Diabolik Lovers aneb trápení a láska, která nezná mezí [DOKONČENO]

4. Kapitola - "Ani nevím, jak se to stalo"

-Z Akanina pohledu-

Vzbudilo mě zaklepání na mé rameno a zašustění látky. Rozespale jsem se posadila na posteli, protřela jsem si oči a rozhlédla se. Mary stála u okna a odhrnovala závěsy, Mary byla ta černovlasá služebná, jak jsem zjistila a také hlavní služebná a komorná. „Dobré ráno slečno." Usmála se na mě. „Dobré ráno." Pozdravila jsem ji. Přešla k posteli a natáhla se podél jednoho z trámů, zatáhla za hedvábný provázek. „Co to bylo?" zeptala jsem se a zvědavě na ní pohlédla. „Zvonek, takhle nás můžete zavolat, když nás budete potřebovat." Usmála se na mě a odkryla mě. Za chvíli do mého pokoje vstoupila Anne, Dory (bruneta) a Zoe (blondýna). Mary zatleskala, začala mi chystat spodní prádlo, další slušivý set a ostatní služebné mi svlékali noční košili.

Mary podala Anne krajkový karmínově vínový set. Anne a Dory mě do něj začali oblékat, ale podprsenku vynechali, zatím co Zoe pomohla Mary nachystat mi šaty. Byli ve viktoriánském stylu..... a rudé. Posadili mě zpět na postel a nasadili mi střevíce, taktéž rudé, ale byli jiné než včera. Nasadili mi rukavice, které končili u zápěstí a utáhli je. Pak jsem si musela stoupnout. Navlékli mi korzet... Bože můj... zabijte mě někdo rychle!!! „Prosím opřete se tamhle o zeď." Ukázala mi Anne, opřela jsem se rukama o zeď a čekala na smrt. Dory a Zoe mě chytili za ruce, Anne se musela skrčit a stoupnout si pode mě, chytila mě pevně kolem boků. Tohle bude moje smrt! Pomyslela jsem si. Korzet nebyl doplněk k oblečení, byl to mučící nástroj. Mary začala utahovat. 

„To... se... nedá!" řekla jsem přiškrceně. „Slečno... zatáhněte trochu břicho, sice jste hodně hubená, ale..." řekla Mary a zabrala tak silně, až to se mnou škublo. Po půl hodině mučení to konečně zavázala. Pořádně se v tom nedalo dýchat a já to potřebovala vydýchat. Začali mě oblékat do šatů. Když jsem měla šaty nasadili mi kabátec.

Podívala jsem se do zrcadla, zase jsem vypadala, jako princezna. Zoe mě usadila ke kosmetickému stolku, nasadila mi náhrdelník a začali mě líčit. Podívala jsem se do zrcadla. Za námi stála Mary a vše pozorovala, takovým zkoumavým pohledem, děsivým... hodně nepříjemným pohledem. Když zpozorovala můj pohled usmála se na mě. Dívala jsem se na služebné, stále mě děsil ten fakt, že na sobě mají kanibalské masky.

Konečně jsem byla namalovaná atd. Mary nechala ostatní 3 odejít a pak se podívala na mě. Ne tím jejím obvyklým klidným a usměvavým výrazem, ale chladným. Zprvu mě to zaskočila, ale ihned jsem jí pohled oplácela. „Pojďte slečno..." řekla a vedla mě dál.

„Co mám dneska na programu?" zeptala jsem jí, když jsme šli po chodbě. Musím se začít chovat, jako aristokratka. „Prvně snídaně, pak hodiny hudby s panem Hiromim, následně budete mít hodinu etikety s panem Hiroshim, dále pak bude příprava na návštěvu pana Karla Heinze a jeho dvou synů. Program jejich návštěvy je takovýto: Oběd, piknik v zahradě a hry pro zabavení vás a dvou mladých pánů, pan Heinz chce vědět, jak se budete chovat vy všichni, dále půjdete do herny, prvně si zahrajete šipky s jeho starším synem, dále si s panem Heinzem a jeho starším synem zahrajete kulečník, pak s jeho mladším synem si zahrajete Flag War, což znamená, že se půjdete převléknout a 3 až 4 hodiny budete s mladým pánem běhat po lese za doprovodu Dory a Zoe. Až se vrátíte a trochu si odpočinete zahrajete si s panem Heinzem šachy. Po té se půjde na večeři, vy budete o hladu a pak vás pan Karl promění. Takový je dnešní program." Vysvětlila mi. No mám toho požehnaně hodně... Bože... „Chápu." Přikývla jsem smířeně.

Po snídani jsem musela jít s Hiromim do hudebního sálu, kde bylo piano a plno jiných hudebních instrumentů. Řekl, ať mu něco zahraji.... Já umím hrát na piano? Nebo vůbec na něco jiného?! Sedla jsem si k piano, u toho je alespoň 100% jistota, že se trefím do nějakých tonů. Položila jsem nejistě ruce na klávesy. Jednu jsem zmáčkla, E pomyslela jsem si. Jak vím, jaká je to klávesa? Podivila jsem se a zkusila jsem tedy zahrát. Děsilo mě to, moje ruce hráli automaticky samy od sebe, ani jsem se pořádně nesoustředila, prostě jsem hrála, pokud se nepletu tohle byl Waltz v A minor. „Skvěle, na to, že si nic nepamatujete, vaše tělo jedná automaticky, to se vám bude rozhodně hodit." Řekl mi a pak mě učil hrát na lyru. Fajn, tak na tu jsem nikdy nehrála, to bylo jasný.