Diabolik Lovers aneb trápení a láska, která nezná mezí [DOKONČENO]

9. Kapitola - "Nevzdávej to, vezmi jí odtud!"

Yui nechápala. "C... co myslíš tím "Co jsem zač?"?" zeptala se rozklepaným hlasem a pravou dlaň si tiskla ke krku. Akane nasadila svůj klidný výraz a normálně řekla: "O tomhle se s nikým nebav, jako by se to nestalo, rozumíš?" podívala se jí do očí a Yui jen přikývla. Akane si sestřela ze rtů krev a jen tak odešla.

Akane šla tiše chodbou, mířila do sálónku, sice nevěděla, koho by tam měla čekat, ale prostě šla. Ať už tam bude kdokoliv, rozhodla se zjistit, to co chce. Vzala za kliku od dveří a otevřela. Naskytl se jí pohled na jejího snoubence, který upravený a bělí seděl v křesle, naštvaného Ayata a Subara, jak před ním stojí, za nimi Kino a ostatní seděli a všichni upírali zrak na nově příchozí osobu. "Děje se snad něco?" zeptala se jednoduše. "Ale kde pak Akane-san!" řekl z vesela Ayato-sama. "Bavila jste se dobře s děvčaty?" zeptal se a na tváři mu pohrával milý úsměv. "Samozřejmě! Byla jsem v dobrých rukou!" odpověděla mu vesele a sedla si do volného křesla po jeho levici. "A co vy Ayato-sama? Prospal jste se dobře?" usmála se na něj vlídně, což zaráželo, stále trochu naštvaného, Ayata. "Jistě, že ano! Uvítal bych, kdybyste mi takto mohla zpívat na věky!" řekl podmanivým hlasem a po očku sledoval Ayata se šibalským úšklebem. Akane se zasmála. "Však na věky budu." odpověděla mu. "Nemohu se dočkat." řekl a svůj pohled zase obrátil na svého soka. 

"Akane-sama, smím se zeptat, na kdy je plánován zásnubní večírek a svatba?" zeptal se Reiji, kdyby se nezeptal, asi by tím nezarazil Ayata, který se chystal nadávat. Kino a Subaru ho nenápadně usadili zpět na místo. "Zásnubní večírek bude pozítří a svatba za týden." odpověděla klidně. "Já bych to klidně urychlil." zasmál se Ayato-sama. "Ayato-sama buďte trpělivý!" zasmála se Akane. "No k věci..." řekla náhle vážně. "Jak se vám zde líbí?" řekla přívětivě. Chvíli už to vypadalo, že se zeptá spíš, co chtějí. "Akane-sama, je to hezké sídlo, je přesně takové jak si jej pomatuji, když jsme byli menší občas nás sem otec brával." řekl Reiji. Akane přikývla. "Pánové, když mě omluvíte, půjdu si promluvit s panem Karlem Heinzem." řekla Akane a šla pryč.

Do salónku v tu chvíli přišla Yui. Dívali si s Akane do očí, Akane se kolem ní ale rychle prosmekla a odešla. Yui byla chvíli docela překvapená, ale pak vešla a sešla si do křesla vedle Shua. "Co... co se to tu dělo?" zeptala se nechápavě. Ovšem nikdo nestačil odpovědět, když se po místnosti ozval smích, zvonivý, dětský a především škodolibý smích. Yui svůj pohled umřela na Ayato-sama. "Je mi ctí vás potkat Komori-san!" Řekl s takovou tou dětskou nadšeností. Vstal z křesla a přešel k ní, nestihla nijak zareagovat, když jí vzal za ruku a políbil na ni. "Nemohu vám dostatečně poděkovat! Ani nevíte, jak jsem nadšený z toho, že konečně potkávám svoji budoucí tchyni! Matku mé nádherné snoubenka, už vím po kom je taková nádherná." Zasmál se zvesela. "Co-cože?!" Lehce nadskočila překvapením a šokovaně na něj hleděla. Ayato-sama její ruku pustil a podíval se jí přímo do očí. Jeho pohled byl vážný, jako by nepatřil dítěti, nýbrž dospělému muži. Ayato byl z jeho chování dost vytočený. "Slibuji, že jí ochráním a udělám jí šťastnou. Postarám se o ní." Řekl s tím děsivě vážným výrazem. Yui jakoby náhle oněměla, nedokázala mu na to nic říct, jen její mysl křičela "Prosím udělej jí šťastnou!!" ale srdce zároveň křičelo "Neodváděj jí ode mě, od Ayata ode všech!!!" Ale její ústa byla němá, nedokázala vydat ani hlásku. Jen tam tak seděla a hleděla na něj.

Ayato-sama se pousmál a zase měl ten svůj dětský výraz. "Budu to brát jako souhlas." Řekl a v tu chvíli mu tváří projela prudká bolest. Ayato už to nedokázal poslouchat a bez jakéhokoliv zamyšlení mu dal facku. "Ah... onii-san to zabolelo." Řekl předstíráně zraněně Ayato-sama. "Zdá se mi, že mám tvrdého soupeře." Zasmál se. "Jinak Komori-san, doufám, že mojí drahé polovičce vaše krev chutnala." Zasmál se a s těmito slovy odešel.

"Heinz-sama...." řekla podrážděně Akane, která seděla mezi Hiromim a Hiroshim naproti Karlu Heinzovy. "Co jsou zač? Nemám je ráda, nejsou tu jen tak na zásnubní bál a ani kvůli svatbě, že ano?" Zeptala se podezřívavě. Karl Heinz se nad její dedukcí pouze zasmál.

"Yui? Je to pravda?"zeptal se Ayato nevěřícně, nechtělo se mu věřit, že Akane jen tak pila krev své vlastní matky. Yui se chytla za krk a hlasitě polkla. "Bohužel, je to pravda. A taky se obávám, že Akane tuší, že tu nejsme na oslavu jejich zásnub a svatby." Řekla a podívala se ustaraně na Ayata. "Kluci... nějak začínám pochybovat." Řekla ostýchavě. Všichni na ni umřeli pohled. "Začínám si myslet, že tohle je pro ni opravdu ten správný život. Sice je teď "mrtvá", ale ve skutečnosti jsem ji takhle živou nikdy neviděla. Jako kdyby už dávno mrtvá byla a teď ožila." Řekla své pocity. "Si dělaš srandu Chichinashi?!" Zařval Ayato. "Ona patří k nám! To my jsme ji vlyli život do žil, ne ten spratek!" zakřičel naštvaně. "Ayato..." byl přerušen hlasem Shua. "Yui má možná pravdu... viděl jsi s jakým nadšením nás vítala, když si myslela, že jsme oni. Viděl jsi jak se chová k němu, ne?" Zeptal se jednoduše. "Jindy bych nesouhlasil..." začal trochu pochmurně Laito. "Ale Shu má nejspíš pravdu." Dořekl co chtěl. Kanato mlčel a tiskl k sobě pevněji Teddyho, Subaru stál vedle Ayato, mračil se a tiskl ruce v pěst. Reiji jen zaujetě tuto situaci a Yui se neopovažovala porušit toto posvátné ticho. Ale k tomuto činu se nakonec odvážil Kino, který se zvedl z křesla, přešel přímo k Ayatovy a chytl jej za ramena. "Mají pravdu, tady by se měla lépe, ale... ona sem nepatří! Patří k vám, jen ta, bude doopravdy šťastná! Takže se nevzdávej. Vezmi si ji. Čmajzni jí tomu malýmu fakanovi. Nevzdávej to, vezmi odtud!" řekl Kino s velmi vážným výrazem. Ayato mu vážný pohled opětoval a přikývl.

Karl Heinz, Ayato-sama a Kino ještě ten den odjeli pryč, což znamenalo, že paní domu Akane, měla hned o něco horší náladu, naštěstí Hiroshi a Hiromi zůstali. Do dne zásnub byla atmosféra v sídle velice napjatá a dosti nepříjemná. Bylo brzy "ráno", takže večer. Všichni hosté, Akane a služebnictvo byli v herně, kde si snažili alespoň trošičku zlepšit vztahy mezi sebou. Ovšem ticho v herně narušilo rozražení dveří. Ve dveřích stál zrzavý mladý muž se zelenýma očima, byl velice, opravdu velice podobný Ayatovy, jen byl o trošku vyšší. "Akane-san! Jsem zpět, doufám, že už se nemůžete dočkat našich dnešních zásnub." Řekl vesele a na tváři mu pohrával široký radostný úsměv. "A...Ayato-sama?" Zeptala se šokovaně Akane. Ayato-sama se jen více usmál a roztáhl ruce, aby mu jeho snoubenka mohla skočit do náruče, což po chvíli bez váhání udělala. Do pokoje v tu chvíli vešli Karl Heinz a Kino. "Ble, je mi z vás zle." Řekl jako "jen tak mimochodem" Kino a sedl si do křesla vedle Yui. "Kino, nebuď takový přej to svému bratrovy, konečně už je v té správné formě pro svoji královnu." Řekl Karl Heinz se samolibým úšklebem.

-Yay... Alice to dala... jsem... mrtvá. Mimochodem... kdo bude chtít děkovat, že jsem to konečně vydala, děkujte Ruuna777 ta mě totiž vyhecovala, i když nevědomě... nebo snad vědomě?  To je jedno no... nechte mě teď spat XDDD Jinak mám pro vás zítra překvapení zkuste hádat xD tak zatím Bey~ I ♥ YOU ALL!!!-