Část 40

839 49 0
                                    

Ráno jsem se vzbudila. Tentokrát ležel vedle mě. Ležel tam svalnatý kluk, zabalený v bílých dekách a vypadající jako malé spokojené dítě. Usmívala jsem se a dívala se na něj. Pomalu se začal probouzet. Otevřel oči. Jeho krásné oči. „Ahoj" řekl ospale. To mě donutilo se ještě víc usmát. Otočila jsem se a vstala. To, že jsem nebyla oblečená mi došlo až když jsem byla v kuchyni pro něco k jídlu. Rychle jsem běžela sehnat nějaké oblečení. Šatník byl v ložnici. Rychle jsem otevřela dveře a vtrhla do místnosti, kde ležel.
„Alé, do pokoje mi vtrhla krásná, nahá dívka" smál se. Zvedl ruku a z gesta jsem pochopila, že mám jít za ním. Usmála jsem se. Poslušně jsem šla, nechtěla jsem mu kazit tak dobrou náladu. Lehla jsem si vedle něj. „Nahoře na tebe někdo čeká, nemyslíš?" ušklíbl se. Řekl to tak povýšeně.
Iss.
Prudce jsem vstala z postele a až ve dveřích mi došlo, že nemám nic na sobě. V tu chvíli jsem našla na zemi jen jeho košili. Oblékla jsem si jí a on ještě stihl dodat „Máš krásnou prdelku kočičko, moje košile ti sluší" a povýšeně se zasmál.
Běžela jsem nahoru do rudého pokoje. Rozsvítila jsem světlo. Zastavil se mi dech. Kus těla tam stále visel. Zesláblý a provazy měl zaryté hluboko. „Iss, pane bože!" vykřikla jsem. Ona skoro ani nezvedla hlavu. Snažila jsem se provazy uvolňovat. Po chvíli se mi to podařilo. Tělo spadlo na zem. „Jak ti je? Mluv semnou prosím" řekla jsem. Podívaly se na mě ty nevinné oči. „Prosím, chci žít.." řekla.
„Vydrž" zašeptala jsem.
Běžela jsem dolů pro nějaké oblečení. Hledání něčeho vhodného v šatníku mi chvilku zabralo a ještě na mě ještě mluvil on. Nakonec to byly tepláky a nějaká volná košile. Ještě jsem ji v kuchyni vzala vodu a něco k jídlu. Odnesla jsem jí to. Ležela na studené zemi. Bylo mi jí tak líto. Oblékla jsem jí. Podala jí lahev a podala jí pečivo. Stále mi děkovala. Vždy jsem ale řekla ať je ticho, že jí to ještě víc vysiluje. „Pojď semnou dolů." řekla jsem.
Podepřela jsem jí a nějak jsme se dostaly dolů. Posadila jsem ji na pohovku a řekla „Zkus usnout. Ještě ti ale dám něco k jídlu"
Budu ráda za zpětnou vazbu;)

ÚnosKde žijí příběhy. Začni objevovat