Purpose World Tour - můj příběh

Cesta domů

K autu jsem přibĕhly do 5 minut. Objaly jsme kamarádčinu mamku. Kamarádka začala křičet, že se na ni Justin ukázal. Já jsem začala křičet, že se na mně podíval. Všechno jsme začaly vyprávět. Seděly jsme v autě a křičely. Kolem nás projíždělo druhé auto, kde seděly rodiče a nějaké dvě tak 12leté holky. Začaly jsme na ně křičet, že se na nás Justin podíval a mávat. Nechápavě se na nás dívaly :D.

Musely jsme čekat než jsme vyjely ven asi 15 minut. Volala jsem mamce a opět jsem začala křičet, že se na mně Justin podíval. Pak jsem jí řekla dvě úplně nesmyslné věty. Ty jednu si už nepamatuju, ale ta druhá byla: ,, Justin hodil pálky do pódia!". Kamarádka se mi s mamkou začaly strašně smát. Ta věta měla být: Justin hodil do publika tyčky na bicí. Byla jsem mimo, takže vzniklo tohle :D.

Potom mi kamarádka říkala, že jí řekla ta její kamarádka (P.A. celkem zamotané :D), že jak jela metrem k aréně, tak se nějaký kluk zeptal, že kdo jede na Bieber station. A všichni v metru začali křičet.

Vyjely jsem z podzemních garáži a vydaly se domů. Cestou bylo ticho.

Kousek za Prahou jsme zastavily na benzínce a udělaly si základní hygienu. Dokoupila jsem si pití, a potom jsme se vydaly na tříhodinovou cestu domů.

Měla jsem zavřené oči a viděla jen Justina. Jak jde po pódiu, dívá se na mně, zpívá, mluví a všechno co se stalo. Všechno se mi vybavovalo. Čím dál jsme se vzdalovaly od Prahy bylo to pro mně horší, že už nemůžu být tak blízko.

Domů jsme přijely ve 3.30. První co jsem udělala po příchodu domů bylo, že jsem si až do 4.30 pouštěla všechny videa. Mamka měla noční, takže jsem byla ještě pár hodin sama doma. Šla jsem se osprchovat a spát. Nemohla jsem usnout hned, protože jsem si opět vybavovala koncert. Ale pak jsem usnula.

Probudila jsem se o půl dvanácté. Mamka už byla taky vzbuzená. Šla jsem jí obejmout a začala ji ukazovat videa a všem jí vyprávět.

To odpoledne jsme šly k babičce a dědovi a těm jsem taky ukazovala videa.

Od toho dne počítám každý den, že už je to víc a víc dní, co jsme ho už neviděla. Každou sobotu si pustím videa a brečím, že už ho nemůžu vidět. Doufám, že ho uvidím brzy. A všichni Beliebers taky. I ti co tam nebyli nezoufejte. Já jsem nejdřív taky nevěřila, ale nakonec se všechno obrátilo. Věřím, že se vám to taky splní :).

Takže tohle je konec. Jaký na to máte názor? Nechtěla jsem se tím nějak chlubit nebo něco. Sama jsem si to chtěla někde zapsat. A tak mně napadlo na Wattpad.

Nikdy na to nezapomenu. Myslím, že nikdo, kdo na koncertu byl. A opravdu nezoufejte, pokud jste tam nebyly. I vám se to splní.

Děkuju, že jste si to přečetli. Možná vám to i něco dalo.. nevím. Každý to prožil nějak jinak a tohle byl můj příběh :).

AndryssBelieber