Čokoládový ráj❌

3.Kapitola

Sofia Gayle
,,Neměla by sis vzít tohle?" zeptal se mě Kristián a já se k němu otočila. Stál za mnou a v ruce držel mou červenou, pruhovanou zástěru. Vděčně jsem se usmála.
,,Pořád na ní zapomínám, dědeček by vyskočil z kůže." odpověděla jsem mu a chtěla jsem si od něj zástěru vzít, ale ucukl a naznačil mi abych se otočila. Protočila jsem nad tím očima, ale poslechla jsem.
,,Ty si nedáš pokoj." povzdechla jsem si a slyšela jsem ho jak se potichu zasmál.
,,Myslíš, že si nechám ujít chvilku kdy se tě můžu dotknout?" zašeptal mi do ucha a já se proti své vůli zachvěla. Ať to bylo jak chtělo, měl moc pěkný hlas.
,,Co vlastně potřebuješ Kristiáne?" zeptala jsem se a když mi zástěru zavázal otočila jsem se k němu čelem. Zatvářil se nevinně, jako pes co by rád dostal pamlsek i když udělal něco špatného. Usmála jsem se a dala si ruce v bok.
,,Tak to vyklop." řekla jsem co nejpřísněji, ale moc jsem se chtěla rozesmát. Určitě něco chtěl a dle mého odhadu to bude zahrnovat mě a právě jeho. Další detaily se ani neodvažuju domýšlet.
,,Víš, to tvůj dědeček. Ráno mi volal jestli bych sem nemohl přijít a...pohlídat tě." řekl nakonec a já na malý okamžik otevřela pusu úžasem. Hned jak jsem jí ale vrátila na správné místo, zamračila jsem se.
,,To si děláš legraci? Nejsem přeci malá holka! Někdy to opravdu přehání."
Při těch slovech jsem z kapsy lovila mobil.
,,Sofio počkej, on zněl vážně ustaraně, má o tebe starost." promlouval ke mě Kristián, ale já jen mávla rukou a vytočila jsem dědečkovo číslo.
,,Sofio myslím to vážně, víš že bych vinici jen tak neopustil." slyšela jsem Kristiána a podívala jsem se na něj. Jeho starostí stažený obličej mě donutil zamračit se ještě víc.
~Ano?~
,,Dědečku proč si zavolal Kristiána?"
Na malou chvíli bylo na druhém konci ticho a já slyšela jen zvuk motoru náklaďáčku.
~Měl jsem o tebe starost Sofio. Víš co jsem ti ráno říkal o tom divném chlapovi. Prostě mi přišlo jako dobrý nápad aby tam Kristián byl, prosím, nezlob se na starého může.~
Usmála jsem se, dědeček a jeho hra na city. No mohla jsem se na něj zlobit jen proto, že měl strach?
,,Ach, dobře teda, ale i Kristián má práci, neměl bys ho tahat pryč jen tak."
~Udělal to podle jeho slov rád a navíc mám už nějaký čas pocit, že se mu líbíš. Co kdybys mu dala šanci?~
,,Ale dědečku!" vykřikla jsem a dědeček se zasmál, i Kristián, na kterého jsem se dívala, se usmíval. Ti dva budou mít mezi sebou nějaké tajemství. Určitě.
~Dobře holčičko, běž pracovat a dávej pozor prosím. Nezapomeň na tu čokoládu vzadu a doplň tam ty červené kuličky jo a nezapomeň zajít za panem Jamesem. Bude tě čekat.~
,,Ano neboj se." usmála jsem se.
,,Tak ahoj."
~Ahoj Sofio.~
Strčila jsem telefon do zadní kapsy kalhot a přísně se podívala na Kristiána, kterému zmizel úsměv z tváře.
,,Co vy dva na mě chystáte?" zeptala jsem se a on se znovu pobaveně usmál.
,,Ale Sofio, já vím jak se ke mě stavíš, ale ty zase víš, že já se jen tak nevzdám. Tvůj děda si toho jen všiml a připomněl mi, že ještě pořád nikoho nemáš. Znáš to...chce jen abys byla šťastná."
Povzdechla jsem si, tohle se mi snad zdá.
,,Myslím, že se mi na to nechce odpovídat. Skočíš prosím dozadu zamíchat tou čokoládou? A dones ty červené kuličky, vypadá to jako velké žvýkačky, ale jsou z..."
,,...čokolády." dořekl za mě Kristián a oba jsme se usmáli.
,,Ano, tak už běž." vyhnala jsem ho a sama jsem vzala do ruky složenou ceduli, kterou jsem měla v plánu postavit k brance, tak aby k nám každý trefil. Ovšem nedošla jsem moc daleko, přímo přede dveřmi obchodu byla na kamenné cestě položená obálka s mým jménem. Opřela jsem ceduli o zeď domku a sehla se pro ní. Nebyla moc těžká a písmo na ní bylo moc pěkné. Líbilo se mi jak bylo mé jméno napsáno, někdo si s tím dal moc velkou práci. Rozlepila jsem obálku a vytáhla jsem malý, složený list papíru.

Dobrý den Sofio,
Bohužel se dnes nemohu zastavit pro svou objednávku, byla byste tak hodná a zastavila se u mě až nebudete mít tolik práce? Zaplatím vám cestu. Bydlím v tom starém domě, kterému každý říká strašidelný, i když vůbec nechápu proč. Je to krásné místo.
Přijďte sama prosím.

William Allan Dabson

♡♡♡
Ahojky tak vám přináším další kapitolu:)
Už se pomalu začínáme dostávat k našemu panu tajemnému.
Aspoň víte jak se jmenuje, je trochu stydlivý takže se vám i Sofii bude odhalovat postupně:)
Další kapitolu čekejte v pondělí 13.2.2017.
Mějte se krásně
Beatrisie Rosseau
♡♡♡