Antidepresiva w/ Kovy✔

VII. kapitola - Utkvělá představa

Byl to Derek. Poklepal mi na rameno a zakašlal na upoutání pozornosti. Anička se ode mě odtáhla a její pohled zamířil za sebe a vzhůru. ,,Dereku, není to tak, jak..." ani to nedořekla a už jí dal facku. ,,A s tebou si to ještě vyřídím!" Křičel a jeho prst mířil na mě. Potom odešel, každopádně musím říct, že jsem v koncích, když vím, že se mě nikdo nezastane.
********
Odpoledne jsem uviděl z okna u šaten, jak Derek nebezpečné přešlapuje sem a tam před školou. Věděl jsem, co přijde, byl jsem s tím tak nějak smířený. Na základní škole mě šikanovali denně, tohle nic nebude. Usmíval jsem se při oblékání, ač bych asi neměl, že? Když mně to přijde jako hloupý vtip malého dítěte.
Flashback:
,,Prosím, nech mě být," prosil žalostně malý hnědovlasý chlapec s brýlemi na nose.
,,A co za to?" Zeptal se vyšší chlapec. Chlapec, který bruneta s brýlemi rád šikanoval.
,,Napíšu ti úkoly a všechno, jen mě prosím, nech odejít," žalostně prosil. Jeho skleněný pohled změnily slzy, které se mu začaly kutálet po tvářích dolů.
,,Fajn," kývl vyšší chlapec a podával ruku brunetovi na důkaz, že to myslí vážně.
,,Napiš mi matiku," začal se hrabat ve své tašce, když vyhrabal svůj ne zrovna pěkný sešit z matematiky, hodil jej po Karlovi, ,,Tady, a díky, šprte..." při vyslovení slova ,,šprt" se začal nesnesitelně smát. V Karlovi to vřelo, ale držel se. Pak už jen odkráčel a Karel za něj musel napsat ten pitomej úkol z matematiky, protože to byl ,,šprt".
Konec flashbacku.

A i konec této kapitoly xD jinak Bžumbau všem xD doufám že se vám kapitola líbila, můžete dát vote nebo komentář :) budu ráda. Laf  jů <3
-Unnie^·^