The best || h.s. ✔

"Ne! Nic, prostě nic!"

"Lily, ty si ho prostě vezmeš a basta!"

"Ne!"

"Ale ano!"

"Nemůžeme se vzít"

"Proč byste nemohli?"

"Jsme nejlepší kamarádi!"

"To vadí? Alespoň se líp znáte"

"To teda kurevsky vadí!"

"Lily!" Okřikla mě máma

"Sorry!"

"Děláme to jen pro tvoje dobro, Harry je skvělý kluk. I pro tebe"

"Nechci se vdávat. Mám ještě čas"

"Čím dřív, tím líp"

"Ale já chci na vysokou"

"Nebudeš ji potřebovat. Nemusíš pracovat"

"Ale já chci pracovat, nechci vycházet z platu manžela. Nejsem zlatokopka"

"Nic proti, mami" doplnila jsem, ona není zlatokopka, jen prostě otěhotněla trošku dřív, než měla. Nebo dřív, než by to pro ni bylo vhodné.

To táta ještě neměl firmu.

"Prostě si ho vezmeš! Musíš k němu něco cítit"

"Ale-"

Do našeho domu vkročil Harry.

Přešla jsme k němu a políbila jsem ho.

Chytil mě za boky, přitahnul si mě k sobě. Spolupracoval.

Odtáhla jsem se.

"Ne! Nic, prostě nic!" řekla jsem tátovi a šla jsem nahoru do pokoje.

Nebo ano? Prostě ano? Asi ne.