Purpose World Tour - můj příběh

3hodinové čekání před O2 Arénou

Bylo 15.45 a my jsme od té doby stály před arénou. Od vchodu jsme byly nějak 10 - 15 metrů. Nebylo tam zase až tak moc lidí, hlavně se zatím nikdo netlačil. Postupně se, ale začalo místo plnit a do půl hodiny už jsme se nemohly pohnout o centimetr. Stály jsme vedle nějakých holek z Olomouce a Brna a povídaly si s nimi. Říkaly, že mají lístky na stání a vidí Justina poprvé.

Začala jsem jíst jídlo, které jsem měla, protože by mě s tím dovnitř nepustili. Všichni tam házeli svoje jídlo. Vzduchem letěly rohlíky, ovoce, sušenky a další věci. Já už jsem nemohla nic jíst, a tak jsem hodila croisant.

Po nějaké době se z arény začala ozývat hudba. Všichni začaly volat "ticho, ticho". Bylo slyšet, jak tam zvukaři zkouší. Zrovna myslím písnička Where Are Ü Now. O několik desítek minut později se najednou ozvalo několik ran - jako ohňostroj a všichni po mojí právě straně začaly volat, že tam je Justin. Začala jsem si stoupat na špičky, abych něco viděla - a to nejsem vůbec malá, ale přes tolik lidí nic nevidíte. Myslela jsem si, že Justin nejspíš přijel do arény. Ale nechápala jsem, že by šel vchodem, kde jsou Beliebers. Až několik dnů po koncertu jsem se dozvěděla, že zpíval na střeše Harfy, ale ne Justin, ale někdo od Kazmy!!!!!!

Byly jsme na sobě tak namačkaní, že se to nedalo. Najednou někdo začal volat, že potřebuje doktora. Když jsme se otočila, tak kousek od nás byl malý hlouček. Neviděla jsem teda nic, ale asi tam někdo zkolaboval. Začali jsme všichni křičet, že potřebujeme doktora a někteří Beliebers to i ukazovali pomocí rukou. A víte co dělali ti blbci uvnitř? Smáli se nám?! Bylo jim jedno, co se děje venku. Pak zkolabovala další holka. Zhruba až za 15 minut tam přišel doktor.
Těsně před 18.00 jsme začali všichni křičet a volat "otevřete". Beliebers, kteří byly úplně vepředu u dveří do nich začali bouchat. A opět se nám ti blbci smáli! Myslela jsem, že to sklo půjdu nějak rozbít nebo po nich něco hodím.

Najednou se všichni začali tlačit moc dopředu. Všichni začali volat, ať se posunou zpátky. Holka předemnou mi řekla, že na něčem stojí a vytáhla polštář! Trochu jsem nechápala, jak tam někdo mohl v mrazu spát, ale dobře no..

Všichni začali křičet "mami" a já se držela s kamarádkou za ruce. Stála odemnĕ tak metr a volala místo mami moje jméno.

Před 18.30 jsme začali všichni i odpočítávat 20 sekund a pak všichni opět začali křičet. Ale oni zase neotevřeli! Už jsme se chystala, že jim tam něco řeknu až nás budou kontrolovat. A nebyla jsem jediná.

Nakonec vchody otevřely v 18.45. A teď teprve začala největšími tlačenice. Říkala jsem si, že nesmím zakopnout nebo spadnout, protože bych se ze země už nedostala. Pomalu jsme se dotlačila blíž ke vchodu. Kamarádka byla kousek odemnĕ. Najednou jsem se ocitla natlačená na zábraně. Docela mě to bolelo, a tak jsem na ty holky za mnou začala křičet, ať toho nechají. Chtěla jsem to nějak přelézt, ale nemohla jsem se ani pohnout. Po pár minutách jsem se protlačila za tu zábranu. Po 3 hodinách jsem mohla konečně dýchat!! Tam se totiž nikdo netlačil. Stála jsem na odpadcích, oblečení a dekách. Já jsem na zem vyhodila flašku s pitím, kterou by mi vevnitř sebrali. Kamarádka se po chvilce dostala za mnou. Držely jsme se za ruce.

Netrvalo dlouho a my jsme byly úplně u vstupu. Zkontrolovali nás a byly jsme konečně vevnitř. To nejhorší jsme měly zasebou.