My messenger Stalker 2: Odveta

Je to tady !

V hlavě se mi všechno přerovnalo. Najednou jsem sebou cukl. Mia na mě se strachem koukala a já nevěděl co se stalo.
-
Otočili jsme se na mé minulé já. Viděli jsme jak papírek zvedá a nahlas si ho čte...

South Moon Street 391/13
Ráno 12.12. v 00:00 na jižní straně svahu.

,,To je přece za pár minut Michu !" ,, Musíme okamžitě vyrazit !"
Okamžitě jsme se tam všichni tři vydali. Vyšli jsme z lesa a nastoupili do auta. Myslel jsem jak já, tak Mia tak i minulost.
---
Dojeli jsme na místo...Jižní svah. Bylo to tam strašidelné, všude se míhaly stromy a jejich stíny....

Mia se začala bát a tak jsem jí řekl: ,,když umřeme ve snu tak se přece vzbudíme." ,, Michu, já si ale nemyslím, že tohle je sen." Nevěděl jsem, co na to Mie říct...na jednu stranu měla pravdu, na druhou jsem sám nevěděl, jestli se nám to zdá nebo se v minulosti všemožně pohybujeme. Všechno ale naznačovalo tomu, že tu opravdu jsme a všechno co napravím se mi v hlavě uloží a já pak vidím jiný konec....

Mé první já vyšlo z auta a my za ním. Šlo nejistě a do neznáma. Chápal jsem to, já sám jsem se bál a o Mie ani nemluvě.
Došli jsme až na vrchol svahu. Na jeho konci stála malá budova, které jsem si nikdy nevšiml. Minulost se podívala na telefon na čas. Bylo 11.12. / 23:52. Měli jsme tedy ještě čas na to, podívat se dovnitř. Ať se tu má stát cokoliv, tak to přijde o půlnoci a to už budeme určitě venku.

--

Vešli jsme dovnitř. Všechny nás překvapila vrzající podlaha a dveře. Šli jsme dál. Pomalu a nejistě jsme šli směrem ke stolu, který stál přímo na proti nám.
Na stole leželi fotografie, novinové články, útržky z knih a nemohli jsme si nevšimnout velké tabule za námi. Na tabuli byli fotografie. Jedna fotografie, propojovala všechno a všechny na celé nástěnce. Pořádně jsem se zadíval na tu fotku a přemýšlel jsem, jestli jsem tu osobu již někde viděl. Nemohl jsem si vzpomenout ale Mia kupodivu věděla o koho se jedná a to mě docela překvapilo.

,,Michu, já vím kdo to je." ,, kdo teda ?" ,, tohle je...tohle je můj otec ( " ,, tvůj otec ? Co tady dělá tvůj otec ?!" ,, já nevím, asi je špatně že tu jsme." Mia chtěla odejít ale minulost jí bránila. Podle toho, co se stalo, bych řekl, že je to ona. Ona je ten klíč k tomu všemu. Ona musí přijít na to co se tu děje...
,,ne Mio počkej! Koukej !" ,, na co ?!" Mia se otočila a viděla , že má zvídavá minulost otevřela za nástěnkou jakousi tajnou chotbu.

,,Michu, co to je ?" ,, vypadá to na nějakou chotbu " ,, podíváme se tam ?" ,, jinak to nejde "

Šli jsme pomalu po stopách mého prvního já. Mia se mě držela zuby nehty. Chytl jsem ji proto pevně za ruku a vedl ji za sebou. Chotba byla každým krokem temější a studenější. Trvalo věčnost, než jsme došli na její konec....

--

Na jejím samotném konci, byla zeď.
Minulost začala přemýšlet a zamáčkla uvolněnou cihlu.
Zase ten pocit, zase ten pocit, že se mi v hlavě všechno přerovnalo. V tu dobu, jsem měl strach co uvidím.... Nic se téměř nestalo. Byla tam ale jedna výhybka, kterou jsem nějak opomněl.
Z ničeho nic jsem začal začal přemýšlet o budoucnosti s Miou.
Všechno jsem ignoroval, minulost, svoje chování...všechno. Mia měla upřený pohled, hledala cokoli co by nám mohlo pomoct se odsud dostat... Mě to ale bylo jedno. Zadíval jsem se na ni, stále víc a víc jsem se k ní přibližoval. Když si toho všimla, tak jsem sebou cukl a narovnal se zpět. Přestala si mě po chvilce všímat a já se toho pokusil využít...Minulost nás nevidí ale i tak, mi můj pokus nevyšel....