Antidepresiva w/ Kovy✔

XXV. kapitola - Úsměv

1/2/2017
Karel už chodí do školy, ale stále musí brát Antidepresiva na psychické problémy. Na smrt neměl ani pomyšlení, moc by si tím nepomohl. Kdyby se někdy znovu s Martinem setkal, Martin by mu to neodpustil, že se zabil jen kvůli němu.

Právě teď je hodina češtiny, Karel s kapucí přes hlavu ignoruje svět. Anička drkne lotkem do Káji, aby začal vnímat, protože budou muset dělat nějaké rozhovory ve dvojicích. Ano, Anička zas sedí s Kájou, je jeho v současné době největší podporou, hned po jeho rodině.
Carevovi to sice brali smutně, že jejich syn umřel, ale neměli čas tomu věnovat moc pozornost, práce pro ně byla na prvním místě.

Popravdě Karlovi bylo jedno, že neprojevují žádný smutek vůči smrti jejich syna, jen mu vrtalo hlavou, proč ani na ten pohřeb nepřišli. Přišla tam jen Martinova babička a tetička, kterou Martin měl rád.

Ach, konečně zpět do reality.
,,Ehm... co?" Zeptal se zmatený Karel sundavajíc si svou kapuci.
,,Máme zkoušet tenhle rozhovor ve dvojicích," řekla Anička a ukázala prstem do učebnice, která ležela uprostřed lavice, protože Karel učebnice nenosil.
,,D-dobře," zakoktal se brunet.
,,Kájo, jsi v pohodě? Martin, že?" Zeptala se zvědavá blondýnka.
,,Ano, zas ty vzpomínky... Bolí to," posmutněl Karel.
,,Já vím, je mu tam lépe. Tady by se jen trápil," řekla mile a pohladila utrápeného bruneta po tváři.
,,Vím... děkuju, Aní," poděkoval a pohladil ji po hřbetu ruky, kterou měla stále položenou na jeho tváři.
Usmívali se na sebe, možná se on začal cítit šťastnější, možná se ona zamilovala...
A konečně započal jejich "nacvičený" rozhovor. Netušili o čem hovořit, ale tak rozebírali problémy městské hromadné dopravy v jejich městě.

Předvedli svůj rozhovor před třídou a šli si s rudými tvářemi sednout zpět na své místo dozadu třídy k oknu. Když se usadili, rozesmáli se jako blázni, naštěstí pár vteřin po jejich výbuchu smíchu zazvonilo.

Konec vyučování a ti dva spolu šli ze školy. Smáli se pořád jako střelený a Karel se konečně po pár týdnech od smrti cítil opravdu šťastný. Svůj pocit štěstí by on nedokázal popsat, ale já vám ho popíšu. Představte si, že vám umře někdo opravdu blízký, koho milujete. A teď přijde někdo praštěný z vašich přátel, zacne se smát a zaplňovat i tu díru od ztráty milované osoby. Myslím, že takovou osobu všichni máme a Kája ji má právě v Aničce.

Došli k němu domů, rozhodli se spolu natočit Best friend tag, protože věřili, že to opravdu bude stát za to při této náladě.

,,Ahoj všichni, tady Kovy," mávl Kovy a ukázal svým klasickým dvouprstým gestem na sebe.
,,A tadyyyyy jeeee... tadá Anička!" Zařval snad přes celý barák.
,,Zdravím," zamávala blondýnka do kamery a šibalsky se usmála na Káju.
,,Je to moje nejlepší kamarádka, která mě dokáže přivést na jiné myšlenky, ať už je mi jakkoliv. A my se vám rozhodli dopřát Best friend tag." Usmál se brunet do kamery a začal po kapsách hledat svůj mobil, ve kterém měl schovaný scénář.
,,Takže psali jste nám pod jednu společnou fotku otázky a my vám na ně teď odpovíme," řekl vítězoslavně teď YouTuber Kovy.
,,Přesně tak," kývala blondýnka na souhlas.
,,Takže první otázka od Dominiky ze Štětí: Jak jste se poznali?"
,,No ono je to na dýl," odpověděla Anička.
,,To ano, když tak povyprávíme v jiném videu," mrkl brunet do kamery.
,,Další otázka od Sáry z Prahy 5: Chodíte spolu?"
,,No, hehe... je to tu nejčastější otázka, popravdě ne, nechodíme, jsme přátelé."
,,Jen přátelé," usmála se blondýnka na Káju a ten jí úsměv ihned oplatil.
,,Další otázka je od Elišky ze Žatce: Jak dlouho se znáte?"
,,Noo..." prodlužovala svou odpověď Anča.
,,...asi 3 roky," řekla nakonec.
,,Asi jo," přikývl Kovy.
,,A poslední otázka je od Terezky z Opavy: Kam chodíte na školu?"
,,Oba chodíme na Gymnázium, do stejné třídy," řekl nervózně.
,,Jo, spolužáku," ušklíbla se a dloubla Karla lotkem ze srandy do žeber.
,,Tak to je pro dnešní video všechno, mějte se hezky.... aaa,"
,,Čau!!!" zařvali oba naráz.

Po hodině stříhání a poslouchání Aničky, jak říká, jaké záběry tam nemá Karel dávat, měli hotovo. Uklidili stativ, Softboxy a mikrofon. Zrcadlovku si Karel opatrně vložil do pouzdra s přesným tvarem pro jeho kameru.

Nemyslete si, že Karel byl s videem spokojen, ještě nad tím strávil celou noc, než to celé dokonale dostříhal. Byly 2 ráno, Anička už šla domů a Karel konečně rendroval video na zítřek. Chtěl ho výjimečně vydat už zítra, prostě takový speciál. Už šel konečně spát, sotva zavřel oči, už spal.

Bžumbau :) konečně pozitivní kapitola xD doufám, že se vám líbila a pokud ano, můžete dát vote nebo komentář, budu ráda :) laf jů <3
-Unnie^·^