Testament

7.

  Po odpoledni s Annou jsem se cítila silnější. Nevím proč,ale když jsem viděla kam až se dostanu tak jsem si řekla že ještě ne,že to ještě musím vydržet. Dnes večer jsem řekla Danielovi aby u nás přespal. Bylo mi jasné o co mi dnes šlo. Chtěla jsem si to prostě užívat dokud můžu. Když jsme seděli společně s rodiči u jídelního stolu,Daniel seděl naproti mě a ládoval se výbornou večeří. Padli mi oči na jeho silné ruce. V tu chvíli jsem na něj dostala šílenou chuť. Nohou jsem mu začala přejíždět od kolene nahoru až k rozkroku. Sice jsem nebyla nijak sexy v teplácích,domácím tílku a s šátkem na hlavě,ale přece jen jsem se tak snažila působit. Daniel zvedl svůj hříšný pohled od talíře na mě. Došlu mu,co chci dělat. I když jsem v jeho očích viděla nejistotu. Zvedla jsem se od stolu. "Mami,děkuju za večeři byla vážně výborná ,ale půjdu si lehnout. Dane pomůžeš mi prosím?" Daniel se hned zvedl zamnou. "Děkuji za večeři paní B." Šli jsme společně do schodů,směrem k mému pokoji. Opravdu jsem neměla moc síly,ale moc jsem ho chtěla. Jak za námi zavřel dveře,vrhla jsem se na něj. Začala jsem ho líbat. Už dlouho jsem ho takhle silně nelíbala. Bylo to nádherné. Chtěla jsem zacouvat k posteli,ale podlomily se mi nohy. Stačil mě chytit. "Nemusíme to dělat." - "Ale ano,musíme. Moc to chci. Prosím. Zvládnu to." stahovala jsem mu tričko. Bez dalších slov mě vzal do náruče a položil mě na postel. Jako první mi sundal šátek. Koukal se chvíli na moji holou hlavu. "Jsi tak krásná." Dával mi pusy po celém těle. Stáhl mi přes hlavu tričko jako jsem to udělala já jemu. Byl na mě opatrný protože už jsem nebyla tak energická jako dřív. Všechno si organizoval v posteli sám a to se mi líbilo. Já jsem se jen přizpůsobila. Bylo to neskutečné. Jako by mnou prošla nějaká hodně silná vakcína adrenalinu. Cítila jsem se... zdravá. 

Leželi jsme nazí v posteli. Hladil mě ukazováčkem po zádech,jak to často dělával. Bylo mi s ním krásně. "Juli,blíží se září. No a já bych ti chtěl něco říct."  - "No povídej." - "Našel jsem si práci a od prvního nastupuju." - " Tak to je skvělý,gratuluju!" Měla jsem opravdu radost že má práci. Jenže se mi vybavilo,že vlastně nejdu na vysokou a jsem odepsaná na to,být do konce života doma nebo v nemocnici. A věděla jsem že to nebude trvat dlouho. Ale nic jsem neřekla na hlas,nebo bych mu ublížila a to nechci. Jsem ráda když má radost. 

18. srpna 2015

Ráno jsem se vzbudila a na mobilu jsem měla upozornění,že mám pohovor na škole. Zapomněla jsem ho odvolat a teď už bylo pozdě. Musím tam jít. Daniel se vzbudil když mě slyšel jak se zvedám s postele. Chytil mě za ruku a stáhl mě spátky. 

"Ty tam chceš jít?" zeptal se mě. "Nechci,ale musím. Půjdeš tam prosím semnou?" - "Moc rád." Dal mi pusu na čelo. Potom už jsem se mu vytrhla ze spárů silných krásných ruk a šla jsem se upravit do koupelny. Přece jen jsem měla jít na pohovor na vysokou co jsem si vždycky tak moc přála. Tak jsem si vzala vínový kostýmek,který mi máma koupila právě na tuhle příležitost. Rozhodla jsem se ho alespoň teď využít. Na nočním stolku jsem zahlédla křížek od Anny. Nějakým způsobem se ke kostýmku náramně hodil. Vzala jsem si na nohy lodičky ,ale byla jsem si jistá že na nich nedojdu ani ze schodů. Tak jsem přehodnotila,že vzít si baleríny bude výhodnější. Šátek jsem si uvázala na hlavu. Po dlouhé době jsem se namalovala. Ale už jsem to prostě nebyla já. Neměla jsem džíny,tílko a koženkovou bundu a dlouhé husté hnědé vlasy přehozené laxně přes rameno. Jak jsem koukala na sebe do zrcadla,tak jsem tam zahlédla tu starou Julii, s jiskrou ve tváři a s chtíčem poznávat. Teď tam stála jiná osoba. Ta stará byla pryč. Radši jsem se otočila a odkráčela po schodech dolů. Daniel na mě mohl oči nechat. Možná se mi to zdálo ale měla jsem pocit že táta pláče. Maminka mi dala pusu na čelo a vyprovodila nás před dům. Měla jsem z toho docela stres. Ale bylo mi jasné co budu říkat. Že jsem měla zájem o studium ale ze zdravotních důvodů nemohu začít se studiem. 

Seděli jsme v kanceláři nějaké školní poradkyně. Vypadala mile. "Ty budeš Julie,že?" po dlouhém tichu se zeptala. "Ano,omlouvám se,že jsem se nepředstavila. Tohle je můj přítel Daniel. Já jsem Julie B." - "Dobře, já jsem Adéla H. a jsem školní poradkyně." - "Víte,nebudeme tady chodit kolem horké kaše." Asi jsem ji skočila do řeči. "Asi je vám jasné,že nebudu moci studovat,protože bych nebyla schopná studium ukončit a-" tentokrát skončila do řeči ona mě: "Proč by jsi nemohla? Máme tu studijní plány. Určitě by jsi mohla studovat z domova,dálkově. Občas by jsi došla na nějakou přednášku které jsou velice kvalitní,a každé čtvrtletí by jsi před komisí byla přezkoušena. Takových tu máme." to co mi právě řekla mě docela zarazilo. Samozřejmě že bych chtěla,ale měla jsem strach že bych to nezvládala. "Myslím si,že to by šlo zvládnout." Daniel se do toho vložil. "Ano,samožrejmě. To šlo. A když vzdělaní nedoděláte.. to přece není důležité teď pro vás. Jestli chcete studovat,je tu možnost." Tak jsem kývla. Podepsala jsem souhlas a od prvního září mi začne můj výukový plán. Měla jsem z toho velikou radost. Ale i strach. Pořád mě přemáhal strach,že to nezvládnu. Daniel mě ujišťoval že zvládnu,tak jsem na něj dala.

Odpoledne zamnou přišla máma. "Holčičko. Dostali jsme s tatínkem takový nápad. Včera jsem byla u kadeřnice. A ta mi nabídla skvělou parukářku. Dělá vlastnoruční paruky. A já jsem se rozhodla,že ti tady něco daruju. Teda i s tatínkem. To máš od nás na tu vysokou." podala mi obálku s poukázkou na opravdu drahou paruku. Nic jsem neříkala jen jsem ji dala pusu a pevně ji stiskla. "Co kdyby jsme tam zajeli hned?" byla jsem už trošku utahaná,ale chtěla jsem ji udělat radost,tak jsem souhlasila a nasedla jsem do auta a jeli jsme do salonu s parukami. 

"Dobrý den,vy jste tu s tou dcerou?" zvolala na nás ve dveřích milá paní. "Ano to jsme my. Můžeme dál?" - "Jistě,zrovna tady nikoho nemám,tak se usaďte." sedla jsem si na pohodlné modré křeslo a očima jsem přejížděla množství paruk co tam měla vystavené. Donesla jich několik ke mně. "Tak,kterou dáme?" - "Určitě bych chtěla přírodní. Hnědou. Delší." samozřejmě jsem ji řekla svoje předpoklady. Hned mi nasadila světle hnědou s vlnami. Byla krásná. Sedla mi. Délka byla ideální. Měla jsem ji tak po prsa. "Můžeš ji i žehlit. Je jako normální vlasy. Taky se o ni musíš starat. Tak co? Líbí?" - "Je vážně nádherná. Co myslíš mami?" koukla jsem se na mámu a ta se jen usmívala a tekly ji slzy. "Tak jo,vezmeme ji." řekla jsem a podala jsem jí poukaz. Vzala si ho a k paruce mi přidala ještě nějaké kondicionéry. "Drž se." podala mi ruku a já jsem se usmála jako by mi zbývalo něco jiného.

Večer když už jsem ležela v posteli a chtěla jsem spát po vyčerpávájicím dni,mi zazvonil telefon. Neznámé číslo. Zvedla jsem to. Byl to Annin milý otec. "Halo? Pane K.? Děje se něco?"...