Jednodílovky

Wanna see you cry bitch

Jsem holka, jsem rebel. Krev se zhustí a alkohol v ní koluje. Cigarety mizí, LSD. Nebyla jsem vždycky taková. Nebyla jsem rebel bez budoucnosti, ale zvolila jsem si cestu sama. Nechci už nikdy potkat tu, kterou jsem měla v sobě.

,,Ty malá svině!''

,,Ty šprtko posraná!''

,,Brejloun! Kundáá!''

,,Miluju tě a víš co? Je to vtip!''

,,Vypadáš, jako rozmázlý hovno!''

,,Je dobře, že ti chcípl táta! Konečně trpíš děvko malá!''

,,Ty kurvo, děvko, svině, kundo, štětko!''

Celým tělem vám putuje zlost, bolest, lítost. Odešla jsem. Odešla jsem ze střední, utekla z domova. Tančím a mám v sobě pár panáků. V rytmu muziky se hýbu a lepí se na mě několik chlápků. Tak, jak mi říkali. Stala jsem se tím, co chtěli. Děvkou..

,,Táta nezemřel při autonehodě?! Jak mi to vysvětlíš mami?! Jak?! Zapíráš mi to, že se oběsil na zahradě?!'' Ten den jsem zjistila ve škole, že přesně za mým domem se oběsil můj zesnulý otec. Byla to poslední kapka. Poslední nadávka. Utekla jsem. Navěky z toho města. 

DJ začal mluvit a jeho hlas se odrážel od stěn. Mé podpadky se dál odráželi od tanečního parketu. V tu chvíli mě napadl šílený nápad. Posbírala jsem si věci a odešla. Bez zaplacení. No a co. Někdo to za mě zaplatí. Venku jsem slyšela pouze tiché zvuky muziky z klubu a dorážející podpadky na chodník. Šla jsem ulicí pouze já? Další kroky, další dech, další člověk. Nenápadně jsem hodila pohled dozadu. Strach? Někdo mě popadl za ruku..

***

Mé úzké šaty bez ramínek šli rychle dolů. Neznámý mě právě chce znásilnit. Lítost, žádné slzy. Žádný křik. Pohled na hladového chlapa, kterému mohlo být třicet, čtyřicet, padesát. Nevím. Jeho ledové doteky na mé tělo mě páleli do morku kostí, ale nekřičela jsem. Byla jsem zvyklá..

,,Mamí prosím pomoz mi!'' Nevlastní otec mě odvádí do ložnice. V té době mi je devět let. Čtyřicetiletý přítel mé matky mě znásilnil poprvé. Matka o tom věděla a nic neříkala. Každý jeho dotek bylo jako bodnutí nožem do nejslabších míst na těle. Bolest, kterou mi tehdá způsobil. Pocit špíny na svém těle mě sůžil. Z hlouby duše jsem doufala, že Bůh tohle chce, ale asi jsem se spletla. Ten mezek ani neví, co se ze mě stalo. Nechrání mě žádný strážný anděl. Každý den stejná doba. Každý den horší. Pro devítiletou holčičku bylo sadomaso moc. Když si ve škole všimli, co se stalo volali na sociálku, ale nic se nestalo. Musela jsem zapírat, že jsem spadla ze schodů..

Prase se na mě ukojilo. Znovu pocit špíny. Oblékla jsme si šaty a urychleně mířila ''domů''. V polovině cesty jsem se zastavila, jakoby předemnou byl kus skla, ale nebyl. Myšlenka na pomstu byla největší, nejlepší myšlenkou. Představy lítajících hlav, rvaní kusů těla. Komu? Těm, co mi ublížili. Věděla jsem kam zamířím. Přímo do pekel. 

,,Ničeho nedosáhneš!''

,,Chceš být herečka jo? Haha! Jsi nula!''

,,Zabij mě jestli si troufáš!''

Zabít je? Toť otázka. Ano, strašný pocit vzrušení. Oblékla jsem si něco, jako teen dětska a spolu s tajemnou taškou nasedla do nového Porshe. Vykuř dealerovi a taky ti ho pujčí. Užívat si rychlou jít. Bušení srdce, jako o závod. Myšlenky na všechno bolest. Na všechno, co mi kdo dělal. Ty zmrdy si najdu a žít dlouho nebudou.

,,No tak bolet to nebude.''

,,Já nechci..''

,,Jsi jako moje dcera! Tak mi kurva vykuř péro!''

,,Ne..''

,,Tak jdeme rovnou na věc holka, máš ráda bičíky, pouta.''

,,Já..''

,,Připoutám tě, aby jsi se nebránila a použijeme bičík..''

Během pár hodin jsem dorazila k tomu domu. Dům bolesti, špíny, strachu. Vylezla jsem z auta a z kufru vytáhla sekeru. Tohle si užiju. S úsměvem jsem se vydala ke dveřím. S účelem zabít každého v tomhle baráku. Slyšela jsem pouze svoje kroky. Svůj dech. Zazněl zvonek. Stojím u dveří a čekám. 

***

,,Tak co ti ty zmrde uříznu, jako první? Ptáka nebo koule?'' 

,,A..''

,,Takže nejdřív ptáka a potom koule. Pamatuješ? Nebude to bolet!'' 

Dva seky. Vykřiky. Začala jsem se smát. 

,,Otevři hubu ty zmrde! Dělej!'' 

Vyříznutý jazyk. Už nikdy nikomu neublíží. Nikomu nebude říkat ty prasárny, jako mě. 

,,Teď sleduj ty špíno!' 

Byl na pokraji sil, ale chtěla jsem aby to viděl. Mixér. Všechno jsem rozmixovala. Pomalu umíral. Smála jsem se. Ten pocit, když se cítíte volná od problémů. Zničíte ten problém. Otočila jsem se. Na zdi. ''Poradna pro pedofily''. On se byl léčit..

,,Tati?''

Rychlý obrat situace. Rychlý nadech, výdech. Stažené zorničky a ledový pot. Otočila jsem se nejspíš na svého brášku. Potom na mrtvého muže. Zhluboka jsem polkla a vyšla ven. To je konec. Z kufru jse vyndala zbraň. Brokovnici..

,,Sluníčko, táta se zabil při autonehodě. Víc ti řeknu až budeš starší.'' 

,,Tatínek by na tebe byl pyšný..''

,,Jsi moje štěstí života..''

Výstřel..

- Pokud to někomu přijde trošku nechutné nebo nesmyslné, tak at to nečte. Mám svůj styl psaní. Je to moje věc, co píšu a proč to píšu..