Tones of LOVE [CZ]

3. Knihovna

,,Nehýbejte se, milostivá paní, mám tam špendlíky, mohla byste se popíchat."
Stála jsem uprostřed mého pokoje v korzetu a krátké spodničce a krejčí kolem mne pobíhala s kusy bílé krajkované látky snažíc se ji na mne přišpendlit tak, aby mohla později látku sešít a vytvořit z několika cárů mou večerní róbu.

Korzet mne tlačil a já měla pocit, že se ani nemohu nadechnout, aby mě krejčovská zase neokřikla, že se hýbu.
Ruce mne bolely, jak jsem je držela upažené už dlouho.
,,Tak, ještě tuto na hrudi..."
Změřila obvod mých ňader a s krejčovským metrem odcupitala ke stolu, na kterém měla rozložené kusy různorodých látek.

,,Menší, či větší výstřih byste si přála?" zeptala se, aniž by od kreslení a zapisování zvedla hlavu.

Chvíli mi trvalo, než jsem odpověděla.
Vyzývavé oblečení nikdy nepatřilo k šatům, jež bych nosila často. Už jen proto, že jsem nerada vystavovala své tělo na odiv ostatním.
Hodně dívek v tomto království toužilo po tom, mít krásná ňadra - byl to přeci symbol krásy, a já často slýchávala řeči o tom, že neumím své přednosti pořádně využít.

Ale co. Jeden večer v nich přežiji. Alespoň nebudou mít závistivé služky co říkat.

,,Větší," řekla jsem nakonec.
,,Dobrá," odpověděla žena a po chvilce přestala s prací, přiběhla ke mě a začala vytahovat všechny špendlíky.

,,A je to."
,,Děkuji vám."
,,Šaty budou do týdne hotové, milostivá."

Povzdechla jsem si. Ještě týden do návštěvy hraběte.

Neměla jsem ráda ty urozené lidi, které otec a matka zvali na zámek.
Celé dny se jen křepčilo, mluvilo, klevetilo a rozhodovalo o politice.
Zámek v tu dobu vždy připomínal obrovský úl.
Já měla radši ticho, klid a pohodu.

Usmála jsem se na ženu a ještě jednou vřele poděkovala.

Když krejčí odešla, zavolala jsem Margaret - mou služku a zároveň nejlepší přítelkyni - aby se mnou zašla do hlavní knihovny našeho zámku; již jsem nutně potřebovala nějaké knihy ke čtení. Margaret mi pomohla se obléknout do mých obyčejných starých šatů a poté jsme vyrazily světlými chodbami na druhý konec šlechtického sídla.

Šla jsem pomalu za ní, kroky našich střevíců tlumil tlustý koberec a já obdivovala Margaretiny kudrnaté hnědé vlasy, jež se jí vlnily po zádech.

Margaret se na mne otočila a věnovala mi lehký úsměv. Její bleděmodře zabarvené oči, malý nosík, buclaté tváře a úzké rty byly sladěné v dokonalé harmonii a působily na mne trochu dětským dojmem. Ona byla jednou z nejčistších bytostí na tomto světě - tedy alespoň pro mne. A také jediný světlý bod, člověk, kterého jsem měla ráda z celého svého srdce.

,,Tak co šaty? Myslíte, že se vám budou líbit?" ozvala se svým jemným hlasem.
,,Rosalina je jednou z nejlepších švadlen tady na zámku. Budou krásné," odvětila jsem.
,,Alespoň budete moci udělat na prince Noela dobrý dojem."

,,Toho se právě bojím."

Několikrát jsme zahýbaly a scházely schody, až se před námi se zjevily vysoké dveře s masivní stříbrnou klikou.

Vzala jsem za kliku a s Margaretinou pomocí zatlačila do dveří, aby se otevřely.
Několikrát zavrzaly a zaskřípaly, jako by nás nechtěly pustit dál do sálu, ale poté našemu tlaku díkybohu podlehly.

Před námi se objevila dlouhá a úzká knihovna s vysokým stropem a spoustou dřevěných polic a regálů plných knih.
Ze stropu visely dva veliké křišťálové lustry.
Usmála jsem se sama pro sebe neboť jsem si v tu chvíli vzpomněla na své dětství - bála jsem se pod lustry chodit, aby na mne náhodou nespadly.
Vkročily jsme dovnitř a ovanul nás zatuchlý vzduch plný prachu.

,,A proč se bojíte?" navázala Margaret na předchozí konverzaci.
,,Princ je - s dovolením - velmi sličný, bohatý, ke své společnosti pozorný, mladý muž. Co víc si přát?" zvolala zasněně.
,,Být vámi, tak bych neváhala a snažila se získat si ho."

Poslouchala jsem Margaretin hlas přes regál knih a rukama přejížděla po hřbetech starých i nových svazků.
Mým oblíbeným žánrem byly rozsáhlé a bohaté hrdinské eposy, poté také dramata a jiné různé povídky.

,,Já nevím. Asi jsem jediná tady, ale já bych si nemohla vzít někoho, koho bych nemilovala."

,,Jak víte, že byste ho nemilovala?"

Neodpověděla jsem.

Margaret mlčela také a tím mi dala najevo, že s mým názorem nesouhlasí.

,,Tak to se vám tedy těžko splní," šeptla nakonec.