sweater swap ➳ ziam au (CZ překlad)

10.

kapitola desátá

--------

"Dobrej vtip, Zee."

Zayn pohlédl na Harryho, jenž se nemohl přestat chechtat.

"Nedělám si srandu, Harolde," zamručel Zayn a založil si ruce. "Zapomenu na Losera."

"Zayne, to bylo pitomý. Loser jako Liam? Nenapadlo tě nic lepšího?"

"No, tohle mi udělal on! Nedokážu nijak vtipně okomentovat jak je patetickej! Ach běda mi!"

Z Harryho vyšel přidušený smích a Zayn mu pouze věnoval nevrlý pohled. Kudrnatý muž zvedl ruce do obranné pozice a pronesl: "Tak fajn. Dokaž to."

"Dokázat to?"

Harryho prohnaný úsměv nepolevoval. "Jo. Dokaž, že už na Liama zapomínáš. Jdi k němu domů a vezmi si zpátky svůj svetr."

"To je- to je absurdní! Nechci- nechci ho vidět!" vykoktal Zayn a zamračil se, když to Harryho pouze víc pobavilo.

"V tom případě je to očividný, kámo," zavrtěl Harry hlavou. "Visíš na něm."

"Fajn!" dupl si Zayn a navlékl si bundu. "Dokážu ti, že jsem na něj zapomněl. Za hodinu jsem zpátky." A s těmito slovy Zayn vyběhl z vlastního bytu, přičemž praštil dveřmi, aby Harrymu dokázal, že to má pod kontrolou. Právě tehdy si uvědomil, do jaké blbosti se to namočil.

--------

Zaynovy se potily ruce, když dal jednu z nich v pěst a klouby zaklepal na dveře. Kousl se do horního rtu, jelikož mu srdce bušilo neskutečně splašeně z představy Liama, jak mu dveře otevírá.

Na druhé straně zaslechl podivné zvuky. Náhle Liam otevřel dveře, oblečen do typického nedělního, pohodového oblečení s mobilem položeným mezi uchem a ramenem a nadějným úsměvem na tváři.

"Jo, jo, je tady, Hazi. Děkuju," zavěsil Liam a položil mobil do misky na poličce vedle dveří. Zayn si povzdechl a zachumlal se do své mikiny, aby ho Liamova skvělá vůně nezbavila smyslů.

"Zayne," vydechl Liam a otevřel dveře dokořán. "Pojď dál."

Zayn se záhadným způsobem přinutil vejít dovnitř. Trapně postával u schodů a pozoroval, jak za ním Liam zavírá vchodové dveře. 

"Já-" odkašlal si. "Přišel jsem si pro svůj svetr."

"Aha," trhl sebou Liam a v očích mu na setinu sekundy probleskla bolest. Zayn toužil mu ten pitomý štěněcí výraz nějak smazat z tváře. "Jo, jasně. Chceš čaj?"

Zayn se opět kousl do rtu. Pokud se snažil dokázat, že na Liama zapomněl, měl by začít právě takhle.

"Jasně."

"Pojď se mnou," pobídl ho Liam a nabídl mu ruku. Při uvědomění, jak zoufale to znělo, se poškrábal vzadu na krku. "Do- do kuchyně."

Zayn hlasitě polkl a otupěle přikývl. Instinktivně si propojil ruku s Liamovou, jenž ho nenásilně zatáhl směrem do kuchyně. Zayn se pokoušel zastavit chvění, jež mu projíždělo celou páteří, a usmál se na Nialla, který k němu okamžitě přiběhl a objal jeho nohu.

"Nazdar, kámo," usmál se Zayn a pustil Liamovu ruku, aby mohl Nialla obejmout.

"Zee nežekl ahoj Ni když pšišel!" prohlásil naoko naštvaný Niall a zmáčkl Zaynovi tváře.

"Omlouvám se, zlatíčko. Jen jsem musel něco udělat," zašeptal Zayn a pokoušel se vymyslet jakoukoli výmluvu, proč zničehonic odešel po hádce s Liamem. Posmutnělý muž mu věnoval omluvný pohled, zatímco kontroloval pokrm v troubě, ale Zayn ho úspěšně ignoroval.

"Ni se naučil zpívat! Zee poslechne?" zatleskal Niall nadšeně ručičkama. Zayn přikývl, jelikož neměl to srdce ho odmítnout.

"Proč nevezmeš Zayna do svého pokoje? Zavolám vás, až bude čaj," usmál se Liam jemně a Zayn se od něj musel pohledem odtrhnout.

Niall se zachechtal a popadl Zaynovu ruku. Dovedl ho až ke schodům, kde ho Zayn musel vzít do náruče.

Zayna přepadla vlna nostalgie, jakmile otevřel dveře do Niallova. Vzpomněl si, jak poprvé usnul s malým batoletem v jeho posteli a následně omylem zfackoval Liama.

Povzdechl si a posadil se na okraj postele, čekajíc až Niall vyleze ze skříně plné hraček. Přišel pouze pro svůj svetr, aby dokázal, že na Liama zapomněl, ale teď právě poslouchal jeho syna zpívat a souhlasil, že si dá čaj s mužem, k  němuž každou další chvílí cítil víc a víc.

Niall vylezl ze skříně, držíc v ruce malé rádio, jež připojil do zásuvky. Zayn mu pomohl ho zapnout a Niall si v kleče začal hrát s jeho knoflíky.

"Znáš Justina BiBi?" zahuhňal Niall, jak se pokoušel vyslovit zpěvákovo jméno.

"Biebera?" zasmál se Zayn, když Niall horlivě přikývl. "Jo, jasně, že znám."

"Taťka naučil Niho písničku!" zachechtal se Niall a přepínal písně, dokud se z malých reproduktorů nezačalo ozývat 'Sorry'.

Zayn zamručel a zahřálo ho u srdce, když Niall začal poskakovat okolo pokoje s hřebenem místo mikrofonu a pokoušel se zpívat společně s textem.

"Protože taťkovi chybí víc než jen Zeeho tělo!" hihňal se Niall dál a Zayn vykulil oči. V tu chvíli vešel do pokoje Liam s dortem v rukách.

"Já-" pokusil se Liam nervózně zasmát. "Doufám, že sis to užil. Niall se nemohl dočkat, až si to poslechneš."

"Bylo to- pěkný," polkl Zayn hlasitě, když se k němu Liam přiblížil.

Zayn se rychle zvedl z postele. Liam ho přitiskl na stěnu a využil toho, že jeho syn tancuje po pokoji a nic nevnímá.

"Omlouvám se," zkusil to Liam znovu. "Prosím, já prostě- posral jsem to, ale- opravdu k tobě něco cítím, Zayne. A- a chci, abychom to zkusili znovu. Prosím? Přísahám, že tentokrát to nezkazím."

Zayn dlouhou chvíli mlčel a pozoroval, jak si Niall vyprosil sevření v otcově náručí. Hlasitě si povzdechl. "Ublížil jsi mi."

Liam pokorně přikývl a zavřel oči, po pár vteřinách je ale s úsměvem otevřel. "A strávím zbytek života tím, že se to budu snažit napravit, pokud to bude třeba."

Tmavovlasý muž byl úspěšně obměkčen a nervózně se kousl do rtu. Nakonec přikývl a usmál se, když Liam zajásal.

"Děkuju, Zayne! Přísahám, že tentokrát to nepodělám." A po těchto slovech spojil své rty se Zaynovými; a opravdu, Zayn byl v tu chvíli rozhodnut dát Liamovi druhou šanci.