Ranyt: Proměna

Část LXVIII.

Panovník předstoupil před své vojsko. Vycházející slunce mu pálilo do zad. Vojákům se zdál díky světlu pouze jako celá černá silueta. Pronášel svou motivační řeč. Spíše ji křičel, nechal přitom svého koně energicky pochodovat sem a tam, zatímco divoce mával mečem ve vzduchu. S každým dalším slovem bojovníci jásali víc a víc. Svůj projev se pokoušel ukončit co nejlépe, aby v posluchačích vzbudil touhu po boji. Kopl koně do slabin, ten se postavil na zadní a zařehtal. Král pozvedl zdobený široký meč a vztyčil jej vysoko k nebi. Dav zajásal. Dokonce i na Wianu udělal dojem, a to si myslela, že ho nenávidí.

Na protějším svahu již zřetelně viděli pochodující vojsko Ulanu. Času neměli nazbyt. Taler sklopil hledí své přilbice, aby mu chránilo tvář. Sám pobídl koně, aby se zařadil na své místo ve formaci. Dalo by se říci, že se na nadcházející bitvu se dokonce těší. Konečně bude mít možnost dostat ze sebe všechen vztek a agresi, jež se v něm za léta vládnutí nashromáždila.

Spojené vojsko zatím vyčkávalo stále na stejné pozici. Měli zde výhodu, jelikož stálo ve svahu a protivník k nim musel stoupat z malého údolí sevřeného mezi dvěma kopci. Z týlu jeho vojska začaly létat salvy elegantních elfských šípů. Klerici pobíhali uličkami, jež jim vojáci vytvářeli, a všem žehnali Jeho slovem. Avšak i nepřítel začal spouštět salvy šípů, čímž je nutil zvednout štíty nad hlavu a krýt se. První vojáci již byli skoro u sebe. Talerovo vojsko se dalo do lehkého poklusu, aby první řady, kde měli vojáci nastavené štíty a kopí, měly na své straně sílu pohybu.

Nad bitevním polem se rozlehly bolestné výkřiky raněných a umírajících. Král si nedovedl vysvětlit proč, ale znělo mu to jako krásná píseň. Protočil v ruce svůj meč a podíval se na generála Onyxe. Ten s helmicí s rohy sotva znatelně přikývl. Jízda v čele s nimi se dala do pohybu. Měli narazit na nepřítelovo vojsko z boku a zlikvidovat jeho slabé části. Tím otevře cestu hlavnímu voji, jenž zatím vyčkával v záloze, a který nepřítele měl za úkol prostě sprovodit ze světa.

Kopyta jejich koní rozrývala těžkými kroky půdu a zanechávala v ní díry. Odletovaly od nich kusy hlíny se stébly trávy. Družina se na válečných ořích blížila k nepříteli z boční strany. Onyx, vůdce skupiny, zakřičel a hrozivě zamával svou sekerou nad hlavou, než jí zabil prvního muže. Těžký kus kovu projel tělem jako máslem. Ihned však opsala oblouk a zaútočila na druhé straně. Nebožák se před ní pokoušel krýt štítem, ten mu generál jedinou prudkou ranou zkřivil natolik, že voják jen vyděšeně hleděl na kus zmačkaného kovu a ruku, jež už nikdy nebude moct použít. Dalším rychlým úderem do hrudi byl zbaven života.

I král, generálův spolubojovník, přispěl svým dílem. Jeho zbraň nebyla tolik průrazná jako generálova, ale o to rychlejší. Jelikož panovníka cvičili nejlepší učitelé, byl v boji velmi platným válečníkem. Jeho první útok byl odražen mečem protivníka, druhý už však nabýval příliš velké rychlosti, aby se dal taktéž vykrýt.

Elfka si dobře všimla, že král rozdává kupodivu pádné údery. Doteď ho považovala za nanicovatého vejtahu, který nic neumí a jen mlátí pusou prázdnou slámu. Nyní ale poznala, jak se mýlila. Nejenže dokáže vést vcelku úspěšně válku, navíc v ní – je-li třeba – je i platným účastníkem. Ona sama měla stanoviště až na konci celé jízdní formace a střílela ze svého očarovaného luku do nepřátelských řad. Snad každý její šíp si našel svůj cíl.

Jednotka dokonale splnila svůj úkol. Způsobila mezi protivníky takový zmatek, že bez obav mohly dorazit posily. Král stěží dokázal uvěřit, jak výborně si zatím vedou. Ulanské vojsko přišlo o mnoho mužů a nebylo schopné se bránit. Je otázkou maximálně několika hodin, než i poslední voják Ulanu padne. Proto se všechny pluky daly na ústup. Jejich lukostřelci pálili do prvních linií armády Arfarie a jejích spojenců, čímž výrazně zpomalovali jejich postup. Zbytek vojska zatím stále ustupoval.

Ani úhybný manévr ale nemohl trvat věčně. Talerovi muži opět začínali nepřítele dohánět. Vojáci se na sebe tlačili v malém údolí mezi dvěma svahy. Nacházeli se ve strategicky nejhorším bodě celého bojiště. Zpoza ustupujících bojovníků se začaly řinout nové masy posil.

Generál Onyx nevěřil svým očím. Skočili přímo do pasti! Na druhém svahu se proti slunci jasně černaly siluety postav. Bylo jich nespočet. Když se otočil, viděl totéž i napravo a na jedné části opačného svahu, z nějž přišli. Na další lidské vojáky ale byli nově příchozí moc mohutní, jiní zase moc malí a pokroucení. Není pochyb, s kým mají tu čest: Právě je sevřela do kleští armáda Ga'Bairu.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz