I want you II

~226~

Sára

„Já cu maminku a tatínka!!" Sledovali jsme za rohem, jak naše princezna sedí v pískovišti a vztekle odhodí kyblíček.
„Bež táty to néde!" „Ale jde, Soph, snaž se." „Necu. Cu maminku a tatínka!" „Soph, dostaneš na zadek, nezlob. Jsi od rána protivná." „Není babi, jen nám chybí maminka s tatínkem. Už aby se vrátili. Chci spát ve své postýlce a mazlit s v jejich... Áchjo, babi, zavoláme jim?" „Jo! Budeme dělat halóóó!" Zapojil se znovu i Adámek. Zayn na mě mrknul a sklonil se.

„Půjdeme se pomazlit?" „A dlouho je nepustíme." Krátký smích, dlouhý polibek a vyšli jsme zpoza domu.

Adámek se vztekal, Sofinka plakala a malý, při své otočce na místě ztuhnul. Promnul si očička a zaječel.

„Co křič- Zayne! Sáro!" Max na nás nevěřícně zazíral, trojička začala hystericky křičet, plakat a běžela nám do náruče.
Popadali jsme k zemi, nestačili to ubrzdit a smetli nás oba na záda. Smáli se, plakali, dožadovali se pusinek a nemohli jsme je ze sebe dostat.
Na dárečky v tu chvíli ani nepomysleli. Schovávali sek nám, nestačili jsme rozdávat pusinky a k Trish i Maxovi, jsme se dostali snad až za čtvrt hodiny od příchodu. I tak jsem měla kolem pasu omotaného Zayna, Adámka v náručí, Sofinku měl Zayn.
Uplakané obličejíčky nám schovali ke krku, jen Zaynie se spokojeně, i přes slzy usmíval.

„Domů! My chceme domů!" „Do-mů! Do-mů!" Skandovala dvojčátka, cloumali nám rukama, tahali nás za oblečení a nebylo s nimi k vydržení.
S omluvou, poděkováním za hlídání a slibem, že se zítra všichni stavíme, ukážeme fotky a povíme zážitky, jsme se nechali dětmi odvléct domů.

„Konečně doma!" Zaječel Zaynie a rozběhl se dál do domu.
„Mami!!! Tati!!!! Sofíííííííí, Áááááďo!!! Honem, pojďte sem!" Dvojčátka se ihned rozběhla, my, s laxní chůzí a pobaveným výrazem vyrazili za nimi.
Stáli v obyváku, jako tvrdá Y a těkali očkama po prostoru. Všichni tři si několikrát promnuli očka a Zaynie přidušeně zaskřehotal.

„To-to je pro nás?" „Ano. Asi nemusíme říkat, co je pro koho, to přece poznáte, ne?" Zaječení, při kterém mě zabolelo v uších a zuřivé chmatání po hračkách mohlo začít.
Seděli jsme na pohovce, dívali se na ně a bavili se, jak z hraček trhají papír. Než jsme šli za nimi, zabalili jsme všechny hračky do balícího papíru, co jsem přinesla z komory. Tuhle radost bych si nemohla odpustit. Lepší, než kdyby rovnou viděli, co dostali.

Sofinka měla věci v růžovém papíru, Adámek ve světle modrém a Zaynie v tmavě modrém. Papír létal vzduchem, měli snad větší radost než na Vánoce.

„Miminko!!!!!" Zaječení Sofinky přilákalo pozornost chlapečků. „Ájé... To teď bude samé „ne" a „ne" a „ne"." Zamumlal Zaynie, skousla jsem si tváře zevnitř.
U kolen Zayna se objevila Sofi a strčila mu panenku k obličeji. „Miminko! Moje! Tati, jméno žekni!" Zayn mi věnoval pohled a na půl pusy zamumlal, že nechce vidět tu radost, až zjistí, že tam má i další panenku.

„Lola?" Použil můj návrh, nesetkal se s úspěchem. „Ne! Jiný." „Sofinka?" „To šu já!" Zayn vydechl a štípl mě do zadku. „Pomoz mi!" „Proč? Já sama nevím." Nevinně mrkám a jdu pomoct rozbalit Adámkovi autíčko.
Jezdí kolem mě autíčkem, napodobuje zvuk auta a já sleduju Zayna s malou. Neustále vrtí hlavičkou, špulí pusinku v nesouhlasu.

„Ano!!!!" „Konečně!" Zayn se svalil na pohovku a pomohl ji, aby mu vylezla na klín. „Jak se jmenuje?" Zaynie se přestane hrabat ve vnitřku robota a zvídavě nakloní hlavu.

„Rose." „Mám Lulu a Rose. Šu maminka!" „Miláčku, pojď sem. Rozbal si toto." „Šo to je?" Vykulí očka, gecne na zadek a trhá další papír. „Uvidíš."
Možná tři vteřiny bylo, začala křičet nadšení a  běží za tatínkem, který se nám na pohovce zhroutil.

„Sofoušku! Ať jméno vymyslí maminka." „Ne, ty. Ploším, ploším!" Smích maskuju kašlem, s úžasem stáčím pozornost na Adámka, co jako první z dětí přestal rozbalovat hračky a rozbalil si mikinu s Mickey Mousem. Zakřičí, šermuje mi s ní před očima a pak se snaží do ní navléct...

Vyčerpaní rozbalováním dárků, hraní si s nimi, usnula trojička po večeři u stolu. Hlavičky jim spočívaly vedle hrníčků a spokojeně se křenili, když jsme je odnesli do ložnice.

„Budeme spát s nimi, stejně k nám ráno přijdou... Aspoň se budeme celou noc mazlit." Zayn kývá a zatímco já jsem ve sprše, on šel dolů. Našla jsem jej na pohovce, všude byl bordel a mně to bylo jedno. Stulila jsem se k němu, hlavu si opřela o jeho rameno a nechala se hladit.

„Měli bychom jim to říct..." Hladí mě po bříšku a něžně se usmívá. „Zítra?" Souhlasně kývne a chytí mě za bradu. „Lulu, Rose a Maggie... Musím si udělat seznam jmen pro panenky, jestli i Sárinka bude vyžadovat, abych její panenky pojmenovával já, tak se zblázním."

**************************************
♥♥