Set Me Free (Costantin TV show- CZ FF)

8. Celý víkend sami?

Hned po té události u Johna v pokoji jsem se odebrala k sobě a rozhodla jsem se nevylézt alespoň do té doby, kdy se vrátí Chas. Tedy samozřejmě kdyby bylo po mém, tak bych se Constantinovi vyhýbala obloukem a to hodně velkým, to ale bohužel nebylo možné...

A tak jsem si sedla na postel, lokty jsem se opřela o stehna a hlavu si dala dlaní..musela jsem to rozdýchat. Stále jsem si to celé přehrávala dokola a byla jsem na sebe naštvaná, věděla jsem, že to není správně a i tak jsem ho nechala. A snad ještě víc mě vytáčelo, že jsem to chtěla...a zřejmě i mnohem víc...stejně jako jsem věděla, že i kdybych to mohla změnit, nezměnila bych to.. A stejně tak mi bylo jasné, že by se to klidně mohlo stát znovu a já bych se opět nebránila..

I když jsem se snažila myslet na jiné věci, nemohla jsem z hlavy pustit ty jeho oči a to, jak se na mě díval..a ten pocit, když se mě dotýkal a tisknul mě k sobě..a panebože ten pocit, když mě líbal. Byl to tak úžasný pocit, snad ten nejlepší pocit.. V tu chvíli jsem dostala chuť se zvednou a vrátit se k němu, ale okamžitě mě zastavilo moje svědomí..

Co to děláš?! okřiklo mě mé svědomí a já se zhluboka nadechla
- "Zasranej John Constantine.." zanadávala jsem si pro sebe a plácla sebou do postele. A tak jak jsem si lehla, jsem taky usnula a to s myšlenkou na ten nejlepší polibek a nejkrásnější oči..¨

Jak patetické....

***

Asi jsem neměla usnout tak brzo, protože jsem se probudila uprostřed noci. Měla jsem příšerný hlad a žízeň... A tak jsem se zvedla z postele, přešla jsem ke dveřím a ty jsem opatrně otevřela, doufala jsem, že John pil tak hodně, že teď bude tvrdě spát u sebe v pokoji.

Potichu jsem se vydala chodbou od mého pokoje a na každém kroku jsem se zastavovala a poslouchala, jestli hnědoočka neuslyším a neustále jsem se kolem sebe rozhlížela. Nikde nikdo.. A tak jsem uznala, že John skutečně spí a vyrazila jsem do kuchyně, abych si udělala nějaké to jídlo. 

Prošla jsem tmavou místností s vyhaslým krbem, až do již zmíněné kuchyně, kde jsem si rozsvítila a začala s přípravou jakéhosi jídla, které se skládalo ze všeho, co mi přišlo pod ruku.. Po chvíli jsem uslyšela rány, u kterých jsem předpokládala, že vychází z Johnova pokoje, tak rychle všechno uklidila a i s jídlem jsem se bleskurychle vydala do svého pokoje a myslím, že jsem se s Johnem těsně minula.

Chvíli jsem poslouchala za dveřma, jak se potácí ze svého pokoje a cestou naráží do všeho možného a já se jen modlila, aby nezamířil ke mě do pokoje. Napjatě jsem se uchem opírala o své dveře a poslouchala jsem, jak se John potácí dlouhou chodbou a po chvíli procházel kolem mých dveří, kde se zastavil. V tu chvíli jsem snad ani nedýchala. Tak se mi nemírně ulevilo, když po chvíli jeho šouravé opilecké kroky pokračovaly dál.

Tak jsem si tedy rychle snědla to, co jsem vytvořila a ulehla jsem do postele. Johna jsem zpět jít neslyšela, myslím si, že zůstal na gauči u krbu a zíral do zrcadla, které nad tím krbem visí, tak to měl totiž často ve zvyku.

***

Ráno jsem se zcivilizovala a opatrně jsem vylezla ven z pokoje a doufala jsem, že Chas už dorazil...a k mému štěstí jsem zjistila, že skutečně ano...
- "Dobré ráno." usmál se na neobvykle vysoký brunet
- "Ahoj, Chasi." oplatila jsem mu s úsměvem a po Johnovi jsem střelila nervozním pohledem, který mi oplatil "..Dobré, Johne.." zamumlala jsem sotva slyšitelně a blonďák se nervozně ošil
- "I tobě, Anne." odvětil a pohled zabodl do desky stolu, u kterého s Chasem stáli..

Constantinův nejstarší přítel mezi námi kmital pohledem a zřejmě moc nechápal, co se děje.. Hraně jsem si odkašlala a rychle jsem prošla kolem Johna, abych si udělala silné ranní kafe. V místnosti nastalo trapné ticho, kterému Chas zřejmě pořádně nerozuměl
- "Stalo se mezi váma něco?" optal se dlouhán s pozvednutým obočím a oba si nás prohlížel
- "NE!" vykřikli jsme s Johnem jednohlasně, načež Chas zvedl své obočí snad ještě víc..

Constantine se nervozně podrbal na zátylku a já upila ze svého hrníčku
- "No.." začala jsem raději mluvit, aby se Chas nestihl na nic jiného ptát "..máme dnes něco na práci?" 
- "Vlastně ne..." odvětil brunet, když se k tomu John příliš neměl "..a já už něco tenhle víkend mám, takže vás za chvíli opustím.." usmál se na mě a já stuhla
- "A...t-to musíš odjet?" optala jsem se, jako by mi to bylo naprosto jedno
- "Ano.." odvětil váhavě a střelil po mě nechápavým pohledem "..jedu za dcerou do New Yorku." 

Na to už jsem mu neodpověděla a začala jsem přemýšlet, jak to udělám, když tu Chas celý víkend nebude.. Asi se zavřu do pondělí k sobě a nevylezu.. začala jsem uvažovat..

- "Opravdu se nic neděje?" přerušil mé myšlenky 
- "Ne, kámo.." ujal se slova John a poplácal svého přítele po rameni "..jsme v pohodě, klidně jeď, tvoje dcera tě potřebuje." usmál se mile a Chas pouze nedůvěřivě přikývl a střelil pohledem ke mě. Já na to jen slabě s úsměvem přikývla a raději jsem se vrátila ke své kávě.

****

Já vím, trvalo to dlouho...

Omlouvám se..