Tak nějak přemýšlím o smyslu mého života. Každý den, se akorát snažím přežít. A když ho náhodou přežiji, tak se snažím přežít další den. A tak se to opakuje. A k čemu tenhle život je? To, nevím,snad to brzy zjistím. Ale zrovna dnešek měl i svou světlo stránku. Sice jen krátkou,ale i to se počítá. A já věřím,že pokud má den i světlé stránky, máme důvod žít.
Vždyť já si ani nemohu dovolit stěžovat. Vždyť se mám lépe než spousty umírajících a hladovějících dětí v celém světě.
Uvědomila jsem si, jak jsou věci pomíjívé. Proto si máme vážit toho co máme a užívat si ho, protože to může brzy zmizet.
