Část I.

67 2 0
                                    

Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

Stejně jako každé ráno vykoukl Ranyt z okna svého pokoje. Zatím chlapec bydlel se svými rodiči, ale již dnes měl složit zkoušku dospělosti. Dům jako tento byl dokonale skryt před zraky těch, kdo neznali zvyklosti elfů. Na pohled to byl obyčejný strom s košatou korunou, v níž se ukrýval přístřešek spletený z větví a listí. Dvě terasy a úzká cestička vinoucí se okolo kmene velkého stromu. Ačkoli se to zdá nemožné, skrývalo se v korunách stromů tohoto lesa celé elfské město. Tajilo se před zraky obyčejných smrtelníků tak dokonale, že ani všímaví jedinci si ničeho nevšimli, dokud nevylezli nahoru. Celý komplex byl navíc uprostřed lesa starého jako základy světa, kam už tisíce let nevstoupila jiná než elfská noha.

Ranyt si oblékl tuniku barvy listí, kalhoty barvy kmene stromu a vklouzl do pohodlných kožených bot. Připnul si opasek s dýkou a vyšel ven. Již dneska měl dostat svůj první meč, tedy pokud dokáže složit zkoušku. Nedočkavě seděl na jedné z horních větví stromu patřícímu jeho rodině a sledoval zemi pod sebou. Hlavou se mu honily myšlenky na to, co ho čeká. Slyšel, že jednou prý musel jeden chlapec zdolat vůdce vlčí smečky holýma rukama, aby se stal mužem. Ze zamyšlení ho vytrhla až matka, jež se za ním pomalu přikradla a jemně mu pošeptala do ucha: „Už je čas, pojď."

Všichni z celého města se tu shromáždili, aby jako každý rok zkoušky dospělosti mohly začít. Smysl spočíval v zadání úkolu a časového limitu; kdo podmínky splnil, složil i zkoušku. Místo, kde všichni stáli, bylo středem jejich města vystavěného do kruhu. Všichni shromáždění stáli na straně vedle rituálního míst. Tvořila jej osmicípá hvězda, jejíž všechny hroty spojil kruh, a tím ji celou chránil. Celé místo působilo tajemně: pouze maličký, až děsivě přesný kruh bez jediné rostliny, na nějž okolní stromy vrhaly tolik stínu, až způsobily tmu jako v noci. Šumící dav se utišil, když do kruhu vstoupil Nejstarší a pravil: „Tento rok má rituál dospělosti jednu zvláštnost," rozhlédl se po posluchačích a pokračoval, „měsíc Morch i Naira jsou nyní přímo za sebou, což znamená, že letos mohou chlapci spolupracovat." Mezi chlapci, kteří měli letos skládat zkoušku, byla cítit úleva. „Znamená to ale také," pokračoval Nejstarší, „že mohou zemřít."

Nikdo si nedovolil proti slovům tohoto starého a moudrého muže nic namítnout. Věděli, že každému zadá úkol, který může splnit.

Začal losovat. Nejdřív jména, poté úkol. „Teren a Ulsar půjdou spolu!" vyhlásil první dvojici a začal losovat úkol,"jejich úkolem je zničit tlupu skřetů, kteří se usadili asi čtyři hodiny cesty odsud západním směrem, a přinést hlavu jejich náčelníka. Mají na to jeden den." Teren s Ulsarem, dva pohlední mládenci, se na sebe podívali, spiklenecky se pousmáli a ihned vyběhli určeným směrem. „Další je Naika a půjde s ním Ranyt!" Když vytáhl úkol, pobledl ve tváři a ztišil hlas. Pomalu se na chlapce podíval: „Vaším úkolem je zabít ledovou bestii, která se nedávno usadila v Ledových horách. Přineste mi její hlavu, máte na to tři dny," Zhluboka se nadechl a skoro šeptem dodal: „Chlapci, dávejte na sebe pozor."

Ranyt s Naikou na sebe pohlédli a vyrazili vstříc své zkoušce. Dokud nevyšli z města, mlčeli, ani jednomu se nechtělo mluvit před obyvateli, neboť ti znali jejich úkol a nejeden pochyboval, že jej splní. Za městem se oba rozběhli směrem k horám. Viděli jejich zasněžené vrcholky, často o nich slýchávali hrůzné věci, ale ani jeden z nich se tam nikdy nevydal.

Běželi dlouhé hodiny monotónním tempem, až konečně dorazili až k patám skal, kde už museli šplhat. „Tak polez, uděláme to rychle a čistě, ať už to máme za sebou," pronesl kamarádsky Naika a podíval se přitom na svého společníka. Oba pohlédli na samotné vrcholky, museli zaklonit hlavu úplně dozadu, aby na ně vůbec dohlédli. Začali pomalu, ale jistě stoupat vzhůru. Vydali se horskou pěšinkou vedoucí do malého skalního údolí. Ostražitě se rozhlíželi, prý tady sídlily harpyje, ale co je na těchto povídačkách pravdy, žádný z nich nevěděl.

Ranyt: ProměnaWhere stories live. Discover now