člověk, který ho dokáže přesvědčit, je moje matka." Dodala jsem.

„Říkáš, že potřebuješ čas?" zeptala se mně Car a já jen přikývla.

„Myslím, že s tím bych ti mohla pomoct," usmála se.

„Ale potřebuju, abys mi řekla všechno, úplně všechno!"

Secrets of BloodlineWhere stories live. Discover now