Katara: Soukromý život vládkyně krve

Kapitola V.

Ořešničko, Ořešničko, u dveří číhá vlk, cení tam zuby a natahuje krk!

"Lžeš," Ořešnička dí, "to každý ví!" Jenže ten vlk tam byl a jak hladový...

- Walter de la Mare: Ořešnička

Po zbytek dne Zuka s Katarou nikdo neviděl. Aang měl pauzu od tréninku ovládání ohně, a po celý den přemýšlel, několik hodin meditoval a pak sám trochu cvičil. Vyhrocený dopolední rozhovor s Katarou a Zukem jej zneklidnil a spolehlivě zaměstnal jeho mysl. Nevěděl, jak má vzniklou situaci řešit, ani jak vyžehlit ten incident s Katarou, kterou se mu podařilo ve vzteku uhodit. Odpoledne, krátce před tím, než slunko začalo zapadat, navštívil Aang Soku v jeho stanu.

„Jsou pryč. Celý den..." povzdechl si Aang. „Sokko, já vůbec nevím co mám teď dělat."

„Jestli chceš slyšet můj názor..." začal Sokka. „Tak moc nevím, co si mám o tom celém myslet. Nechápu, o co se ti dva snaží, ale Katara mě pěkně naštvala. Byla to i moje matka – a dělám snad okolo toho takové...no, ehm...?!"

„Já jen, jestli jsem to trochu nepřehnal..." zapochyboval Aang.

„Vůbec ne..." mávl rukou Sokka. „Potřebovala už trochu zpacifikovat, ať se sakra vzpamatuje. Zkoušeli jsme to nejprve po dobrém, nepomohlo to. Tak teď jen zbývá, aby to ještě pochopila."

Zapadlo slunce, nadešel večer. Ovšem Katara a Zuko se na večeři neukázali. Rýže a čaj sice byly uvařené, ale ti dva rebelové nikde k nalezení. Členové týmu po nich nijak zvlášť nepátrali, nejsou to malé děti, sami si rozhodují, kde a kdy budou či nebudou. Beztak však spolu kují nějakou boudu, Aang i Sokka to tušili. Sokku však jejich nepřítomnost u večeře, a zejména Katařina, dost podráždila. Jednak byl přece jen zvyklý na Katařinu obsluhu u společných jídel, jednak měl zkrátka silný cit pro rodinu a byl rád, když se u jídla scházeli všichni, proto si Katařinu nepřítomnost bral i trochu osobně. Přátelé povečeřeli rychle a potichu. Když se začali rozcházet do svých stanů, prohodil naštvaně Sokka k Aangovi „Teda až se ukáže, tak to ode pěkně schytá, fakt že jo!"

Aang už se ze všeho cítil unavený, šel do svého stanu a lehl si. Rychle usnul a i když podřimoval jen krátce, zdál se mu živý sen, který si po probuzení dobře pamatoval. Zdálo se mu o Kataře. Vypadala jako tenkrát, když ještě pobývali na Jižním pólu – byla veselá, měla dětskou tvář. Někam spolu běželi, brodili se bělostným sněhem, nad nimi azurové nebe. Oba se smáli a Aang pociťoval ohromné štěstí, i když sám nevěděl, odkud se bere. Pak se objevili na břehu čisté, průzračné říčky, kousek od vodopádu. Okolo byly jehličnany a žluté pískovcové skály. Aang poznal to místo, tam s Katarou procvičovali ovládání vody, na své cestě na Severní pól. Katara běžela podél břehu, voda jí sahala po kotníky a kapky, které od ní odletovaly, se ve vzduchu třpytily jako střepy skla. Usmívala se na něj a pokoušela k nějaké hře. A pak se najednou opět přenesli – do prostorné, svíčkami osvětlené jeskyně, kde v červenci pořádali taneční slavnost pro školáky z národa ohně, se kterými se Aang spřátelil. Aang cítil, jak se do Katary znovu zamiloval.

Ohromen její krásou, půvabem a láskyplnou, něžnou povahou se probral. V polospánku a rozespalosti, když se na lůžku posadil a třel si rukama slepené oči, vybavil si okamžik, kdy jej Katara vysekala z ledovce a kdy ji poprvé spatřil. Hned na to si vybavil bolestnou chvíli, kdy objevil kostry svého lidu a Katara jej v jeho nejhorších chvílích dokázala utěšit, a také v čase velké bouře, když jej trápilo svědomí, že svůj lid opustil. Katara jej pochopila a podpořila. Stejně tak se se Sokkou vzdali návštěvy svého otce, jen aby s ním pokračovali v cestě a Katara mu také odpustila a nikdy nezazlívala, když ji z nepozornosti a neposlušnosti spálil obě ruce ovládáním ohně. Také si vzpomněl na těžké dny v poušti a v Ba Sing Se, když hledal ztraceného Appu. Katara tam byla s ním a pomohla mu jako nikdo jiný, nebýt jí, zůstal by někde v poušti, sedící nešťastně v písku. A také si vzpomněl, jak mu zachránila život, když jej Azula zasáhla svým bleskem a starala se o něj v těžkém čase, kdy přežívali na lodi národa ohně a on odmítal její pomoc, protože chtěl své povinnosti tvrdošíjně plnit sám. Katara s ním měla po celou dobu jejich cesty obrovskou trpělivost a měla pro něj takové pochopení, jako dosud nikdo. Aang si uvědomil, jak hluboce ji miluje a že o ni za žádnou cenu nechce přijít. Najednou se zastyděl při pomyšlení, že ji dnes dopoledne uhodil a poněkud přehodnotil svůj přístup k ní.