Únos

30.část

Ale sebrala jsem zbytky síly, protože Michael se nachvilku otočil, jelikož na něj řvala ta holka. Sebrala jsem se ze země, své věci, vzala jsem si druhou botu kterou jsem si nestihla navléknout a rychle jsem otevřela dveře. Snažila jsem se co nejrychleji běžet pryč. Povedlo se mi to. Byla jsem několik metrů od domu a zahla jsem za roh. Rozhodla jsem se že si zavolám taxi. Tak jsem taky učinila a řidič ve žlutém voze za chvilku přijel. Řekla jsem mu ať mě odveze do města. Pořádně jsem ještě něvěděla co mám nebo bych měla dělat. Přece si nedávám na krk provázek s cedulkou ,Vem si mě prosím domů, Co teď mám jako dělat? Kam mám jít? Chodila jsem městem, prohlížela si domy. Občas sem si sedla kvůli těžké tašce. Najednou jsem zahlédla známou tvář, kterou jsem už někde viděla. Ano byla to Lena. Lena byla holka, kterou Michaelův kamarád Matta. Matt nás zneužil společně. A taky nás společně zmlátil. Ona se na mě taky podívala. Šla jsem co nejrychleji k ní. „Ahoj Leno, pamatuješ si mě?" pokusila jsem se o úsměv. „Jee ahoj Elizabeth. Co tu děláš?" řekla. „Odešla jsem právě od Michaela. Už těch změn a všechno měla dost. Nemohla bych jít k tobě? Na pár dní." odpověděla jsem. „Určitě. Ale bydlím několik bloků odsud takže si tu vždy vezmu taxíka. Pojď, támhle zrovna jeden jede." usmála se. Už nebyla pomlácená ani pořezaná. Nic. Nasedly jsme do vozu a jeli jsme k Leně domů. Zastavili jsme před velkým bílým domem. „Tak pojď." řekla. Šla jsem za ní a v ruce jsem měla svou těžkou tašku.

Když jsem se usadila na pohovku vedle velkého černého psa Lena se mě zeptala co si dám k jídlu a pití. A dál mi ukázala můj pokoj. Můj pokoj byl v horním patře. Byl světle modrý s bílým nábytkem. Byla nádherný. Přinesla jsem si nahoru svou tašku. „Tak si tu to trochu zabydli a kuchyň víš kde je, tak si když budeš něco chtít vem. Ano? Jako doma Ell." usmála se. Přikývla jsem a za Lenou se zavřely dveře. Vyndala jsem si z kapsy mobil a odhodila ho na postel, jelikož mi nikdo nenapsal. Všimne si že tam nejsem? Budu mu chybět? Bude se zase omlouvat? Ne! Už mu neodpustím. Nechci se trápit. Počkám na někoho lepšího. Lehla jsem si a usnula v myšlenkách.