Study in Katelock

Kate Watsonová potkává Sherlocka Holmese

Bojiště v Afghánistánu. Kolem létají kulky a vybuchuje země, zdravotníci běhají od jednoho raněného k druhému a snaží se mu provizorně ošetřit zranění, než je budou moci přenést do bezpečí zdravotního stanu v ležení. Mezi zraněnými vojáky leží i jeden se zdravotní páskou na rukávu.

„Rychle sem, to je jeden z nás!" zakřičel na své lidi postarší zdravotní major. Vzal kamaráda opatrně kolem ramen a obrátil ho čelem k sobě. Voják tiše zasténal a major uviděl zraněné rameno, které stále krvácelo, ale ne už silně. Na vestě si major přečetl jméno svého muže:

‚Watson'

Byl stále v plné polní a v druhé ruce svíral svou tašku. Vojáci přenesli Watsona do stanu a začali mu svlékat uniformu, aby se dostali přímo ke zranění a mohli je lépe ošetřit. Jeden voják sejmul helmu a na stůl spadla hříva dlouhých hnědých vlasů, které byly dokonale skryty.

„Ale to je kapitán Watsonová!" zděsil se major. Jedna z jeho nejlepších zdravotníků.

Watsonová po nějaké době přichází k sobě. Major je s ní.

„Co se stalo?" zachraptěla Watsonová.

„Máte zraněné rameno, kapitáne. Musíte odpočívat." Řekl major.

„Byla jsem pro jednoho muže. Pak jsem ucítila bolest v rameni a pak .... Nevzpomínám si." Zavřela kapitánka oči.

„I jeho jsme zachránili. Jen se bojím, že to s vámi bude horší." Skousl si major rty.

„Pane?" zděsila se Watsonová.

„Kate, vaše zranění vám znemožní pokračovat ve vaší skvělé práci, posílám vás domů." Omluvil se major.

„Při vší úctě, pane, ale já chci pokračovat." Začala si Kate dovolovat.

„Ne, už jsem rozhodl." Uťal ji major. Kate si teď všimla jeho jména:

‚Daredevil'

‚Devil, spíše debil.' pomyslela si, ale už neprotestovala, protože věděla, že s majorem není rozumná řeč, když si něco vezme do hlavy. V tom byla stejná.

Major ji nechal s jejími myšlenkami samotnou. Po několika dnech ji z pokoje propustili, aby si mohla sbalit věci a jet zpátky domů. Válečný invalida, znělo jí to hrozně. Ona, dcera známého doktora Johna Watsona, je po krátké misi v Afghánistánu propuštěna. Na to přece nestudovala tolik let medicínu. Rameno ji bolelo, i když se ho snažila šetřit. S pomocí kamarádky ve stanu, Elizabeth Deanovou, si sbalila a nasedla do jeepu.

„Budeš nám tu chybět, Watsonová." Řekla Elizabeth.

„Snad se někdy v Anglii setkáme, Deanová." Odpověděla jí Kate.

Zasalutovaly si a Elizabeth houkla na řidiče: „Na letiště, desátníku. A fofrem."

„Rozkaz, kapitáne." Pohodil desátník hlavou, nastartoval a jeep se rozjel. Kapitánka se ještě dlouho dívala na ležení, které se ztrácelo v dálce za nimi, a věděla, že se už nevrátí. Otci napsala už na nemocničním lůžku, takže ji bude někdo čekat.

Jak předpokládala, otec na ni čekal na letišti. Podle oblečení pod sakem byl zřejmě ještě před chvíli v nemocnici, kde pracoval, a někdo (zřejmě její matka) mu připomněl návrat jeho dcery domů a že by ji měl vyzvednout. Kate se trochu ošila, ale na druhou stranu jí to lichotilo. Měla otce moc ráda. Protáhl ji medicínou, zajistil jí dobrou praxi a snad jí pomůže i s návratem do starého života. Medicínu navíc chtěla studovat, on jí jen pomohl v učení a s trochou přímluv jí zajistil dobré postavení. Když se nabíralo do armády, nebyl proti tomu, aby jela. Kate nemohla uvěřit, že byla tak dlouho pryč. Během mise ji povýšili na kapitána a byla na to hrdá. Otec ve válce nebyl, takže jí nemohl poradit. Došla k němu a on ji opatrně objal.