Tones of LOVE [CZ]

6. Přípravy vrcholí

Už několik dní se celý zámek jen hemžil služkami a pážaty, která uklízela, leštila, zametala, vařila a šila jako o život, jen aby bylo na slavnosti vše nachystáno. A právě dnes přípravy vrcholily. Hrabě měl dorazit za pár hodin.

A i já musela být samozřejmě řádně upravená - jako jsem ostatně byla pořád - ale dnes to mělo být velkolepé.

Margaret na mě navlékla široké suknice pomněnkové modři, zdobené bílými krajkami kolem výstřihu - šaty, jež jsem si nechala ušít přesně pro tento den.

,,Vypadáte úžasně princezno, jako nějaká múza," rozplývala se, když kolem mě dopoledne běhala se sponkami do vlasů.

Já se jen šklebila.

,,Můj názor už znáš."

,,Znám, ale to neznamená, že mu nemůžu odporovat," zarazila mi další pinetku do složitého účesu, ale možná s trochu větší silou než chtěla.

,,Au!"

,,Pardon," zašišlala s kouskem kovu mezi zuby a ani se na mě nepodívala.

Obrátila jsem oči vsloup.

,,Už to bude?" optala jsem se otráveně. Jen něco zamumlala a zaujatě pokračovala v píchání do mé hlavy.

Po chvilce o kus odstoupila, aby si mne prohlédla z dálky, zhodnotila své dílo a zatleskala. S potěšeným úsměvem mě otočila se židlí k zrcadlu a já v něm spatřila svůj odraz. Řekla bych, že stvořila přímo veledílo. Kolem čela se mi táhl tenký copánek, který pokračoval kolem ucha a končil v obrovském drdolu, ze kterého ještě Margaret rozpustila několik pramínků a natočila jejich konce.

Obdivně jsem vydechla a vstala ze židle, abych se v odrazu prohlédla celá i s šaty.

Moje světlounká pleť jako by se do jemné modré přímo vpíjela a ladila mi s očima jako snad ještě žádná jiná róba, kterou jsem kdy měla na sobě. Výstřih odhaloval dvě sněhobílé obliny přesně tak, jak bylo pro mne unášející. Byl ozdoben úzkou kraječkou, stejně jako rukávy a konec šatů, který se lehce otíral o parkety.

Na jednu stranu jsem obdivovala Maragretinu práci a moc se mi líbilo jak vypadám, ale na tu druhou jsem se bála. Přílišného zájmu? Nadávek? Obdivu? Pozornosti? Dalo by se říct.

A to si ještě sama sebe pamatuji, jak jsem krejčovou prosila o větší výstřih.

,,Margaret je to krása," řekla jsem a snažila se do hlasu vložit mojí šťastnou část.

,,Jsem ráda, že se líbí," usmála se a dala se do uklízení všemožných kartáčů na vlasy.

Při obdivování sebe samé jsem si vzpomněla na svého bratra. Už jsem ho neviděla pěknou dobu - řekla bych že měsíc určitě. Dnes byl povinen se zúčastnit příchodu hraběte i zahájení slavností, a proto jsem doufala, že s ním budu moci prohodit pár slov.

,,Margaret, uklízela jsi v Aaronových komnatách včera večer?" ozvala jsem se klidně. Věděla jsem, že se drobná dívenka stará o naše komnaty velmi svědomitě. A tím pádem mohla také vědět, jestli bratr dorazil - což by už dávno měl vzhledem k tomu, že hrabě tu měl být každou chvilkou, ale já ho znala až moc dobře. Chodit na poslední chvíli jsme si navykli oba.

Zřetelně jsem ale ucítila, jak sebou Margaretino tělo trhlo, když má otázka dolehla k jejím uším.

,,Ano," odpověděla mi poněkud zaskočeně.

,,A nevíš kdy dorazil?" otočila jsem se k ní až se mé sukně rozvlnily.

V jejích očích se zračila jakási vystrašenost. Nebo se mi to jen zdálo?

,,Kolem deváté večer," zamrkala už uvolněněji.

,,Takže už je tady! Musím s ním mluvit ještě před příjezdem hraběte," poškrábala jsem se na hraně nosu.

,,Myslím, že bude u sebe v komnatě," usmála se na mě.

Pár minut nato jsem už stála před masivními dveřmi o patro výš a klepala na drahé dřevo.

Špičkou střevíčku jsem nervózně poklepávala o podlahu, pohledem zkoumajíc nazdobené stěny chodby.

Pak přede mnou zavrzala klika. Otevřel mi vysoký mladík oblečený do bílé košile a šedivých kalhot doplněných černým páskem, a upřel na mě své pronikavě modré oči takovým líným způsobem, jako by už věděl, že mě tu najde.

,,Tak jsi opravdu tady," vydechla jsem.

Pak si prohrábl své jemné rozcuchané vlasy, které od tmavších kořínků postupně světlaly do bílých odstínů. Rozuměla jsem, proč ho většina dívek na zámku zbožňovala. Nevinný pohled, olivová kůže, ostré hrany lící a čelistí, plné rty a klenuté obočí se snoubily v nepopsatelně dokonalé harmonii.

,,Copak potřebuješ?" zamrkal Aaron.

,,Dlouho jsem tě neviděla."

,,Aha," naklonil hlavu nevzrušeně na stranu.

Otevřela jsem ústa v němém úžasu a rozhodila rukama.

,,Tak promiň..."

Opřel se o dveře a ruce si založil na hrudi, až se pod obtaženou košilí vyrýsovaly jeho svaly.

,,Ještě něco?"

,,Ani mě nepustíš dál? Chtěla jsem si trochu popovídat."

Ohlédl se nazpět do pokoje a pak se pohledem vrátil zpět ke mně.

,,Ne."

Zatnula jsem čelist.

,,Hrabě má dorazit za pár hodin," procedila jsem skrz zuby. A to jsem si myslela, že mě Aaron uvidí rád - tak bláhová jsem byla.

,,Vím," povzdechl si teatrálně. Pak se na mě zadíval zkoumavým pohledem.

,,Dnes tedy vypadáš opravdu k nakousnutí," natáhl ruku, aby si na ukazováček natočil jeden pramínek vlasů, který se mi uvolnil z drdolu a podíval se mi do očí tím svým pohledem, jímž si už získal nejedno dívčí srdce. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak blízko od sebe stojíme.

,,Margaretina práce," přivřela jsem víčka, neschopná se ale pohnout z místa.

,,Mimochodem slyšel jsem, že ten Noel je prý velmi přitažlivý..." zacvrlikal.

Přistoupil ke mě ještě blíž a svými teplými prsty mi jemně přejel po kůži mezi klíční kostí a ramenem.

,,Snad nechceš zůstat nadosmrti panna," šeptl, načež se na mě arogantně usmál.

To už jsem nevydržela.

,,Víš co!? Táhni k čertu!" vřískla jsem, odstrčila jeho dlaň a namířila si to po schodech dolů jak nejrychleji jsem mohla.

Cítila jsem, jak se mi do očí tlačí hořké slzy a ještě zaslechla Aaronův hlasitý smích.

AN:/

Jsem neskonale vděčná, že se Tones of LOVE dostalo mezi výherní knihy Wattys 2016. Opravdu jsem to nečekala a překvapilo mne to, o to větší byla však moje radost :)

Částečně kvůli tomu jsem se také rozhodla vrátit ke psaní.

Jsem moc ráda, že jste se mnou ty cca dva měsíce vydrželi a za to vám děkuju.

Mám rozpracované další dvě knihy, ale odmítám je publikovat, dokud nebudu mít dopsaná Křídla moci (ta kniha mě hrozně brzdí :DD), takže na ty si budete ještě muset počkat.

Jinak co se týče ještě těch Křídel: děj už mám domyšlený, takže můžete čekat novou kapitolu v dalších dvou týdnech. Říkám na rovinu, nevím, jestli stihnu kapitolu o 1000 slovech každý týden, ale věřte, že se budu snažit alespoň o nějakou pravidelnost a hlavně kvalitu.

Mějte se krásně :)