Strach z upíra

8.Část

Kuro

Po dnešku se asi začnu modlit. Říkal jsem si, když mě někam nesl. Ještě chvíli a mohl bych ztratit to jediné, co mi ještě zbylo. Nevinnost.

Podíval jsem se před sebe, protože jsem měl doteď hlavu skloněnou a spatřil město, ke kterému jsme šli."Kam mě neseš?"Špitl jsem."Nevidíš snad?"

Uchechtl se a postavil mě na nohy."Jo, ale proč do města?"Zavrávoral jsem."Ten les pokácí, takže nemůžu bydlet nikde jinde než tam."

Zatáhl své stužky a rozešel se směrem do města. Najednou mě napadla ta nejšílenější věc, jaká mě v této situaci mohla napadnout.

Potichu jsem se vydal opačným směrem a svou chůzi zrychloval, až jsem skoro běžel. Ale o mé nohy zavadil mě už známý provázek a já dopadl na zem.

Klepal jsem se strachy, protože jsem věděl, že to nenechá jen tak. Teď jsem litoval toho, že jsem za ním radši nešel.

Christián

Už mě s tím pěkně začíná štvát. S tichým zavrčením jsem ho zvedl na nohy a přitáhl si jeho vyděšený obličej ke svému."Varuju tě. Ještě jednou něco takového zkusíš a jsi mrtvý."

Jen polkl a přikývl. Vrátil se mi můj arogantní úšklebek a šel jsem zase směrem k městu. Tentokrát jsem za sebou slyšel tiché, rychlé kroky.

Za chvíli už nás ovanul zápach města. Všude chodili různí lidé a buď měli na pilno, nebo se jen tak procházeli. To už jsem si ho přitáhl k sobě a dál šel cestou, která měla vést k mému domu.

Opravdu, po chvíli jsem uviděl už střechu známého domu. Bydlel jsem v takové čtvrti, kde byly rodinné domy. Ten můj působil luxusně jak zvenčí tak vevnitř.

Zašmátral jsem v kapse a vylovil stříbrný svazek klíčů. Nejdřív jsem si s nimi pohrál v ruce, není se čemu divit, dlouho jsem je nepoužíval.

Až pak jsem odemkl branku a vydal se po kachličkách k hlavním dveřím. On jen cupital za mnou. Už jsem chtěl dát klíč do zámku, když mi něco došlo. Nevím jeho jméno.

Otočil jsem se na něj."Jak se vlastně jmenuješ?"Chtěl jsem se tvářit lhostejně, ale ve skutečnosti jsem byl celkem zvědavý."Kuro."

Řekl bez rozmýšlení."Aha."Odpověděl jsem prostě a otočil se zpět."A tvé?"Nadzvedl jsem obočí."Nemám potřebu ti ho zdělovat."Řekl jsem nakonec.
"Já ti své taky řekl."Řekl tvrdohlavě."Grr...Vyděrači."

Jen se zasmál."Tak?"Špitl nedočkavě."Christián a nedovoluj si mladej, mohl by si na to doplatit."

Jen trochu vystrašeně kývl hlavou na souhlas a počkal, až otevřu.
"Hodný."Broukl jsem ještě než jsem zalezl dovnitř a on hned za mnou.