my hope is back // hopemin

~Eight~

Hobi pov.

Seděl jsem na schátralé posteli v zaprášeném starém pokoji a zarmouceně čekal, až mě ten tyran zase přijde ojet. Na sobě jsem měl pouze špinavé otrhané tričko a tvář měl celou špinavou.
Když jsem pomyslel na to, co se vlastně stalo v posledních několika měsících, ve kterých se mi naprosto zhroutil život, z očí se mi začaly kutálet slané kapičky slz. Přemýšlel jsem o tom, jak moc bych teď u sebe chtěl mít Jimina.
Chybíš mi, Jiminie...

Zrovna jsem přemýšlel o mých společných chvíli s tím roztomilým stvořením s jemnými oranžovými vlásky, když vtom se ozvalo klapnutí dveří. Muka začínají...znova...

Jimin pov.

"Sehunie, já potřebuju pomoc!" Řekl jsem naléhavým hlasem do telefonu, když se Sehun konečně uráčil ten mobil zvednout.
"Taky tě rád slyším, Jiminey...a copak se vlastně děje?" Optal se.
"Jde zase o Hoseoka, bojím se o něj." Témeř jsem zavzlykal.
"Co se děje? Proč mluvíš, jak kdyby ses měl co nevidět rozplakat?! Okamžitě mi všechno vyklop." Odvětil Sehun vyděšeně.
"Hoseok už mi neodpovídá příšerně dlouho, určitě se mu něco stalo, Sehunie!!" Vykřikl jsem do telefonu se slzami na krajíčku. Měl jsem o Hoseoka děsivý strach.

"Co kdybys ho jel navštívit, hmm? Aspoň by ses trochu odreagoval od toho každodenního stresu a zároveň by ses ujistil, že je tvůj přítel vpohodě." Navrhl Sehun po chvilce napjatého mlčení, které mezi námi na okamžik zavládlo.
"Není to můj přítel, Sehune, to zaprvé a zadruhé...já jsem moc rád že se mi snažíš pomoct, ale tohle nepůjde...nemůžu jen tak přestat chodit do školy a ještě k tomu nemám peníze ani na nájem, natož na cestu do Evropy." Odvětil jsem. Sehun měl většinou dobré nápady, ale nikdy nebyl moc realista.
"Ale no tak, Jimine...klidně bych tě omluvil a peněz mám momentálně dost." Ozval se z druhé strany Sehun.
"To po tobě nemůžu chtít, Sehunie." Reagoval jsem ihned. Přece nemůžu vyžadovat, aby mi půjčovat peníze na cestu za Hobim. Ne že by mi vadilo jej znovu vidět, ale bylo by to neslušné vůči Sehunovi. A když se to tak vezme, tam i vůči Hoseokovi...nemůžu mu jen tak vtrhnout do domu. A ještě k tomu jsem se celkem bál, jak by Hobi zareagoval, až by mě zase viděl.

"Ale můžeš...po mě můžeš chtít cokoliv." Odvětil mile Sehun.
"Možná můžu, ale ne pokud jde o tolik peněz!"
"Ale můžeš ikdyž jde o peníze."
"Nemůžu!"
"Můžeš!"
"Ne!"
"Kolik stojí letenka?"
"Hodně."
"Řekni mi to!"
"Ne."
"Tak si to vygooglím!"
"Nevíš v jaké zemi Hoseok žije."
"Tak si vyhledám i jeho...vždyť podle toho co jsi mi říkal je teď po Evropě hodně známý..."
"Okay, vzdávám to." Řekl jsem nakonec, jelikož jsem věděl, že nemá cenu se se Sehunem dál dohadovat.
"Stojí asi dvacet tisíc pro jednoho."
"Fajn, zítra je máš na účtu a ke jenom na tobě jak s nima naložíš."
"Počkej počkej Sehune, chtěl jsi pouze vědet, kolik stojí letenka, tohle jsme si nedomluvili!" Vykřikl jsem, ale to už Sehun hovor ukončil a telefon ohluchnul. Povzdechl jsem si. Ten Sehun je tak tvrdohlavý...ale na druhé straně jsem byl rád, že se možná s Hobim zase uvidím...

***

Annyeong guys, další kapitola je na světe xdd konečně jsem se dokopala k tomu jí napsat :D

Tak co, opravdu Jimin dostane od Sehuna peníze? A nebo za to bude Sehun něco vyžadovat?

No já vím že je to shit, ale každý vote i koment mě potěší :33

Vaše Kačii :**