affection

00

"Madisooon!" volá na mě můj brácha Will z ložnice. Je o 3 roky starší jak já. Hraje fotbal, tím pádem má celkem vypracovanou postavu, když se na něj podívá jakákoliv holka tak mu hned padne k nohám. Narozdíl ode mě má černé vlasy, jsme jako Jing a Jang. Se školou skončil už v druháku. No nebudeme si lhát, vyhodili ho z důvodu že chodil do školy asi každej 3. den. Ptáte se proč? Nebyl to ten klasický badboy, co jen chodí za školu a hulí před prahem školy, doma se staral o svoji rodinu. Respektive mamku, trpěla na rakovinu a minulý rok umřela. Už jsem se s tím vypořádala ale pořád se mi někdy zasteskne. Naštěstí mám svého nejmilovanějšího bratra, kterého nadevše miluju. Po smrti mamky se z táty stal alkoholik a každou noc si do baráku vodil jinou štětku, ani nevím kde na to měl peníze. A to je jeden důvod proč se vůbec stěhujeme, jeden z mnoha důvodů. To mamka u nás byla ta bohatá, pracovala jako Psychiatr a všechny peníze jsme zdědili my dva. Nemám důvod si stěžovat.  Celkem se do Los Angeles těším. I když musím opustit své kámoše. No dobře. Mám jen jednu kamarádku s kterou sedím, takže se se mnou musela bavit chca nechca.  A já doufám, no spíš se modlím abych našla nějakou dobrou posilovnu nebo tělocvičnu co nejblíž mého nového domova.  Bude mi 17 let a tím pádem půjdu do třetího ročníku střední školy. Celkem se do školy těším, i když není moc příjemný jít do třídy plné děcek, který se znají minimálně rok. Ale mě to nevadí...změna je život. No neříkejte že není rozdíl z Manchesteru v Anglii do LA! 

"Co chceš Wille?" V zápětí mu odpovím a dál se věnuju balení mého už teď přeplněného kufru. "Už nic" Tohle miluju. 

Jdu do koupelny a koukám v zrcadle na unavenou šedovlasou dívku s opuchlýma modrýma očima. Do teď se vzpamatovávám z dnešního až moc uspěchaného dne. Ale zítra se všechno změní. 

"Připrav se LA!" zařvu na celý dům, z kterého se jen ozve slabý smích mého bratra.