Ranyt: Proměna

Část XXVIII.

Odvážili se zastavit až ve chvíli, kdy je do očí pálilo polední slunce. Elf odstrojil svého pantera i Daniřina koně. Sairen vyrazil na lov, zatímco hnědák se pásl opodál. Nacházeli se na úpatí malé skalky z jedné strany porostlé lesem, z nějž vyjeli.

Shodli se, že nejbezpečnější bude dohnat spánek ještě společně, protože se mohou vystřídat na hlídce, a rozdělí se teprve tehdy, až si odpočinou. První se nabídla druidka. Nebyla ani moc unavená, věděla ale, že na ni dolehne vyčerpání po několika hodinách. Zatímco Ranyt ihned usnul, Danira se vydala na malou obchůzku.

Neodvážila se vzdálit více než pár desítek kroků, i tak si ale mohla udělat představu o terénu, ve kterém se nachází. Přemítala o nedávných událostech. V jiné situaci by byl spolucestující mladík v očích jejího řádu jistě považován za nepřítele přírody, a zvažovala by nutnost jeho odstranění. Jenže – ačkoli byl zodpovědný za zničení jejího hvozdu a zřejmě i za smrt Kileina, přeci jen ji zachránil. Před nepřáteli-kostlivci by neměla šanci se ubránit.

Další věc byla i ta, že pro ni ukradl koně, i když to nemusel udělat. Mohl ji nechat na návsi, jistě by dokázala odchytit nějaký dostavník do nejbližšího města, odkud by pak pokračovala dál. Přitom o něm netušila v podstatě nic, za celou dobu se skoro nestihli poznat. Nebyla si jistá, s kým má tu čest, ani kam a proč cestuje. Došla až ke spícímu Ranytovi, klekla si na jedno koleno, aby si jej prohlédla. Dosud si na něm nevšimla spousty věcí.

Propadlé oči, pod nimiž byly vykresleny hluboké a tmavé kruhy. Bylo zjevné, že se dlouho pořádně nevyspal. I jeho pleť byla bledší, než by měla být; vystouplé lícní kosti a pohublý obličej okolo úst navíc svědčily o nesprávné životosprávě. I přes veškeré znaky vyčerpání, kterých na jeho těle bylo několik, i skrz tuniku byla patrná ostrá linie svalů, celkově jí však přišel v nepořádku a strašně ztrhaně a jako kdyby opotřebovaně.

Danira zkřížila nohy a pohodlně se usadila vedle spáče. Rozhodla se pro přechod do stavu meditace. Byla tak schopná zkoumat okolí, zároveň se její tělo regenerovalo. Její duch – jako již tolikrát – opustil tělesnou schránku. Požádala rostliny okolo, aby poskytly malé množství své energie jejímu vyčerpanému tělu. Každá živoucí věc v okolí jí darovala kousek vcelku obstojného proudu čisté přírodní síly.

Na rozdíl od klidného průběhu druidčina času měl bojovník neklidné sny. Stál na bíle fosforeskující zemi. Byla dokonale rovná a táhla se do nekonečna. Viděl jen kousek okolo sebe, jinak vše halila hustá černá mlha. Chtěl se vzbudit, necítil se na tomto místě ani trošku bezpečně. Věděl sice, že jen sní, vše se ale zdálo tak reálné. Zmateně se točil kolem dokola ve snaze něco v tmavém oblaku najít. „Je tu někdo?" zakřičel nakonec.

Ticho. Dokonale ohlušující ticho, až nevěděl, jestli náhodou skutečně neztratil sluch. Po nekonečně dlouhé tiché chvíli se přeci jen něco ozvalo. Hlasité povzdychnutí. Zdálo se mu, že vycházelo ze všech stran. „Myslel jsem si," ozvalo se odevšud, „že budeš bystřejší, Ranyte..."

Ihned poznal ten hlas. Úlisný a slizký. Jeho moc byla však tak opojná, že mu nemohl odolat. Instinktivně poodstoupil krok dozadu, vzápětí si uvědomil, že je okolo něj mlha. Ztuhl. „Kde to jsem?" otázal se.

„To není podstatné, podstatná je úplně jiná věc," odpověděla bytost.

„A co je tedy podstatné?" zeptal se drzeji, než zamýšlel.

„No přeci to, kam budou směřovat tvé kroky. Opravdu jsem tě asi přecenil, Ranyte," ponížil jej znovu společník v jeho mysli, než znovu pokračoval, „víš vůbec, kde je nyní tvé spící tělo? Asi ne, nebo se mýlím? Promýšlíš si vůbec své kroky? Víš, kam směřuješ, když ujíždíš strážím s kradeným koněm, nebo se pokoušíš proběhnout soutěskou ostřelovanou ze všech stran, Ranyte? Nemusel bych ti poskytovat takové množství své síly, kdyby ses tak bezhlavě nevrhal do soubojů. Ale chápu, že pro tebe to může být opojné a příjemné. To děvče, víš, že by se ti mohla hodit? Pokud to nebude nutné, tak ti nedoporučuji ji odhánět. Každému se hodí někdo, kdo stojí za ním v boji, a navíc z ní cítím veliký potenciál."