Život s protiklady. Doslova.

Část 2 - K zamyšlení

Ráno. Určitě všichni znáte ten pocit, když se probudíte, no a chce se vám na záchod. Problém je, že i když je tohle fakt velký barák, je tu jen jeden, opravdu jen jeden záchod. A ten je ještě spojený s koupelnou.

Když jsem se vyhrabala z postele, přeběhla jsem se skříženýma nohama ke dveřím a vyběhla na chodbu, kde jsem se dostala k záchodu. Zamčeno. Sakra. Můj močák postrádá mou trpělivost, nevím, po kom je. Opřela jsem se o stěnu vedle a zabušila na dveře.

,, Ať jsi kdo jsi, jestli nevylezeš do pěti minut, vykopnu dveře! ,, už to dlouho neudržím.

Slyšela jsem jen nějaké zašramocení, něco jako nadávku a o chvíli později se otevřely dveře. Tekutiny se mi zřejmě mezitím začaly ukládat do žaludku, jinak nemám vysvětlení pro to, že se měchýř zatím držel.

Ze dveří se mihnul Aric a urychleně zmizel, neboť na sobě měl jen ručník okolo pasu. Přitom také začal kropit podlahu, zřejmě se zrovna sprchoval. Zůstala jsem tam stát a koukala do prázdna. Nutnost jít na záchod mě najednou přešla. On...on má srst fakt jako kočka?

Otázka: Je chlupatý úplně všude? Ono to totiž musí být docela nepraktické mít stále slepené půlky k sobě, neboť na srst je takový toaleťák krátký...

Čím více nad tím přemýšlím, tím více to už z hlavy nedostanu...zase.