Antidepresiva w/ Kovy✔

XXIII. kapitola - Everything is Blue

#Everything is blue
His pills, his hands, his jeans
And now I’m covered in the colors
Pulled apart at the seams
And it's blue
And it's blue#

Blonďák si zpíval jeho nyní srdcovou písničku. Tak moc mu scházel jeho Kája a zžíral ho pocit, že nikdo neví, že pomalu ale jistě umírá. Nemohl to Karlovi říct. Už zbývaly 3 dny do Vánoc a Káju pořád nepustili. Furt si ale říkal, že naděje umírá poslední. Tak naivní.

Je 23/12/2016 a Martin stále pláče, je deprimován. Dnes se rozhodl něco málo podniknout s Honzou, MenTem. Sice se spolu tolik nebavili, ale on se potřeboval už odreagovat.

#Everything is grey
His hair, his smoke, his dreams
And now he's so devoid of color
He don’t know what it means
And he's blue
And he's blue# -zněla písnička z Martinových sluchátek, když šel na sraz s Honzou.

Slzelo se mu z očí a s tím nemohl nic nadělat. Věděl, že umře, ale že se to Kája dozví až moc pozdě.

Konečně došel ke Costě, objal se s Honzou a plácli si.
,,Čau bro," začal hovor Honza.
,,Čus," řekl Martin a utřel si nudli.
,,Chceš kapesník?" Zeptal se Honza starostlivě.
,,Ne, v pohodě," odpověděl a šli do Costy.
Když vešli dovnitř, Martin vrazil do blonďaté nepozorné dívky, která čučela do mobilu. Martin spadl na zem a Honza mu hned pomohl vstát.
,,Jsi v pořádku, Martine?" Zeptá se blondýnka, která ho doslova srazila k zemi svou nepozorností.
Martin jen kývl hlavou, vstal a zmizel v chumlu lidí žádajících své oblíbené kafe.

,,No takže je teď po operaci," dořekl Martin svoje vyprávění Honzovi a Aničce.
,,Proto měl ty deprese," řekla Anička starostlivě.
,,Ano," řekl již posmutnělý Martin.

,,Tak ahoj lidi a děkuju," řval přes tmavou ulici blonďák na ty dva.
Ti jen zamávali a šli si po svém.

Omlouvám se za takhle krátkou kapitolu xd píšu ji při fyzice :D pokud se vám kapitola líbila, můžete dát vote nebo komentář, budu ráda :) laf jů <3
-Unnie^·^