My messenger Stalker 2: Odveta

# Usmíření ?

Vyšli jsme z koupelny směrem k mému pokoji. Mia byla strachy bez sebe a tak,jsme si sedli na mou postel. Po pár okamžicích se svalila tak, že ležela. Málem bych se neudržel a skočil po ní ale pak mi řekla ať si lehnu taky a ať relaxuju. Prý musím dostat tu hrůzu z hlavy a trochu se uklidnit.

Pohled Mii
Vyšli jsme z koupelny a já jsem si s Michaelem sedla na postel. Nevydržela jsem to a tak, jsem si lehla na polštáře, které byly všude okolo. Když jsem začala ale vnímat realitu a ne vůni svěžích poštářů tak jsem přímo viděla, jak  na mě Michael kouká. Viděla jsem, že kuje něco, co by se mi asi nelíbilo a taky byla na něm vidět ta zvrhlost. Neváhala jsem a tak jsem mu řekla ať si lehne vedle mě. Vypadal šťastně a já byla zase v klidu.
----
Lehl jsem vedle ní, načež jsem se k ní otočil...to už jsem vážně nevydržel, chytl její ruku, připoutal jsem její pozornost a políbil ji. Ani se nebránila. Dokonce to tak snad i chtěla. Bylo to tak krásný. Něco takového jsem si přál celou tu dobu, co jí znám. Nechtěl jsem aby mě brala jako nepřítele ale jako jejího přítele. Po pár chvilkách se ode mě decentně odtrhla a já věděl, že se něco děje.

,,Michu ? Můžu ti tak říkat ? Víš já...." Přerušil jsem jí a odpověděl. ,, můžeš " Usmála se na mě a spustila. ,,víš já, prostě, jak ti to říct. Nemůžu " ,, co nemůžeš ?" ,, víš, nemůžu...prostě nemůžu být nebo se zaplést s vrahem a vším okolo" Sklonila svůj pohled a já v tu dobu věděl, že jestli si někdo z nás dvou zaslouží jít pod kytičky tak to jsem já. Já jsem jí do toho zatáhnul a kdybych jí já, já takovej kterén nechal jít hned když jsem zjistil, že k nim nepatří nic z toho by jí nepotkalo s měla by šťastný život. Místo toho tu se mnou leží a z výrazu v jejích očích, které se sklopily k zemi můžu říct, že jsem to celý posral. Ačkoli jsem byl smutný z toho, co mi řekla...chápal jsem ji.

,,Mio, promiň. " ,,za co se omlouváš ??" ,, za všechno. " ,, neomlouvej se, ty za to snad ani nemůžeš." ,, právě že můžu za všechno"  ,, jak to myslíš ? " pamatuješ si to co jsem ti říkal přibližně před rokem ?" ,, no, pamatuji..proč ?" ,, protože jsem takovej kretén, měl jsem tě nechat jít...hnedka ten první týden." ,, co mi to tu říkáš ?" ,, no, to, že jsem věděl že k nim nepatříš ale i tak jsem si tě tam nechal..." ,, počkat cože ? Takže ty mi chceš říct, že jsi to věděl celou tu dobu a stejně...bože !" ,, moc mě to mrzí ale..." Mia mě přerušila takovým zvláštním dotazem. ,,tak když to je takhle...řekni mi, patřil i Patrik  k tobě ?? " ,, Patrik ? Ne, ten zrovna ne " ,, nelžeš mi tu znovu ?" ,, nelžu, opravdu ke mě nepatřil." ,, kde teda je ? Slehla se po něm zem?" ,, Patrik, já asi bych ti to neměl říkat... Ale Patrik, spáchal, ehm.." ,, co spáchal!!??" ,, Sebevraždu Mio, zabil se "

----------------------------------------

Tak to sekám tady, moc děkuji všem <3 <3