My messenger Stalker 2: Odveta

# Nový spojenec ?

Blížila se desátá hodina a já znervózněl. Čekal jsem společně s Miou na moje dvě nové společnice. S Miou jsme došli do ložnice, nevím proč...připadala si tam bezpečně. Sedli si na postel a nějakým způsobem jsme se pustili do řeči.

,, em, Michu posliž já... Nemůžu se zbavit dojmu, že tu nejsem náhodou" ,, no nejsi, vždyť jsem ti to všechno říkal, všechno jsi věděla a přesto jsi přišla" ,, ale já mám dojem, že o tobě přesto vím méně než bych vědět měla" ,, jak to myslíš ?" ,, já, myslím, jako, no" Nedořekla to a já viděl jak se pomalu chystá uronit slzu a schoulet do klubíčka... ,, pokračuj" Řekl jsem a ona odpověděla. ,, chci vědět všechno a když říkám všechno, tak myslím skutečně všechno !!" ,, je to nutné ? Co přesně potřebuješ vědět ?" ,, proč jsi za-zabil i nevinné ? " ,, protože jsem maniak, kterej co chce to dostane !" ,, a co chceš teď ? " ,, tebe."

Nevím proč ale svalil jsem ji na postel. Úplně mě rozhycovala, jak se se mnou snažila hádat...já jsem ale v hádkách už zběhlý a tak se mě to nějak nedotklo. Když jsem jí držel ruce začala pištět a kopat. Jelikož jsem ji obkromočno "zasedl" tak se nemohla hýbat. Jenže když začala pištět, tak mě píchlo na hrudi, tenhle pocit jsem ještě nikdy neměl a tak jsem nevěděl co dělat. Pustil jsem ji, nechtěl jsem ale udělal jsem to. Nikdy předtím bych to snad neudělal... Uklidnila se a mě se srovnalo všechno v těle, tep, tlak a prostě všechno.
Mozek ji chtěl ale srdce mi to nedovolilo. Nemohl jsem jí ublížit, prostě nemohl !

Mia utekla na druhou stranu místnosti a tam zůstala schoulená v rohu. Bylo mi jí líto. Posral jsem to...fakt jsem to posral. Zvedl jsem se a chtěl jít za ní ale něco mi to nedovolilo...spíš jsem měl říct někdo.

Přede mnou se objevil Patrik... Ano, ten Patrik, ten Patrik který dělal špeha. Já mu ale nic neudělal a tak jsem se ho lekl.
,, chtěl ublížit ?!" ,, ale nechtěl " ,, já cítit, ona plakat, smutná, bát se " ,, byl to skrat " ,, nevěřit "
Vypadalo to, že chce ještě něco říct ale hodiny obily deset večer. Zjivily se děvčata, které jsme potkali ráno.

,,vítej Michael a Mia " ,, taky zdravím, co nám chcete říct ?" ,, on váš přítel ?" ,, on ? Ne !" ,,ano, on náš přítel!" Vykřikla Mia a mě to ranilo. Bylo mi to líto... ,,on chtít pomoct taky ?" ,, no nevim...asi ne, viď Mio " Otočila se směrem k Patrikovi a začala se ho ptát. ,, proč jsi to udělal, proč ?" ,, já nesnést to, že já nepomohl tobě. " ,, mohl jsi kdykoli přijít, kdykoli ale ty radši dáš život " ,, já nechtít žít bez tebe Mia, ty má všechno" ,, když jsem tvá všechno, proč ? Proč ? Když víš, že mě to raní ?" ,, já cítit vina, já spát s tebou když ty nechtít" ,, teď to neřeš jen mi řekni, chceš nám pomoct ?" ,, ano" .
Když dokončili svůj rozhovor otočila se Mia směrem ke mě a spolu jsme koukali na to, co se bude dít....

---------------------------
Tak tady je další krátká kapča, snad se líbila.