Study in Katelock

První pip

Na Scotland Yard dojeli taxíkem a uvítal je Lestrade.

„Vy máte rád ty divné případy, co?" řekl a vedl je do své kanceláře. „Ten výbuch ..."

„Únik plynu." Přerušil ho Sherlock.

„Ne, mělo to tak jen vypadat. Z toho bytu nezbylo skoro nic. Až na trezor. Hodně odolný trezor a uvnitř bylo tohle." Řekl Lestrade. Na jeho stole ležela bílá obálka.

„Co v tom je?" zeptal se Sherlock.

„Je to adresované vám. Udělali jsme rentgen a bomba v tom není." Ujistil ho Lestrade.

„Hned jsem klidnější." Řekl Sherlock, vzal obálku do rukou a začal si ji prohlížet. „Pěkný papír. Český." Zhodnotil ji.

„Cože?" zeptala se Kate.

„Z České republiky." Rozvedl to Sherlock. „Použila plnicí pero, iridiový hrot." Popsal nápis na obálce.

„Žena?" podivil se Lestrade.

„Očividné." Ohrnul Sherlock nos a začal obálku otevírat nožem na dopisy, co našel na stole. Papír se moc netřepil a uvnitř byl mobil se zářivě růžovým krytem.

„Ale to je ten růžový!" zvolala Kate.

„Co? Ten ze Studie v růžové?" vyzvídal Lestrade.

„Samozřejmě že ne, jen má vypadat jako ... Studie v růžové?!" vykřikl Sherlock a otočil se na inspektora. „Vy čtete její blog?"

„Jistě, všichni ho čtem. Vy vážně nevíte, že Země obíhá kolem Slunce?" smál se Lestrade. I Sally se zasmála a rychle opustila kancelář.

„Není to ten telefon, tenhle je zbrusu nový. Někdo se hodně snažil, aby vypadal stejně." Vrátil se Sherlock k telefonu a zapnul ho. „To znamená, že tvůj blog má širší okruh čtenářů." Podíval se na Kate.

„Máte jednu novou zprávu." Ozval se mechanický hlas a pak 5 pípnutí. Na obrazovce se ukázala nějaká fotka s krbem.

„A tohle má znamenat co? Fotka z realitky a blbý časový pipsy?" zaprskal Lestrade a nahlížel Sherlockovi přes rameno, i když měl co dělat, aby viděl.

„Výstraha." Vydechl Sherlock. „Pět pipsů. Varují, že k tomu dojde znovu. Tohle místo už jsem někde viděl." Řekl a vydal se ven.

„K čemu dojde znovu?" volala za ním Kate.

„Výbuch." Odpověděl Sherlock a všichni tři jeli zpátky na Baker Street. Na chodbě se zastavili před dveřmi do suterénu s označením 221C a paní Hudsonová donesla klíče. Pak začala vykládat, že je ten byt pořád prázdný a nikdo si ho nechce najmout. Nikdo ji však neposlouchal a tak si vzala klíče zpátky a vrátila se do bytu. Ve spodním bytě došli ke dveřím do obýváku a otevřeli je. Na zemi ležel pár tenisek. Sherlock k nim zamířil.

„Dej pozor, dělá bomby." Varovala ho Kate. Sherlock si jí nevšímal a pozoroval tenisky. Najednou mu začal zvonit ten růžový mobil. Zvedl se a přejel po displeji, aby mohl hovor začít.

Napřed bylo jen slyšet zrychlené dýchání a pak se ozval hlas plačící ženy: „Ahoj, kocoure."

„Kdo volá?" zeptal se Sherlock.

„Poslal jsem ti malou hádanku. Takový malý pozdrav." Řekla žena a hlas se jí chvěl pláčem.

„Kdo jste, proč pláčete?" snažil se ji Sherlock uklidnit.

„Já nepláču, já to píšu a tahle blbá kráva to nahlas čte. Dvanáct hodin na vyřešení mé hádanky, Sherlocku. Nebo budu moc, moc zlobit." Pohrozila žena a zavěsila.