Jednodílovky - Outlaw Queen / one-shots CZ

Líbíš se mi

Autor : V závorkách najdete myšlenky. Podtržený je text, který je někde napsaný.

Regina Mills pracuje ve společnosti Mack & Jess asi 5 let. Za ta léta naběhla do rutiny, kdy ráno vstane, připraví se do práce, odjede z domu, cestou nabere spolupracovníka Jamese, sjedou si pro kafe a míří do práce. Večer pak odjíždí pozdě večer sama, vysprchuje se a jde spát, aby byla připravená na další stejně probíhající den. Poslední týden má, ale divný pocit z jejího skoro souseda. Moc dlouho tu nebydlí a pravidelně okolo 7 hodiny ráno nasedá do auta a jede ke společnost M&J (zkratka Mack & Jess), zaparkuje na druhé straně, posadí se do cukrárny na téže straně a odjíždí hodinu před tím jak se zvedá Regina. Jeho bílý mercedes s černými skly ji opravdu děsí.

________________________________________________________________________________

Tento den než vchází do budovy se na dlouhou dobu na auto zadívá a přemýšlí.

"Gino, pojď. Musíš se připravit na schůzku" hučí do ní James. "Co se děje?"

"Vidíš to auto. Poslední týden mě sleduje do práce. Je ze stejné ulice. Přistěhoval se nedávno, ale zatím jsem ho pořádně neviděla. Jen vím, že celý týden nasedá do auta chvilku přede mnou a pak tu celý den stojí a odjíždí o chvílí dřív jak já. Není to divný ?"

"Jsi paranoidní. Pojď."

________________________________________________________________________________

Už bylo 8 večer, když se Regina zvedala od svého stolu. Zhasla všechna světla a nastoupila do výtahu.

Když vycházela z budovy, nedalo jí to a pořádně se rozhlédla zda neuvidí bílé auto. Po mercedesu ani památka a tak cvakla dálkovým ovladačem a odemkla si své auto. Naskočila, pustila rádio a vyjela na cestu.

Neuběhli ani dvě minuty, kdy dostala strach ze světla za ní.

"Jsi paranoidní. Je to jen auto" přesto jí to nedalo a koukla se do zpětného zrcátka.

Barvu auta nepoznala, ale byla si dost jistá, že by to mohl být ten samý mercedes. Proto  trochu šlápla na plyn. Auto za ní ale přidalo taky a tak se rozhodla zrychlit ještě o něco víc. Její srdce bušilo na poplach a neustále se otáčela do zrcátka. Pomalu přestala vnímat kudy jede, když auto za ní začalo brzdit a vzdalovat se.

Regina si oddychla a když se otočila zpět na cestu, bylo již pozdě. Oslepila ji světla a ona v poslední chvíli strhla volant. Velkou rychlostí napálila do betonové zábrany. Chvíli na to slyšela hlasy a viděla barevná světla, poté však vše utichlo.

O týden později.

Regina již pár dní vnímá, ale její tělo nefunguje. Její oči se nechtějí otevřít, její ruce se nechtějí hýbat, její nohy nechtějí chodit. Ale její myšlenky fungují a vnímá své okolí.

Denně cítí dotyky na svém těle, na svých nohách, rukách a dokonce i tváři. Denně slyší své přátelé a někteří vzpomínají, jiní brečí. A pak je tu on, Robin. Neznámá tvář, která je tu každičký den, alespoň 5x. Někdy mlčí a Regina jen cítí jeho přítomnost a slyší otevření a zavření dveří. Jindy komunikuje, hladí po tváři a upravuje vlasy, ale tohoto člověka si nepamatuje. Jeho ruce, hlas ani jméno nedokáže přirovnat k žádné tváři, kterou by si pamatovala. (Je to snad řidič auta, kvůli kterému teď trpím v téhle posteli ? A jsem vůbec v posteli ? Slyším pípání přístrojů, tak to bude asi nemocniční postel. Ale tyhle ruce já prostě neznám, tenhle hlas nikomu blízkému nepatří a přesto se tu objevuje každý den a upravuje mě zatímco já nemůže. )