I want you II

~208~

Zayn

Zmizela nahoru, Monika se vypařila taky, směrem k obyváku a táta si smutně povzdychl.

„Jestli to děláte jen-" „Přestaň. Ne... Pořád jsem na tebe naštvaný, jasně. Uhodil jsi ji, to se nedá hned odpustit, ale upřímně, nebýt tebe i Moniky, tak asi nechodím a nejsem tam, kde jsem... Tati, tohle je náš den, nezkazte nám ho, prosím. O mě nejde, jde o Sáru. Já chci, aby tenhle den byl pro ni dnem, na který nikdy nezapomene, aby mohla říct dětem, hlavně Sofince, jaké to bylo, co cítila..." „Neboj se." Táta kývá hlavou, křečovitě se usmívá. Snad zadržuje slzy. „Bude to krásnej den." „Jdu si zapálit, pak jdu do koupelny a pak mě můžeš navléct do obleku. Konečně budu na slušno oblečenej." Uchechtl jsem se vytáhl Nialla za rameno ven.

„Vše v pořádku?" „Jo... Neřeš co bylo, potřebuju pomoct." „S čím?" „Bál ses?" „Kdy?" „Před svatbou." „Ty se bojíš? Jsi normální?" „To snad není normální?" „Nervozita jo, ale ne strach, jako takový." „Psycholog hadr... Nialle, prosím." „Byl jsem nervní, bál jsem se, že se něco pokazí, ale nebál jsem se říct „Ano". Zayne... Ty se bojíš tohoto?" „Ne! Chci to říct, nemůžu se dočkat, až to řeknu, jen přemýšlím, jestli to bude krásný, tak jako doteď." „Hádám, že kdyby tady stála Sára a říkala, to co ty, tak ji řekneš, že to bude ještě hezčí. Brácha, bude to takový, jaký si to uděláte. Už tak máte krásnej život, teď bude vážně jen hezčí." Kývu, nepřítomně civím před sebe.

„Zayne?" „Hm?" „Opovaž se tam omdlít..." Pobaveně jsem se uchechtnul a zahnal pochyby.

Od spodu se nesl řev všech dětí, které se naše mámy snažily obléct. Já se vztekal nad kravatou, jak Niall, tak Max i táta, byli naprosto neschopní v jejím vázání. Já se to sám, doteď nenaučil. Vždycky mi ji vázala Sára – hlavně mě tím nezkoušela uškrtit – a ty tři furie včele s Lucy, mě za ní odmítaly pustit. Nezahlédl jsem z její postavičky ani kotník! Vystrnadily mě ze dveří dřív, než jsem se stačil pořádne rozhlédnout po ložnici.
Potupně jsem se vrátil do pokojíčku Zayna, který jsem mu sprostě zabavil a mrskl kravatou do kouta. Za pár minut, jsem se vztekal zase a zase v tom hrály roly i holky. Nemohl jsem si ani pro brýle, ani pro hodinky...!

Zhruba před půl jednou, jsme byli snad všichni hotoví. Děťátka seděla způsobně – a značně naštvaně – na pohovce. Sofinka si na kolínkách uhlazovala šatičky a neustále zkoušela, jestli ji nespadlo kvítečko z vlásků. Vypadala sladce a neušlo mi, jak Zayn šeptal Zachovi, že má tu nejkrásnější sestřičku na světě.
I on byl v obleku, hrdě se usmíval a taky se otlapkával. Jen naše maličké hnědoočko, sedělo bokem od dětí a zádumčivě si opíral bradičku o ručičky.

„Jůůů! Tatínku! Ty vypadáš úplně jinak!" „Však ty taky." „Mamince se budeš moct líbit." „Myslíš?" „Určitě! Že mám pěknýho taťku?" Podíval se po drobotině. Sofi se ke mně rozběhla a šplhala mi do náruče. Pusinky, hlazení... „Tati!" Vyčítavě na mě od země pohlédla. „Nezlob, beruško." Nechal jsem Zayna, ať se o sestřičku stará a obyvákem zapištěl Adam. Se smíchem se ke mně přitulil, když mi dopadl znovu do náruče po tom, co jsem jej vyhodil do vzduchu.

„Co se mračíš?" „Nemlačím." „Ale jsi smutný. Bolí tě něco? Bříško, hlavička...? Hm?" „Nene." „Adámku... Copak je?" „Já nevím." „Prdelko..." Ani pusinky nepomohli. Spíš se jen jeho momentální rozpoložení prohloubilo. Byl jsem rozhodnutý, jít nahoru. Klidně furie vyhodit oknem, jen abych za pomoci Sáry zjistil, co se děje.

„Cu maminku." „Za chvilku, broučku. Opravdu nic nebolí?" „Tady." Pohladí se přes hrudníček, v místě srdce. Znejistím a přiložím dlaň k srdci. Bije, pravidelně, tak jak má. „Já necu, aby byla maminka plyč." Žvatle a uteče mu několik slz. „Vždyť nikam nejde." Nechápal jsem, ale on pookřál. „Ne?" „Ne! Jistěže ne." „Áďo... Já ti nerozumím." Zoufale jsem vydechl a utřel mu poslední slzičky. „Myšlel jsem, že už nebude." Nechápavě na něj civím a za zády mi odkašle Max.

„Za to můžu já a Yaser." „Eh?" Zmohl jsem se jen na heknutí a nechápavý výraz. „Kecali jsme blbosti, že už Sára nebude mít svoje příjmení, ale tvoje... Nevím, co jsme všechno říkali, ale asi si myslel, že maminka někam odejde." „Maxi... Bože! To jste si ještě nevšimli, že pro něj je maminka naprostým středobodem světa? Lásko, maminka nikam nejde." Otočil jse se na malého a vtiskl mu pusu na rtíky. „Nikdy by tě neopustila. Jediné, co opouští je staré příjmení, ale to ti vysvětlím, až budeš větší." „Tati!" Zaynie se zjevil odnikud a naléhavě mě tahal za košili. „Volá tě maminka!" Spiklenecky šeptá a i když mám své důvody pro to, vyběhnout nahoru bez malého, vypařil jsem se i s ním.

Oba jsme zamrzli za dveřmi a zírali na Sáru.

„Pjincezna." Vydechl malý a promnul si očka, jako kdyby nevěřil. „Je! Je naše, nejkrásnější." Zamknul jsem, Sára mě v očích otazníky a vzápětí zahrnovala maličkého láskou. Oplácej ji pusinky, tulil se, hladil ji po šatech, tvářích, do vlasů mu zajet ručičkou nedovolila. Sice je měla rozpuštěné, ale s tunou laku a s ozdobou, stejně jako Sofinka.

Hlasitě jsem polkl, když na mě pohlédla.

„Páni... Jsi sexy." Adámek se rozvalil v posteli a já k sobě Sáru přitáhl. Spokojeně přivřela víčka a zavrněla, když jsem ji políbil na krk. Na rtech měla rtěnku, nechtěl jsem ji slíbat, zatím ne. Tedy, po polibku jsem toužil, ale... „A ty jsi překrásná, lásko." „Myslela jsem, že přijdeš sám... Stalo se něco? Je nějaký uslzený." „Ne, jen tátové," Zakření se a já se uchechtnu, nebaví mě pořád říkat „Max" a „táta"... Tohle je rychlejší.
„Měli blbé řeči... Pochopil je, že odcházíš. Tak byl smutný a trošku plakal. Ale-ale! Už jsem ho utěšil. Krásko, dej mi pár vteřin k tomu, abych tě mohl objímat. Maličký je spokojený, maminku má na blízku." Zachytil jsem ji, když ji tváří proběhla bolestná grimasa a chtěla jít za Adámkem.

„Nutíš mě, zvolit si." „Omyl, lásko. Je to jen moje prosba. Maličký tě potřebuje, ano, ale teď na tebe vidí. On už svý pusinky dostal." „Jenže on mi neslíbá rtěnku." „Dáš si ji znovu, stejně je zbytečná. Tvoje rty jsou lákavý i bez barev." S uculením mě objala kolem krku, vytáhla se na špičkách a já si její ústa vychutnával do doby, než kdosi zkusil vzít za kliku. 

***************************************************
Děkuji za komentáře a omlouvám se za prodlevu :o) 

♥♥♥