Study in Katelock

Setkání s Irene Adlerovou

Cestou domů v taxi se Kate Sherlocka zeptala, jak věděl, že Harryho zaměstnavatel kouří.

„Důkazy jsi měla před nosem, Kate. Jako obvykle vidíš, ale nevšímáš si." Pousmál se Sherlock a sáhl za kabát.

„A čeho?" podivila se Kate. Sherlock vytáhl z kabátu skleněný popelník a rozesmáli se. Doma se Sherlock vytratil do svého pokoje a pak bylo slyšet vytahování oblečení a jejich následné zahození.

„Co tam děláš?" zavolala na něj Kate z obýváku.

„Připravuji se na bitvu, Kate. Potřebuji správnou zbroj." Řekl Sherlock. Poodstoupil z pokoje a Kate viděla, že má na sobě hasičskou bundu. I ta následně skončila na podlaze, jelikož nebyla dost dobrá. Nakonec vyšel ven v tom samém, v čem přijel z Paláce.

„Jedeme." Zavelel. Nasedli do taxíku a vyjeli.

„Tak jaký je plán?" zeptala se Kate.

„Známe adresu." Odpověděl Sherlock.

„Prostě u ní zazvoníme?" zvedla Kate obočí.

„Přesně." Usmál se Sherlock a požádal řidiče, aby zastavil.

„Ani ses nepřevlík." Zavrtěla Kate hlavou.

„Je načase přidat trochu barvy." Vystoupili a zašli do jedné uličky. Sherlock si sundal šálu.

„Jsme tu?" zeptala se Kate.

„O dvě ulice vedle, stačí." Řekl Sherlock a otočil se ke Kate. „Dej mi pěstí." Přikázal.

„Pěstí?" podivila se Kate.

„Jo, pěstí do tváře, neslyšelas?" zopakoval Sherlock.

„Já slyším ‚vraz mi jednu' kdykoli promluvíš, ale většinou v podtextu." Vysvětlila Kate. Tahle myšlenka se jí docela zamlouvala. Už dlouho v sobě potlačovala chuť to udělat a najednou se jí naskytla možnost a navíc v rámci případu. Sherlock si povzdechl a dal Kate facku, aby měla záminku mu to vrátit. Kate upadla na koleno, až jí vlasy zavlály. Neměla je tentokrát svázané. Tohle nečekala. Rychle se zvedla a okamžitě zaútočila. Napřáhla se a udeřila Sherlocka pěstí do tváře, až také upadl. Protože měla na prostředníku prsten, udělala Sherlockovi na tváři šrám. Sherlock se zvedl.

„Díky, to bylo ..." nedořekl, protože se na něj Kate vrhla. Začali se prát a Kate rychle získala navrch. Chytila Sherlocka do kravaty.

„Dobře, to stačí, Kate." Žádal Sherlock.

„Neměl bys zapomínat, že jsem byla voják. Zabíjela jsem lidi." Vrčela Kate.

„Vždyť jsi byla doktorka." Nechápal ji Sherlock.

„Měla jsem i špatný dny." Vysvětlila Kate, uvolnila sevření a povalila ho na zem.

Sherlock ležel na zádech a navzájem si dýchali do tváře. Nevěděli, kdo z nich udělal první krok, ale najednou se líbali. Sherlock zvedl ruku a dotkl se Katiných vlasů. Byly tak jemné, i když trochu zacuchané rvačkou. A ty její rty, tak měkké a sladké. Nikdy před tím žádnou ženu nepolíbil, ale tohle bylo nad veškerá očekávání. Kate měla ruku v jeho kudrnách a pohrávala si s nimi. Jeho rty byly trochu drsné, ale zároveň jemné. Najednou si uvědomila, co dělá a přerušila polibek.

„Co jsme to udělali?" zabědovala.

„Políbila jsi mě." Zašeptal Sherlock, pořád zmatený z návalu emocí.

„To se nemělo stát. Tys mě začal líbat." Vrtěla Kate hlavou a slezla ze Sherlocka. Prohrábla si vlasy a dívala se na druhý konec uličky, ve které se před chvílí porvali a to druhé taky. Sherlock vstal a nevěděl, jak se má zachovat.