Set Me Free (Costantin TV show- CZ FF)

5. New Orleans part 1

Když jsem ráno vstala, hned jsem si šla dát sprchu, kterou jsem opravdu potřebovala. A hned po mém zcivilizování jsem zamířila za Johnem, kde už se nacházel i Chas. John pořád pobíhal kolem se svou brašnou a  házel do ní nejrůznější věci.
- "Dobrý ráno." promluvila jsem a nechápavě pozorovala pobíhajícího Johna
- "Aa..skvěle, že jsi vzhůru, lásko.." spěšně se na mě podíval a dál se hrabal v poličce..přešla jsem k Chasovi, který stál u mapy..
- "Dobré.." usmál se na mě
- "John se zbláznil?" optala jsem se šeptem
- "To už je známá věc.." odvětil a v tu chvíli se John ozval
- "Jeho vůbec neposlouchej.." usmál se blonďák naoko mile a hodil před nás na stůl svou brašnu "..Jedeme do New Orleans.." oznámil mi.
- "Něco se tam děje?" rozzářili se mi oči a podívala jsem se na mapu, ze které jsem se dozvěděla odpověď. Skutečně v tom místě krvácela. 
- "Tvá radost mě trošku děsí.." blonďák se na mě podíval úkosem
- "Není důvod, jsem jsem ráda, že odtud konečně vypadnu" odvětila jsem a zaběhla jsem si do pokoje pro svou šedou koženou bundu a pár dalších věcí...

***

Do New Orleans jsme dorazili za několik hodin, Chas zastavil před jedním hotelem a já s Johnem jsme se šli ubytovat.
- "Zdravím." usmál se John a opřel se pult, za kterým stála hnědovlasá recepční.
- "Dobrý den.." uculila se na něj, jako nějaká středoškolačka "..Jak vám mohu pomoci?" optala se a mě jako by si ani nevšimla.
- "Dejte nám jeden pokoj, prosím. Nejlépe svatební apartmá." usmál se a hned na to se na mě recepční podívala, s výrazem, který nedokážu přesně popsat, můžu jen říct, že nebyl příliš přátelský.
- "Jistě.." kývla a zamířila pro klíče..
- "Tak jeden pokoj?" pozvedla jsem obočí a podívala jsem se na Johna
- "Jde po tobě snad celý peklo, myslíš, že tě nechám samotnou?" položil mi spíše řečnickou otázku s dostatečnou dávkou sarkasmu v hlase. Raději už jsem nic neříkala, měl pravdu a navíc na jeho řeči jsem opravdu neměla náladu, byla jsem si jistá, že si jich užiju dost za tu dobu, co mi bude pomáhat.

- "Proč jsi vzal svatební apartmá?" zeptala jsem se, když nás ubytovali v našem pokoji "Měl jsi ho i u nás ve městě.." konstatovala jsem svůj poznatek, když jsem si vzpomněla na ten pokoj.
- "Vždycky si beru svatební apartmá, je prostorné a nabité dobrou energií.." objasnil mi a já se musela zasmát..
- "Máš zvláštní zvyky.." sledovala jsem ho, jak si nalívá skleničku drahého alkoholu, který byl položený na malém stolku.
- "I tak se to dá nazvat.." odvětil a upil ze skleničky "..tak jdeme, Chas už čeká dole." popohnal mě..

- "Půjdeš s Chasem, já půjdu vyslechnout toho chlapa.." oznámil mi John, když už jsme stáli i s Chasem před hotelem.
- "A...a co budeme dělat?" zeptala jsem se nechápavě
- "On ti všechno vysvětlí, nemáme moc času.." odvětil a podíval se na svého vysokého přítele "..Dávej na ní pozor, jasný. Ty pekelný hajzlové jsou všude, určitě jí sledujou, čekají, až vyleze z úkrytu.." upozornil Chase a přísahala bych, že v jeho hlase jsem slyšela jisté obavy, které snad byly kvůli mě.. "A ty.." podíval se na mě a chytil mě za ramena "..ty se od Chase ani nehneš, je ti to jasný?" pozvedl obočí a já se zase na chvíli ztratila v těch jeho tmavých očích "Vnímáš mě, Anne?" mírně se mnou zatřásl a já se probrala z toho transu, či jak to nazvat.
- "J-jo.." párkrát jsem zamrkala
- "Tohle je důležitý, Anne.." pokáral mě, jak malé dítě a to už mě naštvalo
- "Přestaň se mnou mluvit, jak s děckem, Constantine! Vím, co mám dělat!" okřikla jsem ho.

Spustil ruce z mých ramen a s povzdechem se podíval na svého přítele
- "Pak ti zavolám a sejdeme se." Chas jen přikývl a John po mě vrhl starostlivý pohled, ale nic už neřekl, pak se jednoduše otočil a odešel pryč..

***

Chas mě vodil nejrůznějšíma uličkama New Orleans a přísahala bych, že některé snad ani nebyli zmapované.
- "Víš, pomohlo by mi, kdybych věděla, co hledáme.." upozornila jsem na sebe po chvíli
- "Sledujeme stopu ducha, kterej tu dělá ty problémy, už má na svědomí pár vražd dětí. Vtěluje se do jejich matek, zabije dítě a potom si najde jiné tělo..." dal mi informace, které se mi vážený pan Constantine neuráčil říct "..A ještě bys asi měla vědět, že mi John řekl o tom tvém daru.." zastavil se a podíval se na mě, čekajíc na mou reakci..
- "Mě nevadí, že to víš, vlastně bych ti o tom asi řekla sama.. Myslíš, že bysme to mohli využít k nalezení toho...ducha?" zeptala jsem se s nadějí v hlase, protože jsem taky chtěla být užitečná..
- "Myslím si, že jo..vlastně si to myslí i John..Nemluvě o tom, že by ses měla trochu cvičit.." usmál se na mě a mě v očích zajiskřilo nadšení.

Po chvíli zazvonil a Chasovi mobil, byl to hovor od Johna, Chas mu řekl, kde jsme a John mu oznámil, že za námi přijde. Já se mezitím snažila jakkoli zachytit nějakou stopu, ale nevěděla jsem jak.. Po půl hodině snažení jsem to vzdala 
- "Kašlu na to..je to k ničemu." opřela jsem se zády o zeď a naštvaně koukala před sebe.
- "Kašleš na co?" ozval se náhle hlas právě přicházejícího Johna.
- "Nejde jí zachytit stopa.." odvětil Chas a pak se na mě podíval "..už jsem ti říkal, že to chce čas, neznamená, že když ti to teď nejde, tak to musíš vzdát.." mile se na mě podíval..
- "Je to prostě na nic..já jsem vám tu k ničemu, měla jsem zůstat doma. Určitě ani nemám žádný schopnosti, bůh ví, jestli to nebyli nějaký halucinace.." odsekla jsem a očima jsem propalovala zem..

V tu chvíli si John stoupl přede mě a rukama se opřel o zeď u mé hlavy, pomalu jsem zvedla pohled a podívala jsem se mu do očí.

- "Tak mě poslouchej.." začal vážně a propaloval mě pohledem "..ty nejsi k ničemu a já ti věřím, tak se vzchop.." procedil skrz zuby
- "Nemá to cenu, Johne! Zkouším to tu půl hodiny.." zvýšila jsem hlas a chtěla jsem ho odstrčit, on mě ale namáčkl zpět na zeď
- "Tak to zkus znova.." odvětil klidně "..pomůžu ti.." dodal a hypnotizoval moje oči. Po chvíli se přiblížil svým obličejem k tomu mému... Srdce mi začalo tlouct jako o život a moje oči těkali mezi jeho rty a očima..

John se ode mě ale najednou oddálil a stáhl ruce ze zdi..
- "No tak to pojď zkusit,  lásko.." pobídl mě 
- "F-fajn.." odvětila jsem nervozně, stále zaseklá v té zvláštní chvíli, která se před několika okamžiky udála..